Jiří Načeradský vystavil na jedné z nedávných výstav své zcela rané dílo: Žena s mávátkem z roku 1959. Vzniklo ještě za autorových studií na Akademii výtvarných umění v Praze. Nikdy předtím nevystavený obraz překvapivě postihuje Načeradského pozdější zaměření: inklinace k figuře (zejména ženské) a obliba v groteskní stylizaci. Žena s mávátkem se zrodila jako parodie na Čumpelíkovy budovatelské obrazy. Radostně vyhlížející žena s blonďatými loknami je přemalbou z vývěsky strženého plakátu, který zobrazoval ženu v prvomájovém průvodu nadšeně mávající vlaječkou. Načeradský však „soudružku“ obnažil, vymaloval ji jako ženu kyprých tvarů a motiv státní vlajky nahradil symbolickým geometrickým (a současně erotickým) útvarem.
Figury, hlavně ty ženské, se staly pro Načeradského emblematickými pro celou jeho tvorbu. V první polovině šedesátých let ještě hledal svůj výraz a zkoušel různá stylistická pojetí včetně parafrází starých mistrů až po Picassa. Vždy zůstal věrný figuře a nepodlehl tehdy výrazným proudům informelní abstrakce, či imaginativním malířským tendencím. „…důvodem byla rebelie proti zdejšímu dobovému proudu. Hoši ze strukturální abstrakce vyznávali pouze hnědou, šedou a nefigurálno. Já hájil klasickou figurativní malbu a barvy“, vzpomíná autor.
Slavná malířova éra nastává v druhé polovině šedesátých let. Tehdy se přiklání ke světu, který jej bezprostředně obklopoval. Zpracovává podněty pop artu a komiksu. Tematicky proslul obrazy se sportovními náměty převzatými z reportážní novinové fotografie. „Jiná slušná fotografie v novinách nebyla. Nová figurace se ve světě inspirovala politickou fotografií, ale u nás to bylo samé ‚soudruzi přilétají do Moskvy, soudruzi z Moskvy odlétají‘. Jenom sportovní fotografie byla plastická, kontrastní a dynamická. Ráno jsem si koupil noviny, našel skvělou fotku, za dvě hodiny jsem ji vypálil na plátno a šel do hospody, to bylo bezvadný, psal se rok 1967“, říká o své tehdejší tvorbě Načeradský. Tato jeho plátna tehdy působila velmi současně a svým groteskním pojetím a zájmem o novátorské ztvárnění figury byla ihned zařazována do proudu právě se rodící nové figurace (Holiday on ice, 1967, Běžec K, 1967).
Současně s těmito sportovními výjevy ale vznikaly i obrazy, které de facto navazovaly na Ženu s mávátkem z roku 1959. Ženské tělo je v nich představeno v přehnaně stylizované podobě. Krása nahého ženského těla, uctívána po staletí, je zde groteskně parafrázována. A přestože se jedná spíše o stvůry, ženskost se nevytrácí a obrazy vynikají silným erotickým nábojem (EOA, 1967, Ušatka fialová, 1967). Právě onen kontrast mezi nekonečně uhrančivou erotickou přitažlivosti ženy a jejím jako by osudovým zásahem do života muže se stal typickým i pro další Načeradského dílo. Žena v jeho obrazech je jakousi femme fatale v moderním pojetí: muž vede neustálý boj s její neurvalou sexualitou. Tak je tomu i v plátně vzdávající hold ikoně filmového plátna – Brigitte Bardote, která kupodivu není vykreslena jako nestvůra. Avšak muži zírající na ni se proměnili v (patrně impotentní) obludky (BB a starci, 1967).
Načeradský přiznává, že na začátku sedmdesátých let se ocitl v jisté skeptické náladě. Pochmurná léta nástupu Normalizace mu vzala velkoryse nastartovaný rozlet. Sám dokonce říká, že mu došel humor. Ale nemyslím, že by to byla tak zcela pravda. Je jisté, že výtvarný projev se ale změnil. Původní expresivně naléhavá malba se po formální stránce začala měnit: původní neodbytně živočišné tvary se podjednou proměnily v jakési biomechanismy v podobě geometricky laděných strojových konstrukcí (Alpa stroje, 1974, Radary, 1974). Během druhé poloviny osmdesátých se však autorova mluva začala opět uvolňovat (i kdy nedosáhla expresivních poloh dřívější tvorby). A začala být opět velmi erotickou. Téměř pornografické pohledy na ženské tělo jsou však i nadále stylizovány jednoduchou geometrizující, plošnou redukcí tvaru (Na pláži, 1976). A je to také období nástupu „kudlankovitého období“. Žena je identifikována s představou hmyzí femme fatale: jak je známo, samička kudlanka nábožná je proslulá svým manželským kanibalismem, neboť po páření svého samečka-oploditele sežere. Tak vznikají obrazy jako Kudlanka Alpa (1980) či Superkudlanky (1980).
