Tvorba Jiřího Sopka se začala rozvíjet v polovině 60. let. Ještě za studií na pražské AVU namaloval řadu portrétů ztemnělého koloritu, v nichž se už začal prosazovat autorův melancholicky lomený pohled na svět. Velmi brzy - v průběhu roku 1966 - však figuraci na krátkou dobu opustil a začal zkoumat možnosti nepředmětné malby. V tomto extempore, jímž originálně vstoupil na pole tehdy už zdánlivě takřka vyčerpané abstraktní problematiky českého umění, se změnila barevnost Sopkovy malby a výrazně se prosadily zářivé základní a pastelové barvy - žlutá, červená, zelená, růžová. Tyto obrazy, vzniklé v letech 1966-1967, můžeme označit za jakousi místní "pop-abstrakci". V jejich biomorfních tvarech se brzy začnou formulovat jasnější stopy figury a krajiny a Sopko se v průběhu let 1967-1968 vrací k zobrazivé tvorbě. Ve všech budoucích fázích své práce se vyjadřuje prostřednictvím figury a tváře.
Sopkova tvorba z konce 60. let souvisí ještě s problematikou nové figurace, která se v českém umění objevovala zhruba od 1963-64. Sopkovy nové figurální obrazy stačila ještě shrnout autorská výstava v Nové síni v Praze v r. 1970, jedna z posledních svobodných výtvarných událostí normalizačního Československa. Výstava potvrdila umělcům mimořádný malířský talent se smyslem pro výraz a agresivní barevnost. Obrazy této doby zaplněné transparentními postavami pronikajícími plochou, jsou malovány s bravurní lehkostí a objevuje se v nich i svébytná autorova imaginace a některé ikonografické prvky, které v jeho tvorbě najdeme i později (kulička, pták, opice). Veselé absurdní poetično těchto raných figurálních pláten se v průběhu 70. let významně zatěžuje a směřuje k výrazně agresivně groteskní malbě kolem 1980, reflektující vyostřené politické a společenské klima. Tuto fázi umělcovy tvorby shrnuje výstava, kterou se po dlouhé odmlce podařilo uspořádat v Městském kulturním domě v Dobříši v r. 1981. Po roce 1982 však začíná v Sopkově tvorbě opět získávat stále významnější pozici melancholický, absurdně poetický výraz a tvorba se posouvá do stále meditativnější polohy. Kombinací bohaté významové struktury se svrchovanou malířskou kvalitou dosahuje autor intenzivního účinu svých často rozměrných pláten. Devadesátá léta jsou ve znamení stále úspornějšího a stále více existenciálně založeného malířského výrazu. Sopko však neopouští princip vnitřní zvratnosti své poetiky a vyvarovává se tak nebezpečí příliš jednoznačného čtení.
Ve stále vnitřně živé struktuře obrazů a kreseb, v malířské kvalitě a hloubce lidské reflexe světa jsou hodnoty, kterými Jiří Sopko zaujal přesvědčivé místo mezi současnými českými malíři.
