Pro akční tvorbu Jana Mlčocha bylo určující setkání s Karlem Milerem a Petrem Štemberou, jež mu dalo impuls, aby plynule přešel od zaznamenávání snů a událostí do deníku k jejich vytváření a zaznamenávání pomocí krátkého textu a fotografie. Stejně jako pro další členy pražského bodyartového okruhu byla pro něj performance důležitá nejen z uměleckých důvodů. V nelehké společenské situaci po okupaci v roce 1968, kdy „socialismus s lidskou tváří“ nahradila druhá fáze tvrdého totalitního režimu, tzv. normalizace, byla performance jednou z možností svobodné osobní výpovědi, možností, jak vybalancovat křehký vztah ke světu.
První akci Mlčoch uskutečnil v roce 1974, kdy za špatného počasí zopakoval Výstup na horu Kotel. Tuto horu v Krkonoších už předtím několikrát navštívil, tentokrát však na ni vystoupil sám a za velice špatného počasí. Už v této první akci se objevuje autorovo velké téma, jímž je motiv izolace – odcházení a navracení se k lidem. I v druhé akci Jana Mlčocha Igelitový pytel (1974) se tento prvek objevil. Autor se neprodyšně uzavřel v igelitovém pytli a zůstal v něm (34 minut), až do chvíle, kdy nad sebou ztrácel kontrolu a pytel prořízl nožem. Tato akce je svým způsobem blízká tvorbě Petra Štembery, v níž se často objevuje vystavení performerova těla uměle nastolené nebezpečné situaci a její vystupňovaní až na samou hranici možností. Tento moment se objevil i u dalších Mlčochových akcí, jako byly například Ohnivé dveře (1975), 20 minut (1975), Paříž 1977 (1977) a Žebřík (1977). Od Štemberovy tvorby se však přesto odlišují jistou úsporností výrazu nebo skrytostí prožitku, který – ač se děje přímo před divákovýma očima – může být pouze intuitivně vnímán. Dalším rozdílem v tvorbě těchto dvou přátel je i role, kterou Mlčoch vkládá na ramena diváků. Mlčoch je do svých akcí nejednou zapojil, jako když v akci 20 minut (1975) požádal jednoho z diváků o spolupráci, aby stupňoval tlak nože na autorovo břicho, pokud zpozoruje, že je nesoustředěný.
Jednou z klíčových akcí Jana Mlčocha bylo Zavěšení - Velký spánek (1974), kdy se nechal zavěsit za ruce a nohy se zavázanýma očima a ucpanýma ušima v obrovském půdním prostoru. Jeho tělo se dostalo do takřka beztížného stavu, který mu umožnil na několik minut prožít čisté bytí oproštěné od zátěže každodennosti. Každý piece, jak se akcím v této době v českém kontextu často říkalo, má čtyři části: ideu, představu, realizaci a dokumentaci. V tvorbě Jana Mlčocha má nejdůležitější roli právě představa; jeho akce jsou často enigmatickými situacemi, které bychom očekávali spíše ve snech než v rámci běžné reality. Není náhodou, že právě v souvislosti s výše zmíněnou akcí dostal filozof Petr Rezek nápad, interpretovat performance jako by šlo o sen. Podařilo se mu tak dotknout se řady podstatných aspektů akčního umění, protože akce, přestože reálný život obzvláštňuje a posunuje někam dál, je v něm stejně jako sen silně zakotvena.
Jan Mlčoch během 70. let realizoval přes dvě desítky akcí, v nichž využíval nejrůznějších výrazových možností a postupů. Vedle čistě bodyartových performance realizoval i řadu akcí, které se zabývaly společenskými otázkami, kontrastem osobního a společného, vnitřního a vnějšího. Jako jediný z českých bodyartistů se otevřeně dotkl i politických témat. Jedná se o akce z roku 1977, např. Bianco a Noc. Většina Mlčochových akcí však byla spíše osobních. Některé se odehrávaly o samotě, některé byly realizovány před malým publikem, ať už to byli Mlčochovi nejbližší přátelé nebo diváci, kteří pravidelně docházeli na uzavřené performační večery organizované na různých místech.
Z dnešního pohledu jsou nejzajímavější akce, které Mlčoch realizoval ve veřejném prostoru. V roce 1975 například v akci Vzpomínky na p. hodinu prodával na městském tržišti osobní věci, které mu připomínaly přátele, nebo v roce 1980 realizoval Noclehárnu v Galerii De Appel v Amsterdamu, která v podstatě předjímá současné participativní umění. Tato akce byla Mlčochova vůbec poslední. Stejně jako Petr Štembera a Karel Miler se rozhodl svou akční tvorbu na konci 70. let ukončit.
Vzdělání:
1968-1971 Střední průmyslová škola strojní, Náchod
Ceny:
2005 Osobnost české fotografie za rok 2005
Katalog vydaný u příležitosti výstavy v Galerii hl. města Prahy, (Miler Karel, Štembera Petr, Mlčoch Jan), 1997
Česká fotografie 20. století, Birgus Vladimír, Koenigsmarková Helena , Malá Olga , Mlčoch Jan , Srp Karel mladší, KANT, Praha 2005
Fotografie v českých zemích 1839-1999, Birgus Vladimír - Mlčoch Jan, Praha 1999