Startovní čára Jiřího Nováka spočívá na poli klasické stavby sochy a tradičních technik. Po návštěvě světové výstavy EXPO 58 opustil klasické postupy a tvarování ve prospěch splývavé a cípaté stylizace a záhy dospěl k vytvoření téměř abstraktních symbolů základních přírodních sil a dějů. Ke klíčovým charkteristikám J. N. patří velká technická a řemeslná zručnost, zájem o techniku a konstrukci. Po experimentech s různými typy umělých hmot se od závěru 50. let stal hlavním N. materiálem kov. Od raných děl (Ryby a práci, Ostrov Nad Ohří 1958-59, Rychlost, Praha-Strašnice, 1960-61) je hlavním tématem plastik pohyb. Od roku 1957 začal plastiky ovládat pohyb skutečný - větrný či vodní, lidský impuls, elektromotor. Kinetickými mobily se Novák připojil k světově aktuálnímu směřování mladší sochařské generace a v 60. letech vystavoval na českých i mezinárodnách přehlídkách. Kinetické aspekty aplikoval v malém měřítku, ale především v rozměrných plastikách, které akcentovaly prostor nové městské architektury (Světlo a stín, PKOJF-Praha 1960, Dálky, Praha, sídliště Novodvorská 1963-69, Motýlí křídla, Liberec, 1969, Odrazy, Praha-Horní Počernice, 1986).
V horizontálních plastikách (Mobil pro československý pavilon na EXPO 1967 v Montrealu, 1967, Mobil pro střešní zahradu Federálního shromáždění, 1969 a Vlnění pro Českou televizi, 1980) je nejmarkatnější N. osobitý tvůrčí postup - aditivní skládání jednotlivých částic s vlastním pohybovým programem. Pro své technické schopnosti byl N. vyhledáván svými kolegy jako pomocník při realizaci plastik, přesahující někdy realizační rámec k oboustrannému autorskému podílu (s E. Kmentovou, V. Janouškem, V. Karouškem).
Vedle mobilních plastik vytvořil Novák řadu stabilních znakových symbolických děl pro architekturu (Dva vstupní emblémy České televize, 1983). Novákovu sochařskou tvorbu po desetiletí stabilně doprovázelo restaurování a tvorba kopií především barokní plastiky. (např. kopie plastik sv. Václav J.J. Bendla z bývalého Koňského trhu, 1959-60, Sen svaté Luitgardy M. B. Brauna z Karlova mostu v Praze, 1993-95).
Vzdělání:
1945-1949 AVU Praha, Jan Lauda a Karel Pokorný
1942-1945 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v ateliéru Jana Laudy, v roce 1945 také krátce u Josefa Wagnera
Práce:
1970-74 po tragické smrti Valeriána Karouška dokončuje jeho exteriétové plastiky (Aeskulap, Praha - Pankrác, Květ, Podbrezová na Slovensku, Vzlet, Praha - Ruzyně)
1967 pro terasu československého pavilonu na Světové výstavě EXPO 67 v Montrealu vytvořil čtyřmetrovou mobilní kovovou plastiku
1963 práce na mobilní plastice Dálky pro sídliště Novodvorská v Praze
1958-59 první moderně, výrazně stylizované plastiky pro veřejný prostor (Ryby a ptáci v Ostrově nad Ohří a Fontána s jeřábem pro Tylovo náměstí v Praze
1958 spolupráce při realizaci plastiky Vladimíra Janouška Hudba pro EXPO 58 v Bruselu
1957 první pokusy s pohybem plastik
1957 s přáteli sochaři a malíři založil uměleckou skupinu M 57
1956 první kovová plastika - ze svařovaného drátu
1956 první pokus o práci v novém materiálu - PVC
1952 prací pro kostel Nejsvětější trojice v Manětíně zahajuje pararelní restaurátorskou činnost
Akce/Performace:
2005
Eva Kmentová: Brána snů / Gate of Dreams, Jiří Novák: Motýlí křídla / Butterfly Wings, Liberec, Liberec
"Diskutujeme ke sjezdu. Skupina M 57.", Výtvarná práce, VIII, 1960, č. 21, s. 4.