od 2002 rektor AVU Praha
od 1990 profesor na AVU Praha
1960-1966 AVU Praha u Jiřího Horníka a Antonína Pelce
Ilustrace:
Aldous Huxley: Vrány z Hruškovic, Praha 2006
Selma Lagerlöfová: Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem, Praha 2005
Václav Havel: Pižďuchové. Meander, Praha 2003
Ivan Wernisch: Jen tak. Aulos, Praha 1996
Ostatní realizace:
2005 Zastupitelský úřad ČR při Stálé misi v Bruselu - gobelín „Transport“
1996-1997 České kulturní centrum v Paříži, architekt Zdeněk Zavřel
1994 interiér České spořitelny v Jindřichově Hradci, architekt Vladimír Štulc
1993 výzdoba IV. terminálu letiště O´Hare v Chicagu, architekt Helmut Jahn
1986 výzdoba atria domova důchodců v Praze na Opatově, architekt Vlado Milunič
1980 interiér základní školy v České Lípě, architekt Zdeněk Zavřel
Dušan Brozman, Pavla Pečinková, Linda Sedláková: Sopko. Gema Art, Praha 2007
Pavla Pečinková: Jiří Sopko. Gema Art, Praha 2002
Zakázané umění I a II, ed. Milena Slavická a Marcela Pánková, Výtvarné umění 1995-1996, NČVU
Jindřich Chalupecký: Nové umění v Čechách. H+H, Praha 1995
Podoba a smysl malby v současném umění. AVU, Praha,1994
Pavla Pečinková: Contemporary Czech Painting. Rosewille, Australia, Craftsman House, Gordon and Breach Arts International Limited, 1993
Josef Kroutvor: Jiří Sopko. Odeon, Praha 1990
„Šedá cihla“, samizdat, Praha 1985
Hošková Simona: Mladá kresba. Odeon, Praha 1984
Bénamou Geneviéve: L´art aujourd´hui en Tchecoslovaquie. Bénamou Geneviéve, Paris 1979
Dušan Konečný: Mladí čeští malíři. Odeon, Praha 1978
David Majer: Jiří Sopko. Ateliér, 2006, 5.11., s. 4
Ludmila Vachtová: Není dobré být pamětníkem. Kritická příloha Revolver revue 25, 2003, březen, s. 44-54
Karel Hvížďala: Jako když si oblíbíte hořký čaj. Respekt, 2003, č. 28, 7.-13.7., s. 16
Karel Hvížďala: Absurdní kolorista Jiří Sopko. MF Dnes, 2003, 11.6.
Pavla Pečinková: Jiří Sopko. Respekt, 2002, č. 42, 14. – 20.10., placená příloha s. I-II.
Jiří Tichý: Varovný signál. Ateliér 2002, č. 23, 21.11., s. 12
Dora Kaprálová: Malíři: silná česká sedma. MF Dnes, 2002, 17.3.
Linda Sedláková: Rozhovor s Jiřím Sopkem. Ateliér 2002, č. 23, 21.11, s. 9
Olaf Hanel: Nepraš-Sopko, zvláště Sopko. Ateliér 2002, č. 23, 21.11., s. 16
Eva Petrová: Spojité výstavy. Ateliér 2002, č. 23, 21.11., s. 8
Marie Klimešová: Znovu Sopko, ale jiný. Ateliér 2002, č. 23, 21.11
Pavla Pečinková Z vernisáže výstavy Jiřího Sopka. Ateliér 2002, č. 23, 21.11., s. 16
Josef Hlaváček: Karel Nepraš a Jiří Sopko: dvojí smích na Hradě. Literární noviny, 2002, č. 44, 29.10., s. 13
Tomáš Pospiszyl: Červená, žlutá, modrá. Týden 2002, č. 42, 14.10. s. 90-91
Jiří Hůla: Karel Nepraš a Jiří Sopko na Hradě. Lidové noviny, 2002, 3.10.
Jan H. Vitvar: Nepraš a Sopko společně vystavují na Hradě. MF Dnes, 2002, 2.10., s. 8
Peter Kováč: Nepraš a Sopko – nepovedené hradní pocty. Právo, 2002, 1. 10., s. 9
Blanka Frajerová: Groteska na Hradě. Večerník Praha, 2002, 26.9.
Petr Volf: Přelézt a postavit. Reflex, 2002, 10. 2., s. 20-23
Milan Weber: Jiří Sopko je médiem malby. Ateliér, 2001, 20.12.
Jaroslav Vanča: Sopkova podobenství o „dobových“ lidech. Ateliér, 2000, 27. 1.
Suzan Snodgrass: Toward a New Bohemia. Art in America, 2000, April, s. 87-95
Josef Pažout: Starý dobrý Sopko. Ateliér, 1998, č. 4, 9.2., s. 4
Jan Rous: Jen tak (sám sobě k radosti). Ateliér, 1997, 12. 6.
Ludvík Ševeček: Setkání Karla Nepraše, Jiřího Sopka a Jana Steklíka ve Zlínském domě umění. Prostor Zlín, roč. 5, 1997, č. 2, s. 2-5, březen-duben
Ladislav Daniel: Setkání neapolské a české malby. Lidové noviny, 1966, 29.2., s. 14
Jiří Hůla: Jiří Sopko. Denní telegraf, 1996, 17. 9., s. 13
Ladislav Daniel: Setkání neapolské a české malby. Lidové noviny 1996, 29.2.
