Laco Sorokáč

Laco Sorokáč vstoupil na výtvarnou scénu ještě za studií v 80. letech. Účastnil se tehdy několika Konfrontací – výstav organizovaných v negalerijních prostorách na dvorech mezi domy či zahradách. Mladá generace, nespokojená s tím, co musela produkovat ve škole, dala jasně najevo, že chce jít vlastní cestou. Byla to především nová expresivní vlna, která propojovala tyto umělce, ať už sochaře nebo malíře.

Také Sorokáčovo dílo se v té době ubíralo stejným směrem. Umělec vytvořil řadu barevných figurálních soch ze dřeva či sádry v expresivním duchu. Sochy z tohoto období nejsou dochovány, protože později Sorokáčovi kdosi vykradl ateliér. Sorokáče to však kupodivu až tak nemrzí, protože už na konci 80. let cítil jakousi opotřebovanost expresivního výrazu a s nadšením se obrátil ke geometričtějším formám, i když figurativní tendence se občas objevují i v jeho současné produkci, třebaže v jiném pojetí.

Určitým pojítkem mezi 80. a 90. lety je dřevěná abstraktní socha Dalekohled, která svými pokroucenými tvary přináší jistou expresivitu. Radikální pomyslná čára za minulostí se objevila pak po roce 1990, kdy vznikají sochy a objekty jednoduchých abstrahovaných tvarů. V roce 1995 vstoupila do tvorby umělce také instalace: napěchoval místnost dvěma rozměrnými ocelovými kruhy, stěnu a podlahu pokryl textilií a na zem rozházel párátka. Nejpoužívanějším materiálem se v Sorokáčově díle v 90. letech stal cín. Z něj je vyroben například geometrický reliéf, v němž autor zkoumá dědictví moderního abstraktního umění, jež parafrázuje. Z roku 1997 pochází socha Kristus, kterou můžeme chápat jako abstrahovanou figuru i jako abstraktní předmět. Sochař v této soše řešil moment, kdy hranatý tvar přechází v oblý. Oblost forem jej zaujala také v různých kapkovitých objektech.

Po roce 2000 obohacuje Sorokáč svůj materiálový repertoár, vznikají sochy z kamene, oceli, sádry či hliníku. Sochy jsou povětšinou abstraktní, ale objevuje se i figura (Obava, 2010). Poněkud záhadnými objekty jsou sošky s názvem Prso (2011). Jakoby tu až surreálným způsobem začala pracovat autorova imaginace: ženské prso je protáhlým oblým tvarem propojeno s lebkou. Jde o symbolické zobrazení dvou pólů života – zrození a smrti. Na jedné straně je kojenec živený mateřským mlékem – počátek – a na druhé straně stojí smrt – konec. S principy imaginace pracuje také socha Skok (2011), vzniklá pro sympozium v Číně. Jedná se o metamorfózu ryby v člověka: ryba polyká lidskou postavu. Sochu však můžeme číst i opačně: člověk pohlcuje rybu.

Zatím největší Sorokáčovým dílem je Brána borců (2008). Téměř pět metrů vysoká socha skloněného lyžaře stylizovaného do tvaru sportovní nafukovací brány je osazena na konečné zastávce tramvaje v Liberci pod Ještědem. Socha vítala jako poutač návštěvníky Mistrovství světa v klasickém lyžování, které proběhlo v Liberci v únoru 2009. Lyžař zůstal v Liberci natrvalo: jako symbolická brána vstupu do lyžařského a volnočasového areálu Ještěd.

2011

Socha Mistra Jana Husa na hrad Krakovec, spolupráce M4 architekti, 3 místo

2010

Funeerální socha na čestné urnové pohřebiště Ústředního hřbitova města Brna, M4 architekti , 3 místo

Památník holocaustu v Brně, spolupráce – M4 architekti

2009

Jezdecká socha Jošta Moravského Brno, spolupráce M4 architekti

Památník generála Pattona, Plzeň, spolupráce M4 architekti

Socha Jana Pernera Česká Třebová , spolupráce M4 architekti

2008

,,Brána borců“, realizace - areál Ještěď , Liberec, Czech Republic

2006

kašna v obchodním středisku „Šestka“, realizace – Praha, Czech Republic

2005

pomník Voskovci a Werichovi, realizace – Sázava, Czech Republic

2004

pomník Prof. Otto Wichterle - 2. místo, Praha, Czech Republic

Sympozia:

2011

12te mezinárodní sochařské sympózium , 3tí světová sochařská konference (High-tech Development Zone) Changchun, Čína

2010

II. mezinárodní výtvarné symposium ,,Hommage a Erna Masarovičová“ – Bratislava, Slovensko

2006

mezinárodní sochařské sympozium - Neumark ad Raab, Rakousko

1998

mezinárodní sochařské sympozium - České Budějovice, Czech Republic