Jirkalová, Karolína, "Stačí se rozhlédnout." Art & Antiques, 2009, č. 5, str. 45.
Jirous, Ivan M., "Socha v plenéru." Výtvarná práce, 1969, roč. XVI, č. 10-11, s. 1.
Karous, Pavel, "Volavky, vetřelci a ti druzí: Plastika ve veřejném postoru doby normalizace." Art & Antiques, 2009, č. 5, str. 40-44 (repr. Dálky).
Klivar, Miroslav, "Přínos plastických hmot výtvarnému umění.", Výtvarné umění, 1959, roč. IX, č. 9, s. 408-413. (repr. Rychlost, model, v. 70)
Kotalík, Jiří, X Bienal de Săo Paulo, Tchecoslováquia. 1969.
Lahoda, Vojtěch, „Bruselský styl“ mezi „vysokým“ a „nízkým“ in Kramerová, Daniela, Skálová, Vanda [ed.] Bruselský sen: Československá účast na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let. Arbor vitae, Praha, 2008 s. 340-351.
Lukeš, Zdeněk, "Předpokládané nemusí vždy ladit s fyzikálnímí zákony." Revolver Revue, 2008, č. 70, str. 188-207.
Lukeš, Zdeněk, "Umělec, jehož sochy pohání vítr. Nad ukončeným dílem sochaře Jřího Nováka." Lidové noviny XXIII, 2010, č. 49 (27.2. 2010), s. 31.
Mráz, Bohumír, "Výtvarné realizace v naší architektuře." Výtvarné umění, 1969, roč. XIX, č. 9-10s. 433-453, obr s. 422 a 444. (repr. s. 450).
"Jiří Novák (Anketa Socha a město)." Výtvarné umění, XIX ,1970, č. 9-10, s. 474.
Padrta, Jiří, "Konstruktivní tendence." Výtvarné umění 1966, roč. XVI , č. 6-7, s. 327.
Padrta, Jiří, "Netradiční technologie. "Boštík Václav , Demartini Hugo, Kafka Čestmír , Nepraš Karel , Novák Jiří , Kratina Radoslav, Zálešák František." Výtvarná práce, 1970, roč. XVIII, č. 22, s. 1, 8.
Raimanová, Ivona, Socha a město Liberec 1969, Spacium, Liberec, 2008.
Šetlík, Jiří, "Socha 1964 v Liberci.", Výtvarné umění, 1965, roč. XV, č. 03, s. 49-56. (repr.).
Šetlík, Jiří, "Socha a město v Liberci."Výtvarná práce, XVIII, 1970, č. 2, s. 49-56 (2 x repr.).
Šetlík Jiří, "Bilance československého sochařství (Problémy vývoje československého výtvarného umění v dvaceti letech osvobozené vlasti)." Výtvarné umění, 1965, roč. 15, č. 4-5, s. 145-167 (repr. s. 156 - Hra IV, 1964).
Šetlík Jiří, "Pražské výstavy v dubnu." Výtvarná práce, 1964, roč. XII, č. 8, s. 2 (repr .Hra, 1961).
Ševčík, Oldřich, Beneš, Ondřej, Architektura 60. let: „Zlatá léta“ v české architektuře 20. století. Grada Praha 2009. s. 72, 174, 177, 250.
Šolta Vladimír, "První zkušenosti z úkolové akce", Výtvarné umění. roč. 1, 1950, č. 12, s. 272-280.
Rostislav Švácha, Marie Platovská [ed.], Dějiny českého výtvarného umění VI. Academia Praha, 2007, s. 57, 58, 75, 77, 103.
Vachtová, Ludmila, Čas Jiřího Nováka. nedat.
Vachtová, Ludmila, "Na okraji." Výtvarné umění, , roč. XVI , 1966, č. 7, s. 351 (repr.).
Encyklopedie, slovníky:
AbART
Dodatky ke Slovníku československých výtvarných umělců. SNKLHU, Praha, 1955, s. 138.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců. Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 1993, 1994, 2002, sv. X. s. 35-36.
Prokop Toman, Nový slovník českých výtvarných umělců. díl 2, praha, 1993.