Jiří Mrázek

Jiřího Mrázka lze označit za solitéra tvořícího v rámci lyrické abstrakce. Inspirací mu byla zejména krajina a příroda, ale také geometrické tvary. Jeho manželkou byla malířka Daisy Mrázková, významná autorka dětských knih a stejně jako on členka skupiny UB 12.

Mrázkovo rané setkání s uměním se odehrálo díky jeho strýci, jenž se živil malováním akvarelů; na reálném gymnáziu jej pak vyučoval Pravoslav Kotík. Po neúspěšném pokusu dostat se na Akademii následovalo několik krátkých studijních intermezz (keramická škola, Ukrajinská akademie, Státní grafická škola), po nichž byl nakonec v roce 1943 přijat na Uměleckoprůmyslovou školu. Po uzavření vysokých škol odjeli s manželkou na Vysočinu a ve studiích pokračoval až po válce. V ateliéru Josefa Kaplického se setkal s mnoha spolužáky z grafické školy jako např. s Jiřím Johnem, Adrienou Šimotovou a dalšími.

Důležitým impulsem pro tvorbu Jiřího Mrázka bylo přátelství s Václavem Boštíkem, společně s nímž se účastnil debat s Janem Křížkem, v nichž řešili vývoj moderního umění a tendence umění současného. Cítili potřebu vzniku „nového slohu“, přičemž se jej snažili  objevit v umění historických epoch. Ovlivněni teorií francouzského historika umění Elieho Faura o archaických fázích uměleckých slohů se obrátili k řeckému sochařství a románskému umění. Tyto archaizující tendence vrcholí u Mrázka v letech 1943 a 1944 a před koncem války se Mrázkovy i Boštíkovy práce přibližují k abstrakci.

Z roku 1942 pochází významný Mrázkův cyklus automatických akvarelových kreseb, které nemají jednotný námět a zabývají se především důrazem na linie skvrn a tvarovou strukturu. V nich lze rozeznat části lidských či zvířecích těl rozplývajících se do barevných ploch. S archaizujícími náměty se v Mrázkově díle mísí také náboženská tematika, jíž se věnoval během válečných let – vzorem mu v tomto období byly malby Paula Kleea (Jonáš, 1944). Z formálního hlediska i nadále zjednodušoval tvary, což jej vedlo zejména k drobným malbám s přírodními náměty (Pavouk, 1946). Tato redukce znaku vyústila ke konci čtyřicátých let do období ornamentální abstrakce s motivem přírodnin. Podle Jaromíra Zeminy Mrázek těmito díly, které se vyznačují kontrastními plochami a povrchovými strukturami (Tichomoří, 1949; Klubko, 1949; Slon, 1949), předznamenává český informel i lyrickou abstrakci.

V padesátých letech je u umělce patrný tvůrčí útlum vyplněný prací pro Textilní tvorbu (pozdější Ústav bytové kultury), kde byl zaměstnán jako návrhář v letech 1950–1967. Mezinárodního úspěchu dosáhl na Světové výstavě Expo ´58, na níž se podílel se svými textilními návrhy a kde také společně se svými spolupracovníky získal nejvyšší ocenění. V rámci kurzů textilní výroby jezdil často na plenéry, výlety podnikal i s přáteli, a právě krajina se stala ústředním motivem jeho sporého díla z té doby (Benecko, 1955).

Ke konci padesátých let se zapojil do proudu lyrické abstrakce a v roce 1959 se stal členem nově vzniklé skupiny UB 12, jež se zformovala z okruhu mnoha jeho letitých přátel (Boštík, John, Šimotová, Bartovský). První výstavu skupiny v Galerii československého spisovatele (1962) však provázely neshody, které vyústily v neúčast Mrázka s Boštíkem. Ti současně obeslali chystanou přehlídku nefigurativní tvorby (Výstava D v galerii Nová síň), což členové UB 12 přijali s nelibostí, jejíž příčinou byla i obava z vystavení abstraktních děl kvůli tehdejší kulturně politické situaci.

V roce 1964 Jiří Mrázek vystavoval v Galerii Václava Špály, kde se setkal s  Lee Freemanem, americkým sběratelem. Freeman se stal Mrázkovým podporovatelem a díky němu se také seznámil s řadou českých umělců, které pak zařadil do svých sbírek. V malbách let šedesátých Mrázek rozvíjí náměty krajiny, do nichž se postupně prolíná motiv těla, někdy až s erotickými prvky (Krajiny – Ženy). V roce 1965 se figura z jeho maleb  vytrácí a autor se opět výrazněji přiklání k abstrakci. Na jeho obrazech se objevuje pravidelká mřížka či rastr kombinované s lineárními křivkami a dále též motiv meandru.

