Jan Svoboda

Jan Svoboda narozen 1957 v Československu, žije a pracuje v Radňovicích na Moravě. Malíř a sochař, který vystudoval Stavební fakultu na VUT Brno. Neabsolvoval žádnou výtvarnou školu. Od roku 1983 uspořádal přes sto dvacet výstav, věnovaných abstraktním obrazům krajiny, vyjádřených v geometrických symbolech a znacích. Do 90. let minulého století žil a pracoval v Brně jako stavební projektant, od roku 1991 tvoří na rodinném statku v Radňovicích na Vysočině. Proto ke svému jménu často přidává přízvisko „malíř z Radňovic“. Vedle malby se zabývá i dřevěnými sochami a tvorbou originálního nábytku.

V posledních letech Svoboda několikrát vystavoval společně s fotografem Jindřichem Štreitem, který dlouhodobě zaznamenával život železárny ve Vítkovicích. Našel tam mnoho zajímavých detailů u strojů, podlah, zdí, stropů a šrotu, jež nafotil a ukázal Svobodovi. Malíř shledal, že Štreitova tovární zátiší vypadají podobně jako jeho olejové obrazy jednoduchých, barevně tlumených kompozic, vyjádřených geometrickými symboly a grafickými znaky. Zrodila se mediálně propojená série děl, kterou lze charakterizovat jako „myšlení v obrazech“. Filosof Miroslav Petříček ve stejnojmenné studii říká: „Někdo stojí v krajině, dívá se kolem sebe, pak se ale najednou dívat přestane, protože se za-dívá.“ Takto Štreit i Svoboda se shodně za-dívali do detailů a typických znaků zvoleného prostředí a posunuli hodnotu jeho informace do ryzí obraznosti.

Příznivci Svobodových obrazů často hovoří o malbě boštíkovského typu, ačkoli koncepční východisko se tu vzájemně liší. Nejde jako u Boštíka o hledání principů řádu, struktur a tajuplnosti kosmu, obrazy spíše vycházejí z konkrétního prostředí, kde malíř žije a abstrahuje jeho morfologické jádro. Rád se pohybuje ve výrazové rovině elementárního grafismu, kde znakům a symbolům nepřidává žádný konkrétní význam. Má v oblibě prostotu intuitivního vyjádření, jeho prvky jako kroužky, čáry, čtverce, body a křivky nezatěžuje žádný logos. Na monochromním pozadí, často bělavém, jehož tlumenou barevnost charakterizuje jedno z malířových dětí jako „svobodovská hnusoba“, se často neobjevuje takřka nic, maximálně čára, šmouha, stín, náznak kruhu nebo čtverce, či jiného geometrického prvku. Přesto názvy obrazů odpovídají zážitkům v přírodě – Stín listu, Tři části hvězdy, Lesnatá krajina, Tmavá krajina, Ostroh apod. Ze spojení ryze vizuálních forem a jejich názvů vyciťujeme zadumanost prostředí vrchoviny a vidíme, jak meditativně může působit krajina. Obrazy jsou zásadně malovány olejem, ale jakoby v prchavém okamžiku určitého rozpoložení, se stopami zásahů nejenom štětcem a špachtlí, ale i uhlem, rukou, houbou, hadříkem apod., takže povrch obrazu je někdy zemitý, s drsnou texturou. Ostatně sám malíř připouští i jeho vrstevnatost, když strukturu plochy překrývá přemalbou či různě silnými pastózními pruhy. O to lépe však jemné abstraktní znaky kruhů, oválů, křížků nebo čtverců, opticky často vykrývající celé sémantické pole obrazu, vyjadřují intuici v hledání čehosi základního ve světě.

V poslední letošní výstavě v Praze byly malířovy obrazy konfrontovány s tvorbou německé skupiny Abstrakt Real, zabývající se cykličností živelných procesů v přírodě. I tvorba této skupiny je založena na koncepčním posunu zážitků v přírodě k vyjádření určitého způsobu vidění, prostřednictvím obrazů, jež se podvědomě dotýkají archetypů našeho vnímání. Jde nepochybně o hledání nových možností artikulace vizuálního jazyka.