Pavla Pečinková: Jako život. Literární noviny, 1995, 6. 10.
Josef Pažout: Jiří Sopko, jemuž malovat bylo dáno. Ateliér, 1995, 19. 10. , s. 1
Jana Ševčíková, Jiří Ševčík: Malíř Sopko hledá svou vizi pro jiný druh úzkosti. MF Dnes, 1995, 21. 10., s. 19
Jiří Hůla: Moralista doby a básník obrazu. Denní telegraf, 1995, 9. 10.
Patrik Šimon: Z vernisážníku Patrika Šimona. Tvar, 1995, 5. 10. , s. 15
Peter Kováč: Tři desetiletí Jiřího Sopka. Právo, 1995, 2. 10. , s. 6
Petr Volf: Jiří Sopko: Obrazy a kresby. Reflex, 1995, 22. 9. s. 49
Anděla Horová: Jedinečný klasik české grotesky Jiří Sopko. Český týdeník, 1995, 12-14. 9.
Libuše Hubičková: Třicet let práce malíře Jiřího Sopka. Svobodné slovo, 1995, 9. 9.
Eva Kúnová: Setkání v podobě ohlédnutí. Práce, 1995, 8. 9. , s. 13
Jana Komárková: Hlavy křičí: výborně. Večerník Praha, 1995, 7. 9.
Lenka Lindauerová: Tichá řeč Sopkových barevných hlav. Lidové noviny, 1995, 7. 9., s. 13
Marek Pokorný: Sopkovy obrazy přesvědčují o možnostech malby. MF Dnes, 1995, 6. 9., s. 18
Josef Kroutvor: Jiří Sopko v nové galerii. Ateliér, 1995, 16. 2.
Jiří Hůla: Radostné umění plné vůní, barev a nápadů. Denní telegraf, 1994, 21. 12.
Hodně a nic. Práce, 1994, 12. 2.
Jiří Fiala: Globální singulární body. Vesmír, 1993, č. 12, s. 710-712
Eva Petrová: Proč fragmenty? Ateliér, 1993, č. 22, 27. 10.
Pavel Ondračka: Jiří Sopko jakožto klasik. Ateliér, 1993, č. 22, 27. 10.
ko: Behémot: Milo v duši. Večerník Praha, 1993, 27. 9.
ko: Škola české grotesky. Večerník Praha, 1993, 20. 4.
Marek Pokorný: Obrazy ve zpětném zrcátku. Lidová demokracie, 1993, 26.11., s. 9
Martin Dostál: Konstantně barevná radost. Lidové noviny, 1993, 10.3., s. 5
Jan Sekera: Jiří Sopko a Vratislav K. Novák. Ateliér, 1993, č. 7, 1. 4., s. 7
Pavla Pečinková: Co je schované v Sopkových krabičkách. Ateliér, 1993, č. 4, 18. 2. , s. 4
Josef Hlaváček: Prst v ráně. Literární noviny, 1992, 13.2., s. 7
Marcela Pánková: Jiří Sopko. Ateliér, 1992, č. 3, s. 8
Chris Boicos: After the Thaw. Art in America, 1991, March, s. 73-77
Karin Derstroff: Absurde Wirklichkeit. DK, 1991, č. 288, 1-5. 12.
Pavel Ondračka: Sopko a Kokolia v Roudnici nad Labem.České a moravskoslezské zemědělské noviny, 1991,18.12.
Pavla Pečinková: Sopko a Kokolia. Ateliér, 1991, č. 7, s. 4
Jana Komárková: Od A do B s Jiřím Sopkem. Večerník Praha, 1991, č. 77, 19. 4.
Karel Miler: Sopko je malíř... Lidové noviny, 1990, 5. 6., s. 9
Dušan Konečný: Mladí čeští malíři. Odeon, Praha 1978
Čest výjimkám (anketa v rámci street artového festivalu NAMESv Praze), A2 kulturní týdeník, 35/ 2008