Josef Istler

Josef Istler nalezl svůj umělecký svět více méně jako autodidakt.  V letech 1938-39 sice studoval malířství v Jugoslávii (u málo významného německého malíře Waltera Höfnera, který prchl do těchto končin před nacismem), ale mnohem více jej pak ovlivnily umělecké aktivity v době války. Byl to například kontakt s Karlem Teigem a Toyen, jejichž tvorba mu otevřela cestu do krajin surrealismu. Pro formování Istlerovy umělecké orientace bylo však zejména důležité setkání s okruhem umělců a literátů kolem Václava Zykmunda. Ten v roce 1937 založil v Rakovníku edici Ra, v níž vydával řadu surrealisticky orientovaných děl. Během války postupně krystalizovaly postoje jednotlivých uměleckých skupin (skupina 42, surrealistická skupina kolem Teigeho, Sedm v říjnu, atd.). A mezi nimi se rodil i okruh budoucí skupiny Ra (kromě Istlera, který začal být ve skupině aktivní od roku 1942, v ní dále byli Miloš Koreček, Ludvík Kundera, Bohdan Lacina, Zdeněk Lorenz, Vilém Reichmann, Václav Tikal a Václav Zykmund). Oficiálně však samozřejmě mohla být skupina činná až po válce (první výstava skupiny Ra proběhla v roce 1947 v Brně).

Tvorba Josefa Istlera z let 1941-45 se nese převážně v surrealistickém duchu. Některé oleje jsou vůči tomuto stylu „pravověrnější“ (např. Postava z roku 1944), jiné bychom mohli zařadit spíše do širšího proudu fantaskního či imaginativního umění (termín Fr. Šmejkala), jako například obraz Květen (1945), který připomene též ozvuky Maxe Ernsta nebo český artificialismus. Od počátku byl Istler zaujat také Kleem, u něhož obdivoval zajímavou hru konstruktivně stylizovaných figur (např. Kompozice, 1944). Výchozí Istlerova pozice válečných let zůstala pro umělce určující pro jeho celý život. A i když se jeho dílo ubíralo i jiným směrem, surrealisticko- imaginativní  rovina z Istlerovy tvorby prakticky nikdy nevymizela. Jen někdy zeslábla, aby se k ní autor o to silněji vrátil.

Druhou Istlerovou určující polohou byla jeho inklinace k abstrakci. I v tomto sehrálo důležitou roli dílo Paula Kleea. Na jedné straně  Kleeovo dílo otevíralo spojnici k surrealismu (Klee sice nebyl surrealista v Bretonovském slova smyslu, ale sám Breton si jeho díla cenil. Šlo zejména o některá Kleeova díla, v nichž se umělec blížil spontánní dětské kresbě nebo metodě automatismu a v některých dílech s náměty monstrózních strojů se dotkl surrealistické bizarní absurdnosti). Na druhé straně Klee směřoval k plošně geometrické abstrakci figurativních výjevů a v některých obrazech se dostal k abstrakci. Často kombinoval malbu s výrazně liniovými tahy či s čísly nebo různými symboly: tedy vytvářel něco, co začalo být atraktivní také pro řadu umělců po druhé světové válce. Pro Istlera měla Kleeova tvorba význam v celé šíři.

Po roce 1945 se Josef Istler dostává do centra dění – nejen domácího, ale i zahraničního. V roce 1947 se účastnil například Mezinárodní konference Revolučního surrealismu v Bruselu. Zásluhou tohoto hnutí vzniklo umělecko-organizační vření, z něhož vzešlo v roce založení skupiny COBRA, na jejíchž výstavách byl Istler zastoupen (i po roce 1948, protože několik Istlerových grafických děl zůstalo v zahraničí). Příslušnost Josefa Istlera k hnutí COBRA berou na vědomí zahraniční výstavy s touto tematikou podnes. Istler měl názorově ke skupině blízko: i on experimentoval, svobodně se pohyboval mezi figurací a abstrakcí, používal spontánní malířské gesto i pevně vymezenou symboliku malířského znaku. Přesto Istler, na rozdíl od více extrovertně zaměřené COBRY, zůstával více ve světě obracejícího se do nitra (Bez názvu, 1949, Vegetace, 1948).

Po roce 1948 byly všechny slibně započaté kontakty se světem zpřetrhány. Nebylo také možné pokračovat v aktivitách skupiny Ra. Istler se sbližuje s okruhem Karla Teigeho, po jehož smrti se iniciativy ujímá Vratislav Effenberger (který se skupinou Ra již dříve spolupracoval). Istlerova tvorba se v té době stává opět více surrealistickou. Patří se například monumentální obraz Extáze (1951), v němž je personifikována erotická touha fantomatickou letící ženskou figurou. V dílech tohoto typu se Istler nejvíce představil jako mistr extravagantně manýristické polohy, s níž si i později občas pohraje. Obrazy z dalšího období se posouvají opět směrem k abstrahované tvarovosti: oblé tvary se někde zašpičaťují, prostor kolem figur je méně divadelní a drama není tak vypjaté, i když neztrácí na absurdně působivém podání (např.Hostina, 1956).

Koncem 50.let vrchlila v Evropě vlna různých forem abstraktní malby. U nás se vynořila zejména po roce 1958. Tehdy se naše země úspěšně zúčastnily Expa 58 – a odtud také vlna tzv. bruselského stylu. Istler na tyto podněty též reagoval: například v cyklu obrazů a monotypů Hlavy (1958-59). Imaginativní přístup je zde nahrazen téměř mechanicky, technicistně prováděnou skladbou barevných ploch a čar.