Dá se říci, že následující léta osmdesátá byla autorovým pohybem ve sférách již dříve naznačených. Vývojově nepřinesla Načeradského tvorba významné změny. Přesto však každý jeho obraz byl novým a novým výzkumem, který neopakoval již vyřčená schémata. Výraz nově namalovaných obrazů proto nepostrádal silný emotivní náboj. Podobně lze charakterizovat i léta devadesátá. Novinkou byly obrazy, které stylizovaly figury do lehce črtaných geometrizujících obrysů (Kosočtverečná, 1996, Nahá rudka, 1994). Snad připomenou obrazy Paula Klee, ale možná vznikly z potřeby umělce oprostit se alespoň na chvíli od naléhavě emocionální malby. Ta ostatně z autorovy malby nevymizela a stále se vracela, aby v letech po roce 2000 nabyla opět svého vrchu. Přestože Načeradského tvorba posledních let je spíše již obměňováním již jednou vyřčeného, je až s podivem, že obrazy neztrácejí na síle výpovědi. Je to zřejmě dáno autorovým opravdovým malířským talentem, který je stimulován nezadržitelně eruptivní potřebou vyjádřit se. Načeradského spontaneita a malířská bravura, jež se dere přímočaře a bezprostředně na povrch, má picassovský rozměr. Načeradský tak právem náleží k malířským veličinám českého umění.
Vzdělání:
1957-1963 AVU Praha u Vlastimila Rady
Zaměstnání:
1993- 2002 Fakulta výtvarných umění VUT, Brno
1991 jmenován profesorem
1990-1992 vedoucí ateliéru Figurální malby, Akademie výtvarných umění v Praze
Stipendia:
září 1968-červen 1969
roční jazykové stipendium od francouzské vlády ve městě Caen
říjen 1970-prosinec 1970
tříměsíční stipendium pro umělce do 35 let od francouzské vlády ve městě Paříž
Rozhovory s Jiřím Načeradským (výběr)
„Teď vidím, jak jsem byl v mládí naivní.“ Rozhovor Josefa Rubeše s Jiřím Načeradským, Metro, 29. 3. 2013, s. 12
Jiří Načeradský. Pre lásku sa umiera. Rozhovor Ivana Melicherčíka s Jiřím Načeradským, Gold Man, 2013, březen, s. 32–35
Malíř Načeradský: „Ty moje potvory dámy neuráží“. Rozhovor Báry Šichanové s Jiřím Načeradským, Český rozhlas – Radio Wave, 26. 3. 2013, zpravy.rozhlas.cz/radiowave/waveculture/_zprava/malir-naceradsky-ty-moje-potvory-damy-neurazi--1192371
Jiří Načeradský: „Obraz zůstane vždycky…“ Rozhovor Karla Oujezdského s Jiřím Načeradským, Český rozhlas – Vltava, pořad Mozaika, 19. 9. 2009, www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/635721
Načeradského ušaté kudlanky mají sraz ve Vltavínu (záznam s Jiřím Načeradským a Petrem Machem), Česká televize – ČT24, 24. 3. 2013, www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/219951-naceradskeho-usate-kudlanky-maji-sraz-ve-vltavine/
Jiří Načeradský – Ručičky chytřejší než hlava. Rozhovor Jana Bartoše s Jiřím Načeradským, Vital Plus, 20. 7. 2012, www.vitalplus.org/article.php?article=600
„Každá venkovská bába je chytřejší než intelektuál.“ Rozhovor Josefa Rubeše s Jiřím Načeradským, Metro Víkend, 9. 12. 2011, s. 22
Rozhovor Radana Wagnera s Jiřím Načeradským, in: Petr Mach (ed.), Jiří Načeradský. Šedesátá léta a současnost. Proměny upírovy, Praha, Galerie Dolmen 2011, s. 9
