Jan Koblasa

Jan Koblasa se sám považuje především za sochaře, přestože jeho tvorba zasahuje i do oblasti malby, grafiky, kresby a scénografie. Jan Koblasa se už dob studií v 50. letech aktivně účastnil veřejného uměleckého života. Šlo tehdy ovšem o neoficiální akce, které stály v opozici vůči vůdčí komunistické ideologii. K takovým patřil jeho podíl na organizaci Malmuzherciády (1954 Praha a výstava na Střeleckém ostrově v Praze 1957). Toto dada vystoupení se stalo jádrem skupiny Šmidrů (pojmenování skupiny se zrodilo v roce 1957). Z výtvarných umělců byli dalšími členy Bedřich Dlouhý, Karel Nepraš a Jaroslav Vožniak. Vystoupení Šmidrů bylo studentskou recesí, dadaistickým gestem a manifestací odporu nejen k současné oficiální situaci, ale vůči konvencím vůbec. Absurdita, bizarnost, grotesknost, parodie, černý humor, sarkasmus se zpočátku projevovaly spíše než ve výtvarné tvorbě v happenigově laděném programu již zmíněných večerů a šmidřích schůzí. V té době je Koblasa zaujat abstraktním expresionismem, ale také existenciální filozofií a konkrétní hudbou. V roce 1960 se významně podílel na organizování dvou slavných neoficiálních výstav Konfrontace I. (v ateliéru Jiřího Valenty) a Konfrontace II. (v ateliéru Aleše Veselého). Obě výstavy se staly manifestací nefigurativní tvorby.

Tvorba těchto umělců se pohybovala se na pomezí obrazu a objektu. Účastníci Konfrontací zásadně odmítli kompromisní řešení svých generačních předchůdců, zamítli návaznost na umírněný modernismus meziválečných generací a obrátili se k tradici západoevropského umění posledních patnácti let, především k informelu. Koblasa vytváří tmavé abstraktní obrazy s typickou informelní texturou, evokující zárodečné stopy prahmoty země. Současně od konce 50. let vznikají i sochařská díla. Jsou to na první pohled abstraktní sochy ze sádry nebo dřeva či bronzu s příznačným texturálním rukopisem. Ale jejich názvy nám napovídají, že jde vlastně o abstrahované figury: Utrpení sv. Šebastiána, Mrtvý král, Magdalena, Plačící mladík, Hlava, Růžový anděl, Falešný prorok a další. Sochy mají svým důrazem na archetypové a mytické složky symbolický charakter: v jejich metaforickém poselství Koblasa nachází analogie k současné životní zkušenosti. K mytickým tématům se často vracel i v pozdější tvorbě (Prorok, Posel, Anděl, Strážce, Golem).

V roce 1968 Jan Koblasa emigroval. Okupace Československa v srpnu 1968 jej zastihla v Itálii. Nevrací se. Získává azyl v severním Německu. V roce 1969 zakládá v Kielu na Muthesius Fachhochschule obor volné plastiky, který ve funkci profesora vede až do roku 1998. Tvorba, která vznikla po roce 1968, je těžko zařaditelná do určitého stylového „šuplíčku“. Těsně po emigraci vznikl amorfně tvarovaný cyklus hlav (Lamento, Plazit jazyk), v nichž se Koblasa vrací k modelování z hlíny, kterou odlévá do bronzu. Některé hlavy jsou vyhotoveny z polychromované umělé hmoty. Expresivní hlavy lze vnímat jako odpověď na trýznivé pocity, vyvolané vynuceným odchodem z rodné země.

Později Koblasa v emigraci dochází spíše k oproštěnosti a zjednodušení plastické formy. Sochy vyznívají střídmostí a jednoduchostí tvaru. Mizí existenciální naléhavost, vyjádřená destruováním hmoty a vyznívající expresivně dramaticky. V některých dílech dospívá geometrizací tvaru až k velmi redukované a oproštěné sochařské formě. Ve své tvorbě v emigraci se i nadále zabývá nadčasovými náměty se symbolickým významem.

Tematicky se Koblasaova tvorba pohybuje v několika okruzích. Jedním z nich je mýtus Země, uplatňující se už v rané informelní tvorbě, např. v cyklu Finis Terrae. Z pozdější doby je to např. cyklus z diabasu s názvem Hory. Jednoduchá forma, založená na kontrastu vysoce leštěného povrchu z přírodně vyhlížejících částí, ztrácí bývalé expresivní vyznění. Je ukázkou kontemplativnější Koblasovy tvorby, působící svým přesahem do kosmologických sfér.

