Karel Nepraš začal studovat na pražské AVU v dobách tvrdého stalinismu v roce 1952. Ale brzy se na škole vytvořil okruh studentů (patřil mezi ně například Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý nebo Jaroslav Vožniak), kteří dokázali mentálně vzdorovat nátlaku doby a začali si vytvářet svůj vlastní svět. Postupně vznikla dadaisticko-surrealistická skupina nonkonformního uměleckého zaměření – seskupení, které reagovalo na společenskou realitu absurdně laděnými akcemi, a to nejenom ve výtvarné, ale i v divadelní, literární a hudební sféře. První vystoupe¬ní skupiny (tzv. 1. malmuzherciáda) proběhlo 19. 12. 1954. Později (1957) bylo sdružení pojmenová¬no Šmidrové (nazváno podle komické figury policajta z dětského loutkového filmu).
Karel Nepraš jako jeden ze Šmidrů se v 50. letech věnoval především kresbám, které byly naplněny černým humorem. Kresbě se v tomto tragikomicky sarkastickém duchu věnoval celý život. Koncem padesátých let pak vstupuje na scénu jako sochař. Dvě bronzové figurativní sošky Stojících z roku 1959 byly nejen ojedinělým jevem v rámci Neprašovy tvorby, ale důležitým gestem v okruhu tehdejšího sochařství. Nepraše nezajímalo rozvíjení klasických sochařských principů. Obě sochy Stojících vycházejí spíše z estetiky Neprašových kreseb, v nichž groteskně deformoval tvar figury. Zatímco jedna z figur je utvářena jako tenký válec s hladkým povrchem, tělo druhé figury se expresivně otevírá: je rozbrázděno hlubokým zářezem. Tato postava naznačila vývoj k další Neprašově etapě směrem k období expresivně texturálního zacházení s hmotou, objevujícího se těsně po roce 1960. Nové plastiky po tomto roce byly nefigurativní a blížily se české informelní vlně umělců okruhu Konfrontací. Výraz soch je expresivně drásavý a obsahově reaguje na existencialismem prodchnutou atmosféru Kafkovsky laděného světa bezvýchodnosti (Zámek, 1963-64, Portrét Řehoře Samsy, 1964).
Kolem roku 1964 objevuje Nepraš svět asambláže. Konstruuje své sochy z kovových konstrukcí, drátů, hadiček a jiných banálních materiálů, které doplňuje textilem a povrch pak potírá laky (někdy i agresivně červenými). Jeho sochy z cyklu Moroa, či plastika Velký dialog (1966) patří k vrcholům českého sochařství té doby. Propojováním drátěných prvků dokázal sochař vytvořit bizarně deformované tvary, v nichž původní materiál ztrácí čitelnost. Výsledkem jsou šlachovité postavy, které iritují svou groteskní naléhavostí. Humorně laděná hra s materiály přesně rezonovala nejen se šmidří estetikou parodie a divnosti, ale byla i odpovědí na širší generační pocit životní absurdity.
Po roce 1970 Nepraš dál rozvíjel techniku asambláže. Přibyly další materiály a objekty jako různé stavební armatury, vodovodní trubky, železná péra, šrouby, nádoby, kovové nebo porcelánové izolátory, gumové hadice a různý instalatérský materiál. Rozhodujícím pro Nepraše se stala v roce 1969 jeho účast na Sympoziu prostorových forem v Ostravě, kde objevil pro svou tvorbu nový materiál: litinu. Princip skladby z jednotlivých dílů však neopustil. Do litinových soch, které se mu zdály strohé, přidal ještě pohyb: převody, soukolí, ozubená kola (Figura s náplní, 1969-70, Figurální plastika – na šlapání, 1972, Pokus o sebevraždu, 1976-77). Přestože mezi tvorbou 60. a pozdějších let je možné vidět určitý rozdíl, Neprašovo dílo svou výrazně groteskní působivostí má v sobě jednotící linii a je nezaměnitelné a na první pohled rozpoznatelné.
