Ladislav Sutnar

Ladislav Sutnar je světoznámou veličinou v oblasti produktového a grafického designu. V meziválečném období výrazně modernizoval design hraček, skla, porcelánu, kovů, textilií, výstavnictví a grafický design, ve Spojených státech založil obor design informací a je považován za předchůdce informačních řešení internetu. Moderní tvarové principy však ověřoval ve své volné tvorbě již ve dvacátých letech, kdy patřil ke slibným malířům Umělecké besedy. Profiloval se industriálními městskými krajinami, k jeho malířskému rukopisu patřily nezvykle výrazný kolorit a kontrasty. K malbě se vrátil ve Spojených státech v 50. letech, kdy navázal na téma městské krajiny New Yorku.

V průběhu padesátých let namaloval několik olejů na plátně, kde experimentuje s geometrickými znaky v prostoru. V roce 1963, ve svých pětašedesáti letech, poté co odešel do penze, prezentuje poprvé zájem o ženský akt grafickým albem The Strip Street – Posters without Words. Podnázvem vystihuje trvalý rys své malířské tvorby, která je v dialogu s dobovým grafickým designem a reklamou, oblastmi, jimiž se profesionálně zabýval. Od roku 1962 začíná malovat ženské figury akrylovými barvami na mazonitové desky velkých formátů (cca 2 x 1m) a nazývá je Venuše. Volbou tohoto tématu chtěl zachytit ikonu moderní civilizace – emancipovanou americkou ženu a dosáhnout masové sdílnosti a přístupnosti. Jeho malba se výrazně odlišovala od americké scény té doby přípravnými geometrickými studiemi a modernistickými východisky, která obhajoval v četných rukopisných textech (částečně publikovány v knize Sutnar v textech).

V roce 1969 formuluje program Joy-Art, vtipně a kriticky parafrázující op art a pop art. V tomto programu zdůrazňuje utopický obsah Venuší, jejich optimistický vitalismus, humanistický a futurologický dosah. Charakteristické jsou kontrasty jasných barev a humorné napětí mezi názvem a motivem obrazu. Sutnar se intenzivně zabýval malováním posledních patnáct let svého života. Jeho malba se posunula od ostrých hran první poloviny 60. let k redukovanému geometrickému tvaru 70. let. Během Sutnarova života jeho malířská tvorba nedosáhla širšího uznání, po jeho smrti byla zpřístupněna na první retrospektivní putovní výstavě (Praha, Curych, Norimberk) v roce 2003 a v roce 2011 v Praze. Od roku 2008 se Sutnarovy Venuše pravidelně objevují na aukcích. Největší sbírku Sutnarových obrazů vlastní syn Radoslav a v Čechách Galerie Zlatá husa.

Václav Patzak, Ladislav Sutnar, Veraikon, XI, 1926, č. 9-12, s. 110-115.

Tomáš Vlček, Malby, koláže, grafiky, in: Iva Knobloch (ed.), Ladislav Sutnar – Praha – New York – design In Action, Uměleckoprůmyslové museum v Praze-Argo, 2003

Iva Knobloch (ed), Sutnar v textech. Mental vitamins, Uměleckoprůmyslové museum v Praze-Kant, 2010

Iva Kobloch (ed)., Americké Venuše, Arbor vitae, 2011, texty T. Pospiszyl, K. Císař, M.Juříková