Katarína Hládeková

Tvůrčí přístup Katarína Hládeková není nepodobný historickému zájmu o svět a jeho zkoumání skrze modely a zmenšeniny známého světa. V jejím díle se objevuje napojení na středověké a raně novověké miniatury, manýristickou oblibu kabinetů kuriosit, pokračující přes barokní modely až ke všem současným kolekcím sběratelů, kteří se skrze ucelování souborů snaží uchopit a uzavřít v poklidný celek alespoň část předmětného světa. Souzní se současným celospolečenským zájmem o archivy (privátní, rodinné, veřejné), nepřebírá však mechanicky příběhy, ale zabývá se způsobem jejich vyprávění. V rovině zkoumání skrze objekty a kompozice navazuje způsob uvažování Kataríny Hládekové na kuriózní modely z dobových wunderkammer, jejichž kostry můžeme stále najít v uměleckohistorických muzeích. Oproti nim však nejsou dílčí fragmenty jejích výstav tvořeny sebranými předměty, ale jsou autorsky vytvářeny, mají křehkou konstituci a půvab odrážející jejich zamýšlené poselství.

Katarína se pohybuje mezi jednotlivými médii a odlišnými technikami zcela samozřejmě. Použitý materiál odpovídá účelu, vybírán je s ohledem na cílenou podobu a potřebu sdělení. Své modely vytváří z papírů, ale také ze dřeva, keramiky, nebo sádry. Pracuje s pohybem, jednoduchými mechanismy nebo zrcadly, které přirozeně patří do světa na hranici snových scének odrazů reality a dadaistických hraček. Do svých vyprávění také zapojuje fotografie, jejichž děj začleňuje, reinterpretuje, vyzdvihuje či upozaďuje v různých stylizovaných kompozicích.

Témata, která se objevují v díle Kataríny Hládekové jsou niterná, vycházející z hlubších kořenů, rodinných historií, promítají se v nich staré tradice i rituály ze skoro zapomenutých končin. Nepostrádají přitom lehkost a všudypřítomný nadhled. Díla jsou současně hravá, veselá a tajnosnubná -  to vše sloučené v Berniniho barokním principu Bel composto – jednotlivosti se spojují v kompaktní celek oblažující všechny smysly. Tajemství je skryté, jeho význam ale není zamlčen a vyjeví se, pokud je celku ponechán prostor působit. Představovat proto jednotlivé výstavy a snažit se na nich ukázat vývoj autorčiny tvorby by bylo jako popisovat jednotlivé komponenty, ze kterých se skládá hrací skříňka a snažit se tím objasnit tóninu hrané melodie.

I když nejsou primárním cílem, krása až líbeznost nepatří mezi zapovězené vlastnosti objektu. Naopak. Estetická stránka věci, její subtilnost a křehkost jsou součástí výpovědní schopnosti díla. Nikoliv forma a funkce jako v semperovském podání architektury, ale forma a obsah, myšlenka, jsou v jednotě, která předává sdělení.

Spolupráce s divákem i v uměleckých dvojicích přirozeně vyvstává z povahy tvorby této umělkyně. Katarína je, míněno bez veškerého patosu, umělcem bytostným, jehož potřeba tvořit pramení z něj samotného. Její dílo je pro ni stejně přirozeným způsobem vyjádření jako pro jiné používání slov při mluvení. Vzájemná komunikace skrze tvorbu v rámci dvojice Umělec – Umělec nebo Umělec- Kurátor se odráží v celkové podobě společných výstav. Týmové projekty zároveň zcela přirozeně zapadají do rámce individuální tvorby.

Katarína Hládeková pochází z Košic. V roce 2003 zde nastoupila studium v Ateliéru grafiky a experimentální tvorby u Rudolfa Sikory na Katedře výtvarných umění a intermédií na Technické univerzitě. Během svého zdejšího studia se zúčastnila roční stáže na ateliéru fotografie v Krakově. Po absolvování bakalářského stupně na slovenské univerzitě změnila nejen školu, ale i zaměření. Roku 2008 přestoupila na magisterské studium do Ateliéru malířství 3 k Petru Kvíčalovi při Fakultě výtvarných umění při Vysokém učení technickém v Brně. Po absolutoriu na brněnské fakultě přešla na Fakultu umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde strávila pod vedením Jiřího Kovandy dva roky. Od roku 2014 pokračuje v doktorandském studiu opět na FaVU VUT v Brně (vedoucí Richard Fajnor). Předmětem její disertační práce je model, kterým se zabývá komplexně - jako přípravným objektem, výsledným produktem, z hlediska materiálového i významového. Zmenšené měřítko a jeho obsahová zástupnost se odvíjí, podobně jako hlavní dějová linka příběhu, celou její tvorbou.