V dalších desetiletích rozvíjel Nepraš svoji typickou estetiku asambláží tvořených z různých technických materiálů a objektů. Častěji užívanými materiály, kromě kovu, se staly také keramika a porcelán. Umělec se pohyboval od expresivně laděných figur (Fontána s výlevkou, 1987) až po minimalisticky strohé postavy (Kráčející, 2000). Ironická nadsázka, expresívní deformace a mnohdy i černý humor nevymizely a měnily život v žert, který je pro člověka důležitým faktorem k přežití (v každé etapě života vlastního i života celé společnosti). Karel Nepraš vytvořil velmi specifický jazyk asamblážovaných plastik – groteskních postaviček, jimž vstoupil do dějin českého umění jako jeden z nejpůsobivějších představitelů české grotesky.
Studia:
1952-1957 Akademie výtvarných umění v Praze (sochařský ateliér prof. J. Laudy)
1948-1951 Státní odborná škola keramická, Praha
Pedagogická činnost:
1992-2002 profesor, Akademie výtvarných umění v Praze
Ceny:
2002 Státní vyznamenání za vynikající umělecké výsledky
1962 Stříbrná medaile, International Exhibition of Modern Ceramics, Praha
Realizace v architektuře a veřejným prostorách:
2005
Odhalen Pomník Jaroslava Haška (dokončen dcerou Karolínou Neprašovou) bronz- Praha, Žižkov
1996
Dveře "Paláce Myslbek" (bronz) - Praha, Staré město
1994-8
Patníky před Toskánským palácem (kámen) - spolupráce s arch. Pavlem Kupkou - Praha, Hradčany
1994
Dialog VIII., Zlín (porcelán, železo)
1993
Patníky před Lichtensteinským palácem (litina) a balustrády schodišťové haly (kámen) - spolupráce s arch. Pavlem Kupkou - Praha, Malá strana
1988
Kameraman (Barrandov, litina)
1985
Altán v parku domova důchodců v Malešicích v Praze (litina)
1968
Praha (ulice Na Můstku) reliéf "Kancelářské stroje" hliník - realizace v 90. letech zničena
Poutač na krejčovský salón ("Šatičky") (ve spolupráci s arch. Vlado Miluničem a ak.soch. Kurtem Gebauerem)
Sympozia:
1998
Sympozium litiny, Třinec
Sympozium k roku 2000, Greiz
Bronzové sympozium, Brno
Sympozium kameniny, Břeclav
1996
Světlo, stín a porcelán, 5. mezinárodní sympozium v Lounech
1994
Prostor Zlín
Workshop der Stadt Traun
1993
Sympozium prostorových forem, Ostrava
1990
Sochařské sympozium Lemberk
1971
Keramické sympozium v Uherském Hradišti
Symposium urbanum Norimberk (SNR), umělci nebyl povolen výjezd z republiky
1969
Sympozium prostorových forem v Ostravě
Fordovo stipendium (USA), umělci nebyl povolen výjezd z republiky
1968
Artchemo v Pardubicích
1965
Keramické sympozium v Gmündenu (Rakousko)
2012
Karel Nepraš. Praha: DOX Prague, 2012.
2005
Šmidrové, Sborník, ed. Koblasa J, Jirousová V, NPÚ v Brně, Fontána, Olomouc
2004
Kupka – Nepraš: Setkání v architektuře, Horyna M a kol., G J. Fragnera, Praha
2002
V. Šlajchrt, Neprašova škola hrou, Respekt, č. 16.
D. Ž. Bor (V. Zadrobílek),Umění cesty - cesta umění, Tvar, č. 10.
Ludvík Ševeček: Karel Nepraš a Zlín. Prostor Zlín,
IX., 2002, O. 1 - 3, s.40 -43.
Jan Rous: Karel Nepraš: Sedící Stojící Kráčející.
