Jiří Sozanský

Jiří Sozanský ukončil svá studia na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 1973. Byla to doba po všech stránkách obtížná. Pro Sozanského bylo krušné smířit se s nesvobodou normalizační doby, která zabraňovala jakémukoli otevřenému dialogu a kontaktu se světem. Kromě toho generace sedmdesátých let těžce hledala svůj výraz. Po kvasném období let šedesátých, která uvedla na scénu všechny možné nové tendence, bylo nelehké najít svou vlastní cestu, aniž by umělci opakovali již jednou vyřčené. Sozanský, přestože maloval a kreslil, našel nakonec své osobité vyjádření v environmentálních akcích.

Pro celou Sozanského tvorbu je charakteristické svou angažovaností proti různým formám společenského násilí a ideologického diktátu, ruinujícího lidská práva a důstojnost člověka. Výsledkem jsou práce, zachycující člověka v mezních situacích a zpodobňující lidské trauma, vyvolané dramatickou osudovostí či násilím autoritativní moci. Umělcovo zaměření vystihl například grafický cyklus Job, který začal vznikat již za studií v letech 1970-71. Tento cyklus také představil Sozanského jako tvůrce, pro něhož se v celé jeho tvorbě stala hlavním nosným tématem figura.

V druhé polovině sedmdesátých pak Sozanský objevuje novou možnost svého vyjádření: environmentální akce. První environmentální vystoupení se uskutečnilo v Terezíně. Umělec reagoval na prostředí vězení někdejší Malé pevnosti (1976). Sozanský začíná vytvářet expresivní plastiky, nesoucí inspirační stopy v tvorbě Olbrama Zoubka, u něho Sozanský krátce pracoval. Sochy umístil do prostředí strohých vězeňských cel a šedých dvorů pevnosti. Jeho environmentální obrazy vzniklé v Terezíně se staly nadčasovým symbolem drastických momentů dějin lidstva, kdy ze zvůle moci člověk je vržen do stavu utrpení.

Od té doby je pro Sozanského příznačné prolínání různých uměleckých prostředků. Na terezínskou zkušenost reagoval v malbě a kresbě, jež se vedle enviromentu a sochy stávají trvalou součástí tvorby. Inovativní charakter pak měly Sozanského Modely mezních situací (1979), v nichž se odklonil od klasicky utvářené sochy. Jsou to konstrukce vytvářené z kovu a sádry, představující jakýsi polozbořený prostor, do něhož jsou umístěny drobné lidské figurky. Existenciální vyznění těchto situací rozvíjelo již započaté intence umělcovy tvorby, jež se natrvalo stává seismografem konfliktu člověka s civilizací, chovající se ne vždy humanisticky.

Do Terezína se Sozanský vrátil ještě jednou v roce 1980. Tentokrát přizval k účasti Zdeňka Berana a Ivana Bukovského, aby všichni společně vyjádřili svůj postoj a názor na umění, které má být především prostředkem sdělení a výpovědí o světě. Tímto směrem se ubírala i další známá Sozanského akce: tentokrát ve vylidněných domech staré části města Mostu, které bylo určeno k demolici a které mělo ustoupit novým těžebním záměrům. Vybydlený dům se stal také předmětem umělcova zájmu v environemntu Dům č. 50, 1987. Tam také vytvořil ve spolupráci s hercem, který v pustých prostorách přehrál scény z biblického vyprávění o Jobovi, působivé představení zachycené na řadě sekvenčních fotografií.

Situace po sametové revoluci umožnila Sozanskému pracovat na přípravě obdobných projektů na profesionální úrovni a s mezinárodní účastí. Se svou ženou založili pro tyto účely i občanské sdružení. Tak vznikla sympozia ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Litoměřicích odehrávající se v tamním zrušeném jezuitském barokním kostele (mimochodem Sozanský baroko vždy obdivoval). Kostel se stal místem mezinárodních setkání (Barok a dnešek, 1992, Otevřený dialog, 1994).