Také tématem oběti se zabývá Koblasa už od sklonku 50. let (Utrpení sv. Šebastiana, Obětina, Veroničina rouška). Symbol oběti však nechápe jen v úzkém historickém kontextu, ale jako poselství s univerzální platností: jako metaforu vrženosti do (ne vždy příznivého) života. V roce 1989 pak vznikla na toto téma série soch Abraham a Izák. Z let 1991-92 pochází socha Mrtvá matka a z roku 1993 Portrét neznámého vojáka I. a II.

Další okruh Koblasovy tvorby tvoří práce, které se přibližují kultovním idolickým předmětům. Sem patří raná díla jako série Králů nebo Magdalena. Sochy tohoto typu vynikají přísným zdůrazněním vertikality a frontálnosti, jako ve starých kulturách Řecka či Egypta. Archaická majestátní vznosnost je charakteristická i pro sochy z pozdějších let: Niké (1984), Denní a noční hlídka (1989) či Sedm dní (1989).

Podíváme-li se na Kobloasovo dílo jako na celek, uvědomíme si, že je plné symbolů a znaků a že velkou roli v něm hrají návraty k mýtům a k archetypům. Tento útěk k počátkům chápe Koblasa jako oporu v dnešním chaotickém světě. Dílo Jana Koblasy lze charakterizovat jako teritorium, v němž se střetávají poselství dávné historie (až prehistorie) se současným stavem života a dnešními pocity člověka.

Sympozia:

2003

Mezinárodní sochařské sympozium, Klášter Hradiště nad Jizerou (Mladá Boleslav)

2001

Mezinárodní sochařské sympozium, Klášter Hradiště nad Jizerou (Mladá Boleslav)

1999

Mezinárodní sochařské sympozium, Klášter Hradiště nad Jizerou (Mladá Boleslav)

1990

Mezinárodní sochařské symposium, Hořice v Podkrkonoší

1989

1. Internationales Bildhauersymposion Neumünster, Německo

International Symposium for Peace, Eilat (Izrael)

1988

Workshop, Sharon (USA)

1983

Steinbilhauersymposium, Lübeck

1982

Steinsymposium, Schloss Gottorf, Schleswig

1974

Internationales Kunsstoffsymposium, Lindau, Bodensee

1967

Mezinárodní sochařské sympozium (ve dřevě), Pieš´tany

1966

Mezinárodní sympozium o urbanistice a volném čase, Liberec

Jan Koblasa Grafika, Nešlehová M, 2014, 336 s., Karolinum, Praha, ISBN 9788024625218.

Jan Koblasa. Retrospektiva, Wagner R, 2012, 136 s., Správa Pražského hradu, ISBN 978-80-86161-51-8.

Jan Koblasa Grafika – hlubotisky, Nešlehová M, 2011, 264 str., Karolinum, Praha, ISBN 978-80-246-1811-1.

Jan Koblasa, Nešlehová M, 2002, 292 s., Karolinum, Praha, ISBN 80-246-0356-X.

Jan Koblasa: Dialogy s hmotou ..., Seifert A, 2006, 76 s., OGV v Jihlavě, ISBN 80-86250-13-X.

Jan Koblasa: Skulpturen aus sechs Jahrzehnten, Ed: Drees J, 2007, 96 s., Schleswig.

Jan Koblasa: Sculptures, Koblasa J, Liška P, 1999, 32 s., J.J. Kyncl, Chicago.

Jan Koblasa: Apokalypsa, Hlaváčková M, 1997, 27 dvojlistů, GMU v Roudnici nad Labem, ISBN 80-85053-20-9.

Jan Koblasa: Skulpturen, Diviš I a kol., 1994, 207 s., Lübeck.

Jan Koblasa: Arbeiten auf Papier, Klimešová M a kol, 1993, 130 s., něm., Bochum, ISBN 3-8093-0171-X.

Jan Koblasa: Skulptur 1979 – 1989, Gülzow H a kol., 1989, 128 s., SFL Schleswig.

Jan Koblasa, Freitag E a kol., 1981, 284 s., Galerie Marianne Hennemann, Bonn, ISBN 3-88482-026-5.

Jan Koblasa 1966–1976, Jensen J.Ch a kol., 1976, 84 s., Museum Bochum, ISBN 3-8093-0026-8.

Jan Koblasa: Apocalypsis, Motte M, 1974, 54 s., Verlag Christoph Dürr, Mnichov.

Jan Koblasa: Skulpturen - Bilder – Zeichnungen, Koblasa J, Leo P, 1966, 36 s., Städtische Kunstgalerie, Bochum.

Katalog k výstavě prací Jana Koblasy z let 1958 – 1965, Filsak K a kol., 2+6 s., Galerie Československý spisovatel, Praha.