Jana Babincová

Jana Babincová ve své tvorbě již řadu let pracuje s principem kódování. Její malby staví na formách geometrické abstrakce s ostrými liniemi a hranami. Samotné zakódované obsahy jsou ale naopak většinou velmi osobní a pocitové: od textu modlitby v pěti jazycích přes dopis pro nenarozenou dceru až po tóny oblíbené písně. Ve většině maleb kódujících texty pracuje Babincová spíše s intuitivními možnostmi dekódování obrazů, nejde o přesné rozluštění jednotlivých obsahů diváky. Vedle textu pracuje autorka také s hudbou či zvuky, případně strukturami odvozenými z běžného života. U zrodu většiny projektů se nachází jednoduchá inspirace. Následuje ale promyšlená cesta k realizaci, hledání principu kódování a přepisu, který závisí na charakteru jednotlivých projektů. Výsledné malby se vyznačují přesností hraničící s digitálním obrazem. Na osobní stránku jednotlivých témat potom často odkazuje jen jejich barevnost nebo letmé symboly.

V posledních projektech Babincová téma kódovaných obrazů značně rozšiřuje, vstupuje do dalších médií, zkoumá vztah malby, zvuku i objektu nebo performance. V rámci výstavy v Galerii Aula FaVU VUT (Zanechte zprávu, 2011) reagovala nástěnnou malbou na akci Zkušebna - Solo (2011) Romana Štětiny, ve které autor bubnováním roztříští skleněné bubínky. Babincová zde pracovala s matematickými posloupnostmi a možnostmi vizuálního přepisu zvuku. V projektu pro Berlinskej model (Suchý bod, 2012) spojila autorka nástěnnou malbu inspirovanou ingrediencemi sushi se samotným jídlem v ucelenou vizuálně-degustační performance. Následoval projekt Dance Floor (2012), během kterého na podlahu galerie A.M.180 zaznamenala vizuální přepis vlastní taneční performance. V rámci mezinárodní skupinové výstavy 16 - 20 000Hz uspořádané v Galerii MeetFactory v roce 2013 představila Babincová instalaci odvozenou z rytmu písně skupiny The Present Moment. Jednotlivé tóny a rytmy autorka podle řady předem určených pravidel převedla do škály šesti set zavěšených barevných dřívek, které vizuálně připomínaly prostorový ekvalizér. Zatím poslední projekt, Trans/in/form (2013), je určitou syntézou malby a objektu. Tématem je zde komunikace, ale opět v abstrahované formě - jde tu především o princip předávání informací mezi lidmi, o posuny významu, které v mezilidské komunikaci nastávají. Výsledkem jsou dvě prostorové krychle zavěšené na zdi, které, jak je pro Janu Babincovou typické, definují výrazné a precizně oddělené, i když v tomto případě o něco organičtější, barevné plochy.

Malbám i instalacím Babincové je společné, že evokují určitou předešlou akci nebo sdělení, které sumarizují do jediného okamžiku, vizuálně výrazného a přesto něčím odosobněného, univerzálnějšího záznamu. Angažují divákovu představivost, ale současně tak činí nedirektivním způsobem. Nevyžadují striktní dekódování, nenutí publiku vlastní obsahy. Jsou spíše autonomním záznamem, který možnosti rozklíčování původních inspirací pouze naznačuje.

janababincova.info/cs/texty