Dalším důležitým impulsem pro Sozanského tvorbu se staly neblahé události v bývalé, rozpadající se Jugoslávii. Zvěrstva odehrávající se v této zemi ohromila celý svět. Sozanský se do bojem stíhaných území vydal a zažil pohled na mezní situace na vlastní kůži. Výsledkem byly akce zaměřené proti alibistické lhostejnosti, vyzývající k podpoře těžce zkoušené Bosny a Hercegoviny. Nenechala jej klidným ani událost 11. září: odezvou byl malířský cyklus Ground Zero.

Celé Sozanského dílo je prodchnuto naléhavou uměleckou reflexí života člověka v osudových situacích. Má podobu environmentu, malby, sochy, kresby či grafiky. Řada akcí, někdy na pomezí happeningu, měla jednorázový charakter a dochovala se ve fotografiích či video záznamech. Sozanský vycházel z konkrétních politicky utvářených událostí. Jeho tvorba je však obecně platným varovným mementem globální civilizace v těch nejširších souvislostech.

Akce (environmentální instalace)

2003

Karlín - Zóna A, Praha

1994

Otevřený dialog, Kostel Zvěstování Panny Marie, Litoměřice

1992

Barok a dnešek, Kostel Zvěstování Panny Marie, Litoměřice

1990

Pocta Janu Zahradníčkovi, věznice Valdice

1987

Dům číslo 50, Galerie 55, Kladno

1983-1984

Veletržní palác, Praha

1981

Most 81/82, Most, Most

1980

Pevnost, Soukromé sympozium v Malé Pevnosti v Terezíně, Malá pevnost, Terezín

Beran, Bukovský, Dolejšek, Janečka, Kovář, Kulhánek, Sozanský, Památník Terezín, Terezín

1976

Památník Terezín, Terezín

Realizace v architektuře a veřejných prostorách:

2010

Mater Mortis, Úřad vlády České republiky, Praha

2009

Spojenci,Vrchní soud, Praha

Nový Památník obětem komunismu,Věznice Valdice

Šedesátý devátý , Galerie hlavního města Prahy, Trojský zámek

2008

Strážce, Nejvyšší kontrolní úřad ČR, Praha

2007

Památník obětem komunismu, Památník Vojna u Příbrami

Ukřižovaný II., kostel sv. Anny Jablonec nad Nisou

2006

Apokalyptický jezdec, Galerie hlavního města Prahy, Trojský zámek

Ukřižovaný I., Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

1992

Memento mori,Terezín, důl Richard

1990

Památník obětem komunismu, Věznice Valdice

1969 ROK ZLOMU, Symposion, o. s., publikace k tématu Jan Palach a zlomový rok 1969, 2016

MEZNÍ SITUACE, Symposion o.., publikace k výstavě v GASK Kutná hora, 2015

1984 ROK ORWELLA, Symposion, o.s., publikace k výstavě v NG, Veletržní palác, 2014 – 2015

METROPOLIS, Symposion, o.s., katalog k výstavě v Muezu hl. m. Prahy, 2011

Jiří Sozanský, Zóna, Nakladatelství Kant, Praha 2013

Jiří Sozanský, Sutiny (plastiky, grafiky, obrazy, koláže), katalog k výstavě v Obecním domě v Praze 2009, (text Brabec,J. a kol.), 54s., Symposion, Praha 2009

J.Sozanský a kol, Jiří Sozanský: Monology 1971-2006, Prostor, 214s., Praha 2006

I.Málková, J.Sozanský, Hledání Viléma Závady, Votobia, 286s., Praha 2003

J.Sozanský, K pramenům inspirace, Národní galerie v Praze, 40s.), 2000

Jiří Sozanský 1970-1989, katalog k výstavě v Lidovém domě, Praha-Vysočany, ONV Praha 9, 1989