Po roce 1960 se Istlerova tvorba opět proměňuje. V té době se umělec také distancoval od Effenbergerova okruhu.  Intenzivnější vztahy jej poutaly k Vladimíru Boudníkovi a okruhu přátel, scházejících se v ateliéru Mikuláše Medka. Istlerova nová tvůrčí orientace s tímto uměleckým zaměřením souzněla. Jisté afinity můžeme nalézt nejen v díle Mikuláše Medka, ale také například v obrazech Roberta Piesena i v tvorbě některých umělců kolem neoficiálních výstav tzv. Konfrontací (1960). Istler se v obrazech tohoto typu pohyboval v oblasti abstraktního výrazu, který můžeme zařadit do širších souvislostí s českým informelem (sem jej řadí např. Mahulena Nešlehová). Toto umělcovo informelní tvůrčí období trvá zhruba až do konce 60. let (malby z této doby nemají konkrétní názvy: jmenují se prostě jen Obraz).

Po roce 1968 se tvorba Josefa Istlera již příliš neinovovala. Přispělo k tomu možná normalizační údobí tvůrčí nesvobody, ale jistě i to, že umělec ze sebe vynakládal neskonalé úsilí již od 40.let. A v rámci svého psychického směřování a povahového založení ze sebe vydal zřejmě všechny alternativy, které bylo možné v jeho duchovním světě nalézt. Těžiště Istlerovy tvorby leží ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech. V té době  Josef Istler nepochybně  patřil k výrazným osobnostem a jeho přínos pro české poválečné umění je nepřehlédnutelný. 

Fotografie jsou převzaty z:

Josef Istler, Obrazy, grafika. Katalog výstavy. Oblastní galerie v Liberci a další. Autoři fotografií uvedeni jako celek: Jan Kříž, Jan Malý, archiv autora.

Webové stránky Českého muzea výtvarných umění (autoři fotografií neuvedeni)

Realizace v architektuře a veřejným prostorách:

1975 výzdoba kostela v Jedovnicích (s M. Medkem, J.Koblasou a K.Neprašem)

1975 vitráž pro školu v Mostě

1969 triptych pro letiště Praha

Josef Istler, Rabasova galerie Rakovník, Rakovník, 2005                                           

Josef Istler, Výběr z let 1944-1975, Galerie Vltavín, Praha, 2003                                           

Josef Istler, Malba, grafika, monotypy, Michael Gallery, Praha, 1996

Josef Istler,1993/1994,  Galerie Peithner-Lichtenfels, Vídeň, 1993                      

Josef Istler, Prag, Galerie Schulgasse, Eibelstadt, 1990                                             

Josef Istler, Obrazy, grafika, Oblastní galerie v Liberci, text: J.Kříž, 1989                              

Josef Istler, Grafika, Vlastivědné muzeum Olomouc, 1988       

Josef Istler, Ölbilder, aquarelle, grafik, Galerie Dialog, Západní Berlín, 1983       

Josef Istler, Insinuace (30 monotypů 1965), Galerie Lidové demokracie, Praha, text: V.Effenberger, 1966

Josef Istler, Grafika z let 1942 - 1965, Dům umění, Brno, text: V. Effenberger, 1965         

Josef Istler, Hlavy, Ústí nad Orlicí, text: J.Pečírka  , 1965           

Josef Istler, Oblastní muzeum Písek, text: J.Kříž, 1962               

Souborná výstava Josefa Istlera,Topičův salon, Praha, text: L.Kundera a K.Teige, 1946     

Literatura ostatní

Klimešová Marie , Roky ve dnech (České umění 1945-1957), Galerie hlavního města Prahy, Praha, 2010 

Gegen jede Vernunft (Surrealismus Paris - Prag), kol.autorů, Bekser Verlag,  Stuttgart 2009

Marie Klimešová, České poválečné umění, Galerie u Betlémské kaple, Praha, 2006                              

Vlastimil Tětiva, České umění XX. století: 1940-1970, AJG hluboká nad Vltasvou, 2006

Zdeněk Primus, Umění je abstrakce (Česká vizuální kultura 60. let), Asrbor Vitae, Praha 2003

L.Kundera, Z.Lorenc, V.Zykmund, Skupina Ra (Ohlédnutí za surrealistickou skupinou očima Ludvíka Kundery), Městská galerie, Vysoké mýto 2001

Wyatt Chad Evans , 101 umělců v České republice / 101 Artists in the Czech Republic,Nakladatelství Argo, Praha, 2000      

Nešlehová Mahulena , Poselství jiného výrazu (Pojetí informelu v českém umění 50. a první poloviny 60. let), Artefact, Praha, 1997                                                                                                                                                                                 

Ohniska znovuzrození (České umění 1956 - 1963), kol.autorů, GHMP 1994                                            

Mahulena Nešlehová, Český informel (Průkopníci abstrakce z let 1957 - 1964), GHMP 1991

František Šmejkal, Skupina Ra, GHMP 1988                                                                                                     

Alena Pomajzlová, Grotesknost v českém výtvarném umění 20. století, GHMP 1987

Šmejkal František , Le dessin surréaliste, Éditions Cercle d'Art, Paříž, 1974                                             

Phases, kol. autorů, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava 1969                                                                        

Effenberger Vratislav , Výtvarné projevy surrealismu, Odeon, Praha, 1969                                             

Hluboká 1968 Umění 1900 - 1968 2. díl, AJG, Hluboká n.Vltavou 1968                                                     

Věra Linhartová, František Šmejkal, Imaginativní malířství 1930-1950, AJG, Hluboká n.Vltavou 1964