Ladislav Jezbera

Ladislav Jezbera patří mezi etablované autory střední generace a také mezi jedny z nejvýraznějších českých umělců na poli nefigurativního sochařství a umění instalace. Na jeho směřování a výběr média, skrze které se vyjadřuje, mělo vliv jistě také to, že pochází z Podkrkonoší a Novopacka, tedy z oblasti se silnou kamenickou a sochařskou tradicí. Jeho autentický způsob tvorby a uvažování se projevil již za studií na brněnské FaVU VUT, kde studoval v ateliéru sochařství Vladimíra Preclíka a především pak v ateliéru Jana Ambrůze, jehož sochařskou tvorbou je ovlivněn a v mnoha ohledech na ni navazuje. Rozvíjí tak Ambrůzovo vyrovnávání se s minimalismem a redukcí, která již došla do nultého bodu a je třeba ji uchopit novými způsoby tvorby.

V souvislosti s prací Jana Ambrůze, ale i Ladislava Jezbery se také často zmiňuje návaznost na italské hnutí 60. let Arte Povera se svým konceptuálním vztahem k přírodním a všedním materiálům, k chemickým procesům nebo k matematice a mýtu. Na rozdíl od Ambrůze je však Jezberovo vyjadřování méně poetické a jeho vztah k architektuře či ke krajině je spíše kritický a v některých případech až vědecko-analytický. Tím, čím se Jezbera také liší, je především původ a druh používaných materiálů, mezi něž patří například drcené mýdlo, motorový olej, polystyren, mikroten, igelit nebo čistící a jiné chemické a průmyslové látky a tekutiny. Využívá jich ve svých instalacích spolu s jejich vlastnostmi, vzájemnými reakcemi, chemickými procesy a jejich měnící se konzistencí. Při setkání s jeho díly je důležité působení nejen na zrak, ale také na ostatní smysly jako je čich a hmat. Využívá však také klasických sochařských a přírodních materiálů, ale vždy způsobem charakteristickým pro jeho tvorbu. Pro představu můžeme zmínit jeho výstavu v brněnské Galerii u Dobrého pastýře, kde v jedné z místností vytvořil kompozici z minimalistických dřevotřískových trojrozměrných objektů vyfrézovaných podle vzoru skutečných čárových kódů od zeleniny a ovoce. Jak udala v textu k výstavě Jitka Francová: „Zástupnost plodů čárovými kódy v tradičním žánru zátiší ironicky komentuje jejich ‚ocejchování‘ tímto znakem jako evidovaného zboží.“ Dále zde mohl divák narazit na instalaci složené z visící síťky s citrony, ze které odkapává šťáva dopadající na mramorovou plochu, jehož chladný šedý povrch je poznamenáván postupným dopadáním kapek a působením lehké kyseliny.  Toto dílo odkrývá další typický rys Jezberovy práce a to kombinaci čisté geometrie a minimalistického slovníku spolu s organickými proměnlivými elementy a jejich vzájemné působení.

Další oblastí, kterou Jezbera využívá a aplikuje ji na svou tvorbu, je matematika a geometrie. Již delší dobu se zabývá tzv. Fibonacciho posloupností, tedy nekonečnou řadou čísel, ve které je prvním číslem 0, druhým 1 a každé následující číslo je definováno jako součet dvou předchozích. Ve formě této křivky se v přírodě vyskytuje také zlatý řez, v evropském umění pokládaný za ideální proporční kánon. Tuto posloupnost pak používá například při vytváření objektů, jejichž konstituce vychází z konkrétních poměrů ve výstavním prostoru. To jsme mohli vidět také na výstavě Černočerně v Ústavu makromolekulární chemie v Praze, kde se objekty z polystyrenu svou konstrukcí vztahovaly k šířce pásů podlahové krytiny. Jezbera tak aktualizuje dané řády a vnáší je do nových kontextů, přičemž mu pomáhá již výše zmíněné používání neobvyklých materiálů a jistě také precizní dialog s konkrétním prostorem a jeho architekturou. K tomuto způsobu práce se v jednom ze svých textů vyjádřil také umělec, kurátor a kritik Jiří Valoch, který udává, že tento umělec výjimečně propojuje předešlou estetiku nového řádu se svými vlastními úvahami a stává se tím jedním z našich klíčových umělců „perfektně spojující řád geometrie a jeho možné konotace a odkazy.“

Ladislav Jezbera svou tvorbou rozvíjí a inovuje postminimalistické tendence a vnáší do nich svůj specifický způsob práce a uvažování. Patří mezi experimentátory, kteří se nebojí zaplout také do jiných oblastí a využívat svých vědeckých poznatků ve své umělecké tvorbě. Mísení oblastí a oborů je pro současné umění příznačné, ale málokterý umělec dokáže pracovat mezi uměním a vědou tak, aby výsledek nevyzníval poněkud povrchně. Díky poctivosti, se kterou přistupuje k jakékoliv oblasti zájmu a také díky hloubce zaujetí, patří Ladislav Jezbera mezi ty, kteří to umí.