Tvorba Jana Kubíčka je neoddělitelně spojena s konstruktivismem. Do počátků jeho tvorby, především ve fotografii, se promítl odkaz dalšího kolínského rodáka, Jaromíra Funkeho (cyklus Lunaparky). Raná Kubíčkova díla byla těsně spjata s odkazem Skupiny 42, inspirovala jej zejména tvorba Františka Hudečka. Zájem o „svět, v němž žijeme“ a zobrazování městské krajiny – naší druhé přírody, zejména v její noční podobě (Město s Měsícem, 1957).
Svébytný rukopis se u Kubíčka začíná projevovat na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy vznikají obrazy vytvořené pomocí barevných laků na lepenkovém či kovovém podkladu. Stékáním laku vznikly abstraktní kompozice, jejichž podobu Kubíček postupně ovlivňoval mechanickou manipulací s podkladem. Proces řízení malby se pro autora stává důležitým prvkem.
Souběžně se Kubíček zabýval tvorbou asambláží a koláží. V nich hojně využíval útržky plakátů či knižních stránek. Text a posléze jednotlivý znak – písmeno začíná hrát významnou roli (Kruh s písmeny a čísly, 1963). Za určující lze v tomto období označit Obraz s písmenem L (1965). Prvek písmene je zde již zcela osamostatněn; L se jako jednoduchý lineární objekt stává „konkrétním geometrickým tvarem k další práci na kresbách, kolážích, obrazech a objektech v letech 1967–1973.“[1]
Od této doby tvoří Jan Kubíček obrazy či práce na papíře v sériích, v nichž zkoumá formální a kompoziční vlastnosti jednotlivých prvků. Ty vycházejí převážně ze čtverce a vznikají jeho dělením či fragmentací (Variamobily, 1967; Variační systém s diagonálami, 1969; Přičítání ve čtvercích, 1970) – opět zde figuruje písmeno L, vzniklé taktéž ze čtverce (Tři prostorové elementy L, 1968; Pozice L, 1970). Vedle odhalování obsahových možností je stejně důležitý proces, který autora vede. Variování je Kubíčkovým zásadním tvůrčím principem: „Pomocí řazení určitých variací a kombinováním jednotlivých částí celku otevírá se celá nová řada možností, kterými je určitý výtvarný problém prozkoumáván, vyvíjen nebo řešen.“[2] Různé možnosti dělení obrazové plochy jsou následně spojeny v rámci jednoho plátna, a série je tedy „integrována“ do celku.
Jednotlivé prvky vzniklé dělením plochy se dále navzájem různě kombinují – Jan Kubíček tyto kombinace nazval kontrapozicemi. Sdružování jednotlivých „zbytkových elementů“ autor využívá i v prostorových objektech z tohoto období, tzv. variamobilech vzniklých převážně z pravoúhlých ploch a trojúhelníků. V menších plexisklových objektech využívá Kubíček opět dělení plochy (Přičítání; Progrese v prostoru, 1971).
Na konci šedesátých let se v Praze setkává s německým novinářem a sběratelem Hansem-Peterem Riesem, který ve Frankfurtu nad Mohanem připravil výstavu československého konstruktivního umění a v Koblenzi pak i samostatnou Kubíčkovu výstavu, kam v srpnu 1968 doslova na poslední chvíli přes hranice převezli obrazy. Umělec v Německu pobyl dva měsíce, seznámil se s mladými představiteli systémového umění a navázal zde důležité kontakty, které přetrvaly nepřízeň režimu. Navzdory radám přátel se rozhodl vrátit do Československa a po mnoho let pak nemohl vystavovat.
Metodu zkoumání vztahu linie a plochy v obrazových sériích Kubíček rozvíjí i na počátku sedmdesátých let. Do obrazů se přidává prvek pohybu a dynamiky; do systému kompozic podle přísného geometrického řádu vstupuje princip náhody. Kubíček zkoumá vzájemnou dialektiku těchto dvou jevů; pomocí házení kostky volí barevné odstíny, které nadále zanáší do rastru (Konstrukce – náhoda, 1976).
Na začátku osmé dekády v Kubíčkově díle nabývá na síle téma „dislokace“, čili princip vyjmutí a posunutí určitého prostorového elementu. Sám autor tyto malby nazývá akcemi (Linie s dislokací, 1979; Systém 4 dislokací, 1982).
Čtverec jakožto vládnoucí útvar Kubíčkovy tvorby pozvolna střídají kruhy a půlkruhy. Ty jsou v typickém rastru dislokovány a navzájem se překrývají, čímž vznikají shluky a vrstvené elementy. Na plátno se dostávají bohaté barvy, pro dřívější Kubíčkovo dílo málo typické.
