Jana Vojnárová

Dosavadní malířskou tvorbou Jany Vojnárové jako výrazný motiv prochází její soustředění se na téma lidské figury. Expresivita malířského rukopisu a neustálý dojem jakési distancující rozmazanosti, dodává jejím obrazům plochou obrazovou rovinu, za níž ale stejně jako při pohledu přes okno v dešti leží rozvinutý obrazový prostor.  I když je tedy figurativní obrazový prostor od nás oddělen přímým kontaktem s gestem malířčina štětce, jedná se spíš o dvojrozměrnou bariéru, za níž můžeme číst rozvinuté pseudo-narativní příběhy těl a bytostí, jež tyto prostory obývají. Tato hra s kompozičními tělesnými vztahy vede u některých maleb i k volnějšímu, až abstraktnímu akcentování malířského rukopisu, který dává vyniknout vzdušnosti autorčiny stékavé malířské techniky. Žánrovost řady spodobených výjevů nám může asociovat i ona „puncta“ jak je známe s letmých fotografických záběrů. Fotografie zde jsou jistě častým inspiračním východiskem, nicméně stejně tak zřejmá je autorčina schopnost přetavit jejich efemérnost do pevněji konstruované figurativní a kompoziční situace. Tento zájem o práci se slovníkem figurativních gest a situací dobře ukazuje i autorčina práce s koláží.