Kudlanky a já. S malířem Jiřím Načeradským o slepicích, které rozuměly esperantu, faldíčkách pramatky a umění přestat. Rozhovor Aleny Plavcové s Jiřím Načeradským, Pátek Lidové noviny, č. 20, 20. 5. 2011, s. 6–12
Malíř Jiří Načeradský vystavuje v Praze svoje akty a tvrdí: Rubens je nejlepší školou, jak malovat figury. Rozhovor Petra Kováče s Jiřím Načeradským, Právo, 12. 2. 2009, s. 15
Postmoderní manýrista Jiří Načeradský. Rozhovor Radana Wagnera s Jiřím Načeradským, Revue Art, 2006, č. 1, s. 14–23
3 otázky. Jiří Načeradský; odpovědi na otázky: Jaká výstava či akce vás v poslední době zaujala? Na čem nyní pracujete, resp. na co se můžeme těšit? Jaký je váš sen?, Revue Art, 2005, č. 4, s. 41
Zběsilost v srdci. Rozhovor Jany Chytilové s Jiřím Načeradským, Time In Praha 2, 2004, č. 4, duben, s. 30–32
Klasik dýchá. Rozhovor Petra Volfa s Jiřím Načeradským, Reflex, 2000, č. 11, 16. 3., s. 20–23; přetištěno in: www.jedinak.cz/stranky/txtnaceradsky.html, 25. 12. 2002; Petr Volf, Picasso byl monstrum, Praha, Primus 2001, s. 91–102
Zdroj zábavy a poučení aneb Jak to bylo. Rozhovor Jana Macha s Jiřím Načeradským, in: (Ne)známý Načeradský. 1956–1967 (kat. výst.), Praha, Galerie Peron 1999, s. 3–10; přetištěno in: Mladý svět 42, 2000, č. 16, s. 44–47
Stále dominuje figurální tvorba. Rozhovor Břetislava Uhláře s Jiřím Načeradským, Svoboda (Ostrava), 21. 8. 1998
Načeradský představil v Sokolské 26 návrat k nahé mužské figuře. Rozhovor Jiřího Macháčka s Jiřím Načeradským, Mladá fronta Dnes (Ostrava), 22. 8. 1998, s. 4
Jiří Načeradský si přeje návrat matriarchátu. Rozhovor Moniky Čermákové s Jiřím Načeradským, Mladá fronta Dnes (Praha), 15. 2. 1997
U zdymadla – Volné seskupení 12/15. Odpovědi členů seskupení na anketní otázky Blanky Jiráčkové, Ateliér 7, 1994, č. 8, 21. 4., s. 1 a 4
Něco z Kocourkova. Rozhovor Petra Ulrycha s výtvarníkem Jiřím Načeradským, Mladý svět 32, 1990, č. 36, s. 20–21
Katalogy samostatných výstav (výběr)
Petr Mach, Úvod, in: idem (ed.), Jiří Načeradský – Kresby, grafiky. Práce z let 1956–2013, Praha, Nakladatelství Vltavín, s. 2–3
Iva Mladičová, Svět podle Načeradského, in: Petr Mach (ed.), Jiří Načeradský – Kresby, grafiky. Práce z let 1956–2013, Praha, Nakladatelství Vltavín, s. 6–8
Jiří Machalický, Grafika Jiřího Načeradského, in: Petr Mach (ed.), Jiří Načeradský – Kresby, grafiky. Práce z let 1956–2013, Praha, Nakladatelství Vltavín, s. 236–237
Petr Mach, in: Piaty živel Načeradský. Zbierka Ivana Melicherčíka, Bratislava, Ivan Melicherčík 2012, nestr.
Ivan Melicherčík, in: Piaty živel Načeradský. Zbierka Ivana Melicherčíka, Bratislava, Ivan Melicherčík 2012, nestr.
Petr Mach, in: idem (ed.), Jiří Načeradský. Šedesátá léta a současnost. Proměny upírovy, Praha, Galerie Dolmen 2011, s. 7
Richard Drury, in: Načeradský – Obrazy 2009 (kat. výst.), Praha, Jiří Načeradský 2010, s. 3–4
Richard Drury, in: Jiří Načeradský (kat. výst.), Praha, Galerie Dolmen 2009, nestr.
Jana Kasalová, Zbyněk Sedlecký, Eliška Jakubíčková, Patricie Fexová, Jan Spěváček, Lukáš Orlita, Lubomír Typlt, Josef Bolf, in: Jiří Načeradský (kat. výst.), Praha, Galerie Dolmen 2009, nestr.