Zásadní úlohu v celém díle Jana Kubíčka sehrává kresba. Umělec se však také věnoval grafice, fotografii či ilustrování především dětských knih (Jan Skácel: Jak šel brousek na vandr, SNDK, 1961; Alexandr Sergejevič Puškin: Pohádky, Albatros, 1981 ad.). Pro děti také vytvářel trojrozměrné papírové hračky a vystřihovánky.
Jan Kubíček patří mezi nejvýznamnější představitele české geometrické abstrakce. Plného docenění se u nás – tak jako mnozí jiní – dočkal až po roce 1989. Povědomí o jeho tvorbě se však šířilo v zahraničí, kde byla jeho díla součástí významných přehlídek. Velkou retrospektivu Jana Kubíčka uspořádala Galerie hlavního města Prahy v roce 2014 (kurátoři Hans-Peter Riese a Pavel Kappel).
[1] Jan Kubíček v katalogu Ludwigshafen, s. 48.
[2] Jan Kubíček v katalogu Jan Kubíček – Obrazy 1958 – 1995, Praha: České muzeum výtvarných umění, 1995.
Studium:
1949–1953 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha
1954–1957 Akademie múzických umění, Praha
RIESE, Hans-Peter. Jan Kubíček. Praha: Kant, 2014.
ZVELEBILOVÁ, Kateřina. Jan Kubíček: Objekty. Praha: Galerie Kuzebauch, 2014.
KUBÍČEK, Jan. Regel…provokation: jan kubíček und pavel hayek. Friedberg: Galerie Hoffmann, 2013.
MACHALICKÝ, Jiří. Jan Kubíček & Kateřina Kubíčková-Zvelebilová: Dvě brány, jeden svět. Praha: Galerie 1. patro, 2013.
MACHALICKÝ, Jiří. Jan Kubíček: systémy a geokonstrukce. Praha: Museum Kampa, 2012.
VALOCH, Jiří; RIESE, Hans-Peter; SEKERA, Jan. Jan Kubíček. Geokonstrukce, systémy a náhody. Praha: Galerie Zlatá husa, 2011.
ERBENOVÁ, Kristýna. Fotografická tvorba Jana Kubíčka. Bakalářská práce na Slezské univerzitě v Opavě, 2011.
SEKERA, Jan. Jan Kubíček: Grafika. Hradec Králové: Galerie moderního umění, 2006.
PRIMUS, Zdeněk. Jan Kubíček: Obrazy. Olomouc: Galerie Caesar, 2001.
SEDLÁČEK, Zbyněk Jan Kubíček: Retro. Louny 2001.
VALOCH, Jiří. Pavel Hayek, Jan Kubíček. Brno: Galerie Aspekt, 1998.
KUBÍČEK, Jan. Jan Kubíček: Obrazy. Ostrava: Výstavní síň Sokolská 26, 1998.
GASSEN, Richard; KUBÍČEK, Jan; RIESE, Hans-Peter; SEKERA, Jan; VALOCH, Jiří. Jan Kubíček: Obrazy 1958 – 1995. Praha 1995.
HLAVÁČEK, Josef. Jan Kubíček: Obrazy z počátku 60. let. Praha 1995.
VALOCH, Jiří. Jan Kubíček: Principy, systémy, konstrukce. Brno: Dům umění, 1992.
VALOCH, Jiří. Jan Kubíček: bilder – objekte – zeichnungen 1968 – 1990, Friedberg 1989.
VALOCH, Jiří. Jan Kubíček. Praha: Kulturní středisko Opatov, Praha, 1989.
VALOCH, Jiří. Jan Kubíček: Forma – akce. Olomouc 1986.
VALOCH, Jiří. Jan Kubíček: Fotografie, fotogramy. Brno: Dům umění, 1985.
ŠIMŮNEK, Jaroslav. Jan Kubíček: Ilustrace. Sobotka 1984.
SEKERA, Jiří. Jan Kubíček. Louny: Galerie Benedikta Rejta, 1970.
PADRTA, Jiří. Jan Kubíček. Praha: Galerie Václava Špály, 1969.
PADRTA, Jiří. Jan Kubíček. Bad Godesberg: Galerie Schütze, 1969.
RIESE, Hans-Peter. Jan Kubíček. Brusel: Galerie du Disque Rouge, 1968.
RIESE, Hans-Peter. Jan Kubíček. Koblenz: Galerie Teufel, 1968.
FELIX, Zdenek. Jan Kubíček: Obrazy. Brno: Galerie Jaroslava Krále, 1967.
FELIX, Zdenek. Jan Kubíček. Kolín: Regionální muzeum, 1967.
ZELENKA, Miloš. Jan Kubíček: Grafika, kresby, ilustrace, Třebíč 1966.