K zásadním dílům Jiřího Mrázka se řadí cyklus Pyramidy z osmdesátých let. Motiv náhodně vzniklý rozčleněním plochy umělec variuje v mnoha podobách založených na principu kontrastu organického a geometrického řádu.  Vedle Pyramid vznikl také tematický cyklus Mlýnů a Hemžení (1984).

Linie a skvrny se v Mrázkových malbách uplatňují i v následující dekádě a mnoho obrazů je vytvořeno kombinovanou technikou pomocí aplikace provázků (Bez názvu, 1994). Akvarelový cyklus Rekonvalinky (1996) pak představuje přímou cestu k poslední etapě Mrázkova díla: shluky barevných, rozpíjejících se skvrn jsou umístěny do rastrové mřížky. Právě čtvercové sítě vyplněné barvami ukončují Mrázkovu tvorbu. Umělec v nich zkoumá vztahy mezi barevnými tóny (Křížem krážem, 2002; Čtverečky, 2003) a vytváří variace pomocí střídání barev (Sexteto III-VI, 2005).

1980 tapiserie, zasedací sál OIRT
1973 dekorace interiéru, KD Novodvorská
1961 koberec, hotel International Praha, knihkupectví Svazu čs. spisovatelů
1953 oltář kostela Krista Krále, Ostrava (s. V. Boštíkem)
1948 mříž kostela sv. Martina, Martin
1943–1953 sakrální prostory (s arch. Jaroslavem Čermákem)

MRÁZEK, Jiří. Terra incognita (kat. výst.). Praha: Museum Kampa, 2016.

NOVÁČKOVÁ, Zuzana. Jiří Mrázek. Diplomová práce na FF MUNI v Brně, 2012.

MRÁZEK, Jiří. Čtverečky (kat. výst.). Praha: Museum Kampa, 2007.

SLAVICKÁ, Milena; ŠETLÍK, Jiří. UB 12: studie, rozhovory, dokumenty. Praha: Gallery, 2006.

MRÁZEK, Jiří. Čtverečky (kat. výst.). Praha: Gema Art; Klatovy: Galerie Klatovy – Klenová, 2002.

MRÁZEK, Jiří. Práce na papíře 1992 – 96 (kat. výst.). Šumperk: Galerie Jiřího Jílka, 2000.

SEDLÁČEK, Zbyněk. Jiří Mrázek (kat. výst.). Karlovy Vary: Galerie umění, 1999.

SEDLÁČEK, Zbyněk (ed.). Jiří Mrázek: Práce 1940 – 1998 (kat. výst.). Praha: Gema Art, 1998.

MRÁZEK, Jiří. An American Tribute. Long Grove: Willowbrook Press, 1993.

MRÁZEK, Jiří. Obrazy a kresby (kat. výst.). Žďár n. Sázavou, 1993.

MRÁZEK, Jiří. Dobývání tvaru (kat. výst.). Olomouc: Divadlo hudby, 1993.

PÁNKOVÁ, Marcela. Jiří Mrázek (kat. výst.). Karlovy Vary: Galerie umění, 1988.

MRÁZEK, Jiří. Obrazy a kresby z let 1943 – 83 (kat. výst.). Praha, 1983.

MRÁZEK, Jiří. Jiří Mrázek (kat. výst.). Praha: Český fond výtvarných umění, 1964.

Jiří Mrázek (malíř). cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Mr%C3%A1zek_(mal%C3%AD%C5%99)

(jim.) Zemřel malíř Jiří Mrázek. Lidové noviny, 2008, roč. 21, č. 60, s. 19, ISSN 0862-5921.

VOLF, Petr. Boštík, Křížek, Mrázek. Reflex, 2004, roč. 15, č. 2, s. 47, ISSN 0862-6634.

SEDLÁČEK, Zbyněk. Jiří Mrázek – Čtverečky, Daisy Mrázková: Výběr z díla. Ateliér, 2003, roč. 16, č. 2, s. 5, ISSN 1210-5236.

MACHALICKÝ, Jiří. Jiří Mrázek. Ateliér, 1999, roč. 12, č. 3, s. 4, ISSN 1210-5236.

HŮLA, Jiří. Jiří Mrázek – Klasik české lyrické abstrakce. Lidové noviny, 1998, roč. 11, č. 250, s. 12, ISSN 0862-5921.

HŮLA, Jiří. Jiří Mrázek. Denní telegraf, 1997, roč. 6, č. 235, s. 13, ISSN 1210-8391.