Josef Moucha

Na fotografiích Josefa Mouchy dochází ke střetnutí autora-novináře s autorem-teoretikem. Pohled vystudovaného žurnalisty, jehož zájem je soustředěn na zobrazení faktů se protíná s teoretickou distancí, která se projevuje zdůrazňováním iluzivnosti fotografického obrazu a poodhalováním jindy skrytých vlastností média.

Mouchovy snímky často prostřednictvím zachyceného okamžiku popisně zobrazují realitu, současně ovšem poukazují samy na sebe a nabourávají zažité představy o fotografii jakožto objektivní reprezentaci. Tomu odpovídá i skutečnost, že Moucha jako autor osciluje mezi reportérem (ostatně začínal jako fotograf na motoristických akcích), dokumentaristou a umělcem, vědomě reflektujícím médium, v němž pracuje. V jeho díle najdeme jak dokumentaristické fotografie – např. série „Výcviková rota, Mošnov“ ( 1982), kterou pořídil během svého pobytu na vojně, tak subjektivněji laděné snímky – např. cyklus „Doličné okamžiky“ (1974-1992), v němž zpracovával specifickou vizualitu socialistického realismu.

Zmíněná rozkročenost mezi momentkou a tematizací fotografického media se nejsilněji projevuje ve fotografiích z neuzavřeného cyklu „Vacilando“. Popisné názvy míst, odpovídající skutečnosti, se objevují vedle zcizujících prvků, jakými jsou zdůraznění perforace a nerespektování „políček“ černobílého kinofilmu. Časté využití dvojexpozice jakoby upozorňovalo na fakt, že toto nebylo ve skutečnosti tak, jak to vidíme na fotografii.

Cestovatelské záběry ze všech možných koutů světa se po zvětšení na fotografický papír proměňují v imaginativní výpověď, která sděluje něco podstatného o samotném procesu fotografování, a stávají se kritickým, zneprůhledňujícím nástrojem. Důležitým prvkem a startovacím momentem nicméně stále zůstávají náhoda a okamžitá reakce na konkrétní situaci.

Asi nejradikálnějším počinem v Mouchově dosavadním díle byla výstava, kterou připravil pro Foto-Medium-Art ve Wroclawi v roce 1994. V červeném světle, připomínajícím atmosféru fotokomory, nainstaloval na stěny galerie výřezy ze zaváděcích pásů částečně exponované suroviny do minilabu a jako pasparty použil neustálené fotografické papíry, které během trvání výstavy postupně tmavly do fialova.

Vladimír Šigut, Josef Moucha – Fotografie, diplomová práce FAMU, Praha 2011

Helena Musilová, Self Trace, in: Imago 2010, č. 29–30, s. 74–81

Vladimír Birgus, Jan Mlčoch, Česká fotografie 20. století, KANT, Praha 2010

Vladimír Birgus, Jan Mlčoch, Czech Photography of the 20th Century, KANT, Praha 2010

Vladimír Birgus, Jan Mlčoch, Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts, kat. výst., Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn 2009

Josef Moucha: na vlastní stopě - Mošnov 1982, kat. výst., Fotografická galerie Fiducia, Ostrava 2009

Vladimír Birgus, Tomáš Pospěch, Tenkrát na východě, kat. výst., GHMP/KANT, Praha 2009

Jakub Poláček, Josef Moucha – fotograf, teoretik, kurátor, bakalářská diplomová práce ITF, Opava 2008

Pavel Baňka, Josef Moucha. Interview, in: Fotograf 2005, č. 5, s. 70

Vladimír Birgus, Josef Moucha, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Academia, Praha 1996

Josef Moucha, Fotografie, kat. výst., úvodní text Denis Brudna, Galerie u bílého jednorožce, Galerie Klatovy-Klenová, Klatovy 1996

Vladimír Birgus, Josef Moucha, in: Encyklopedie českých a slovenských fotografů. ASCO, Praha 1993

Josef Moucha-Fotografie, kat. výst., úvodní text Petr Klimpl, Galerie SČF, Unie výtvarných umělců, Praha 1991