Jiří Machalický, in: Jiří Načeradský. Nezkrotné a nahé (ony, ony, ony…) (kat. výst.), Praha, Galerie Art Praha 2009, s. 2
Vladimír Neubert, in: Jiří Načeradský. Nezkrotné a nahé (ony, ony, ony…) (kat. výst.), Praha, Galerie Art Praha 2009, s. 3
Jan Dvořák, in: Jiří Načeradský. Venuše, Ušatky a Kudlanky (kat. výst.), Praha, Galerie Art Praha 2006, s. 3
Vladimír Neubert, in: Jiří Načeradský. Venuše, Ušatky a Kudlanky (kat. výst.), Praha, Galerie Art Praha 2006, s. 4
Lubomír Slavíček, Figury Jiřího Načeradského, in: Jiří Načeradský. Akryly, figury, triptychy. Práce z let 1985–1993 (kat. výst.), Brno, Galerie Brno 2004, s. 6–11
Magdalena Juříková, Velké formáty, in: Jiří Načeradský. Velké formáty (kat. výst.), Praha, Galerie Peron 2004, nestr.
Karin Thomas, Nová figurace a Jiří Načeradský (přejatý text Tradition und Avantgarde in Prag, 1991), in: Jiří Načeradský. Velké formáty (kat. výst.), Praha, Galerie Peron, 2004, nestr.
Mahulena Nešlehová, O hře a invariantu (z dopisu J. N. ze dne 4. listopadu 1998), in: Jaroslav Nešetřil (ed.), Jiří Načeradský – Jaroslav Nešetřil. Antropogeometrie. Texty k výstavě (kat. výst.), Rakovník, Rabasova galerie 1998, nestr.
Ivan Neumann, Obrazy prostoru, prostory obrazu, in: Jaroslav Nešetřil (ed.), Jiří Načeradský – Jaroslav Nešetřil. Antropogeometrie. Texty k výstavě (kat. výst.), Rakovník, Rabasova galerie 1998, nestr.
Hubert Damisch, Spěje umění svou prací k topologii barvy?, in: Jaroslav Nešetřil (ed.), Jiří Načeradský – Jaroslav Nešetřil. Antropogeometrie. Texty k výstavě (kat. výst.), Rakovník, Rabasova galerie 1998, nestr.
Eva Petrová, Antropogeometrie, in: Jaroslav Nešetřil (ed.), Jiří Načeradský – Jaroslav Nešetřil. Antropogeometrie. Texty k výstavě (kat. výst.), Rakovník, Rabasova galerie 1998, nestr.
Milan Weber, Na okraj výstavy Jiřího Načeradského, in: Jiří Načeradský (kat. list), Ostrava, Výstavní síň Sokolská 26 1998, nestr.
Jaroslav Nešetřil – Jiří Načeradský, in: Jiří Načeradský a Jaroslav Nešetřil. Antropogeometrie (Místo činu) (kat. list), Praha, Galerie Via Art 1995, nestr.
Naďa Řeháková, in: Jiří Načeradský. Výběr z figurální tvorby (kat. výst.), Liberec, Oblastní galerie 1994, nestr.
Radek Horáček, Deset vět v obrazech J. Načeradského, in: Jiří Načeradský. Kombinované techniky, grafické listy (kat. list), Žďár nad Sázavou, Art galerie 1990, nestr.
Marie Judlová (Klimešová), in: Jiří Načeradský. Obrazy z let 1958–74 (kat. výst.), Praha, Galerie hlavního města Prahy 1990, nestr.
Eva Petrová, in: Jiří Načeradský. Obrazy z let 1958–74 (kat. výst.), Praha, Galerie hlavního města Prahy 1990, nestr.
Jiří Tichý, in: Jiří Načeradský (kat. list), Praha, KS Opatov 1988, nestr.; přetištěno in: Ateliér, 1991, č. 11, s. 4
Jindřich Chalupecký, in: Jiří Načeradský (kat. výst.), Brno, Kulturní dům Družba, Na bidýlku 1986, nestr.
Vladimír Skrepl, Jiří Načeradský, in: Jiří Načeradský (kat. list), Praha, Kulturní středisko Opatov 1985, nestr.
Eva Petrová, in: Jiří Načeradský. Studie na téma rotujících figur a dynamických prostorů (kat. výst.), Kladno, Galerie 55 1985, nestr.
Ivan Neumann, in: Lamr, Načeradský, Němec, Sopko (kat. výst.), Dobříš, Městské kulturní středisko 1982, nestr.
Alena Potůčková, in: Načeradský, Němec, Sopko, Lamr (kat. výst.), Sokolov, Městské kulturní středisko 1981, nestr.
Alena Nádvorníková, in: Jiří Načeradský. Akvarely, kresby (kat. výst.), Olomouc, Divadlo hudby 1975, nestr.