Úvodní text katalogu výstav, Pražský hrad - Belveder, Ed. Gema Art, 2002.
Magdalena Juříková: Kalu Neprašovi (2.4.1932 - 5.5.2002). Ateliér, 2002, č. 11, s. 3.
Ataliér, 2002, č. 23, číslo ěnované Karlu Neprašovi
(Marie Klimešová: Karel Nepraš pod zemí
Karel Nerpaš ... život jde přes nás, rozhovor Ivana Jirouse s Karlem Neprašem
Věra Jirousová: Souchy jsou našimi souputníky.
Rozhovor redakce Ateliéru s Karlem Neprašem.
Rozhovor redakce Ateliéru s Kamilem Bahbouhem.
Eva Petrová: Spojité výstavy.
1997
M. Nešlehová, Poselství jiného výrazu,
base - ArtFakt, Praha.
Ludvík Ševeček: Setkání Karla Nepraše, Jiřího Sopka a Jana Steklíka ve zlínském Domě umění. Prostor Zlín, 1997, V., Č. 2, s. 2 -5.
1995
O. Hanel, Mým ředitelům, Ateliér, č. 1.
1994
I. S. (Ivo Sedláček): Karel Nepraš, Dialog VIII.
In: Prostor Zlín 1994. Sborník 2. ročníku Výtvarného sympozia, Státní galerie ve Zlíně 1994, s.24.
Ludvík Seveček: Ke zlínské výstavě Karla Nepraše.
Prostor Zlín, 1994, II., s. 3.
1993
V. Jirousová, Míra zodpovědnosti, Ateliér č. 2.
I.š. (Ludvík Ševeček): Karel Nepraš.
Prostor Zlín 1993,1., Č. 7 - 8, s. 8n.
1991
I. Jirous, Divnost, že vůbec jsme, Ateliér č. 23 (text z r.1972).
Eugen Brikcius, Neprašovo chrlení.ohádky. In: E. Brikcius: Vyložení umělci aneb kunsthistorické pohádky
Nakl. Inverze, Praha 1991, S. 67-84.
1990
Josef Kroutvor: Karel Nepraš a česká groteska,
Výtvarné umění, č. 5.
1988
Jindřich Chalupecký: Nové umění v Čechách (samizdat, 1994 vydalo H&H Praha).
1987
Jiří Šetlík: Cesty po ateliérech 1977-1987 (samizdat)
1984
Evžen Brikcius: Neprašovo chrlení,
Obrys, č. 2, Můnchen.
1979
Josef Kroutvor: Škola české grotesky (samizdat).
G. Benamou: L`art aujourd´hui en Tchécoslovaquie, Paris
1975
Jan Kříž: Karel Nepraš, Terzo occhio
Bologna, nr., 1.
1970
Jan Kříž: Šmidrové, Obelisk, Praha.
Luděk Novák: Nová figurace, Obelisk, Praha.
Nouveau Dictionnaire de la Sculpture Moderne,
Edition Hazan, Paris.
Ivan Jirous: Otakar Slavík - Karel Nepraš
Výtvarná práce, č. 8.
1968
B. Mráz, Šmidrové, Výtvarná práce, č. 12/13.
L. Novák, K estetice současného sochařství,
Výtvarné umění, č. 1.
1967
Udo Kulterman: Neue Dimensionene der Plastik,
Ernst Wamuth Tubingen.
J. Kříž, Estetika divnost, Výtvarné umění, č. 1.
Z. Felix, Dnešek mladé generace,
Výtvarné umění, č. 2.
1965
Z. Felix, Křižovatka mladé generace, Výtvarné umění, Č.7.
F. Šmejkal, Krize a východiska, Výtvarná práce, č. 10/11.
J. Šetlík, Socha 1964, Výtvarné umění, č. 2.
L. Novák, Osudy generace, Výtvarné umění, č. 6/7.
B. Mráz, Postsurrealistický okruh pražské umělecké školy, Výtvarné umění 6/7