PADRTA, Jiří. Jan Kubíček. Praha: Galerie Hollar, 1965.
VALOCH, Jiří; JANÍK, Jaroslav: J. Balcar, V. Hájek, J. Kubíček – kresby, užitá grafika. Kolín 1957.
(red.) Kubíček u Kuzebaucha, Art&Antiques, 2014, č. 2, s. 78 – 79, ISSN 1213-8398.
JUŘÍKOVÁ, Magdalena. Výstava, kterou jsme nestihli (Jan Kubíček 1927 – 2013). Art&Antiques, 2014, č. 12/1, s. 52 – 53, ISSN 1213-8398.
POSPISZYL, Tomáš. Objevitel „osmibitové krásy“. Lidové noviny, 8. 6. 2012, s. 8, ISSN 1213-1385.
KOPÁČ, Radim. Myšlenka, řád a chaos. Scéna, 2012, 21. 4.
SMOLIK, Noemi. Sbírka Hanse-Petera Rieseho. Ateliér, 2011, č. 19, s. 16. ISSN 1210-5236.
POSPISZYL, Tomáš. Chybějící článek Jana Kubíčka. Lidové noviny, 18. 11. 2011, s. 8, ISSN 1213-1385.
KAPPEL, Pavel. Geokonstrukce, systémy a náhody. Art&Antiques, 2011, č. 12/1, s. 14-19, ISSN 1213-8398.
KUBAČÁKOVÁ, Markéta. Principy struktur. Ateliér, 2010, č. 16 – 17, s. 1. ISSN 1210-5236.
JUŘÍKOVÁ, Magdalena. Není čas na teoretizování! Art&Antiques, 2010, č. 9, ISSN 1213-8398.
MACHALICKÝ, Jiří. Lettrismus v Čechách. Revue Art, 2009, č. 1.
KAPPEL, Pavel. Konkrétní umění ve Stuttgartu. Art&Antiques, 2009, č. 11, ISSN 1213-8398.
SÝKORA, Ondřej. Sbírání jen tak pro radost. Revue Art, 2006, č. 1.
HLAVÁČEK, Josef. Jan Kubíček – Elementární tvar. Ateliér, 2006, č. 14 – 15, s. 2. ISSN 1210-5236.
VITVAR, Jan H. Šťastné ruce Medy Mládkové. MF Dnes – kultura, 20. 11. 2003.
HORÁČEK, Radek. O strukturách vizuálního myšlení. Ateliér, 12. 6. 2003, ISSN 1210-5236.
SEDLÁČEK, Zbyněk. Jan Kubíček – Retro. Ateliér, 31. 5. 2001, s. 6, ISSN 1210-5236.
HŮLA, Jiří. Kubíčkovy obrazy nejsou hádanky ani šifry (I racionální tvorba může být dobrodružství). Lidové noviny, 13. 4. 2000, s. 18, ISSN 1213-1385.
VALOCH, Jiří. Dvanáct možností konkrétního umění (Drážďany, Neuer Sächsischer Kunstverein). Ateliér, 1. 6. 2000, s. 12, ISSN 1210-5236.
SEDLÁČEK, Zbyněk. Systémy a série. Ateliér, 19. 10. 1995, s. 4, ISSN 1210-5236.
SEDLÁČEK, Zbyněk. Jan Kubíček, Galerie ´60/´70. Ateliér, 1995, č. 12, s. 5, ISSN 1210-5236.
SEDLÁČEK, Zbyněk. Kubíčkovy vrhy kostek. Lidové noviny, 12. 7. 1995, s.7, ISSN 1213-1385.
VALOCH, Jiří. Do třetice…(recenze výstavy v galerii Ruce). Ateliér, 1995, č. 1, s. 5, ISSN 1210-5236.
LINDAUROVÁ, Lenka. Kubíčkova oslava náhody a řádu. Lidové noviny, 10. 11. 1994, ISSN 1213-1385.
VALOCH, Jiří. Jan Kubíček – Principy, systémy, konstrukce. Výtvarné umění, 1993, č. 5 – 6.
HORÁČEK, Radek. Geometrie na druhou (k výstavám Jana Kubíčka a Pavla Rudolfa v Brně). Rovnost, 20.6. 1992.
WITTLICH, Petr. Jiná geometrie. Ateliér, 1991, č. 12, ISSN 1210-5236.
KŘÍŽ, Jan. Příklad Jana Kubíčka. Československý architekt, 1987, č. 15.
KLIMPL, Petr. Neznámá tvorba Jana Kubíčka. Rovnost, 2. 4. 1985.
KROUTVOR, Josef. Kubíčkova forma – systém. Výtvarná práce, 1970, č. 4.
VALOCH, Jiří. Od znaků k ploše. Výtvarná práce, 1967, č. 24.