Mario Chromý

Jedinečnost tvorby vizuálního umělce, hudebníka, ale také kritického komentátora společenského a politického dění Maria Chromého nespočívá v nějakém specifickém formálním nebo vizuálním stylu, ale naopak v různorodosti přístupů v závislosti na obsahu sdělení. Prostředky, které si vybírá, ať už jde o malbu, kresbu, instalaci, objekt, sochu nebo video, tedy závisejí na konkrétním tématu, jež zpracovává. Často se jedná o dílo, které více či méně doslovným, hořce humorným a karikujícím způsobem kritizuje politické dění, jeho dopad na společnost nebo média a absurditu situací, jež s sebou přináší. Kurátor Milan Mikuláštík se v doprovodném textu k Chromého výstavě v NTK v Praze (2014) výstižně zmiňuje o „(až haškovské) poťouchlosti“, jež do jeho děl vnáší kombinaci vtipu a tragičnosti.

Velmi často se vztahuje k politickým a mafiánským kauzám (vytvořil také webové stránky www.kauzicky.cz, jejichž doména je ale v současnosti zrušená), firemním či korporátním praktikám a kancelářskému prostředí devadesátých a nultých let, přičemž podvratně využívá jejich estetiku. Například již ve své diplomové práci Zoo (2002)umístil do instalace z reklamních světelných poutačů zvířata z firemních log. Samozřejmě se zde nabízí srovnání tohoto světa s džunglí, v níž platí zákon silnějšího, ale ukazuje se také absurdita spojení přírody s něčím, co obvykle přírodu utlačuje nebo likviduje. Na tuto práci autor později navázal animovaným videem Safari (2010), kde se tato zvířecí loga navzájem loví a požírají.

Mario Chromý se do širšího povědomí dostal také díky Ceně Oskára Čepana, kterou obdržel v roce 2003 se sérií videí. Znakem jeho krátkých videí nebo animací je vtip a také podvratnost jednotlivých situací, jako např. ve videu Merlot (2002, ve spolupráci s Markem Therem) zachycujícím utajené romantické „drama“ mezi dvěma muži v oblecích v kavárně Slavia. Nesmí zde chybět dlouhý záběr na divoce barevnou kravatu, jež je znakem systému a moci (politik, manažer, podnikatel) a která se v Chromého tvorbě objevuje opakovaně (například v jeho práci Pavučina, prostorové instalaci spletené z pánských kravat, kterou v roce 2007 vystavil v Galerii Trafačka). Merlot spolu s videem Sacrifice (opět ve spolupráci s Markem Therem) vznikly i jako parodie na filmy o barvách Krzysztofa Kieślowského.

Chromý také projevil zájem o vizualizaci různých statistik a ekonomických grafů, skrze něž se kriticky vyjádřil k tzv. politice růstu. V díle Důležitý je růst (2014) tyto grafy zhmotnil do objektů z plastelíny a zasadil je do květináčů. Modelování z barevné plastelíny, která je pomíjivým materiálem, patří k umělcovým oblíbeným technikám, což opět souvisí s tématy, jež tímto způsobem zpracovává. Mnohdy se jedná se o realisticky až karikaturně ztvárněné situace či figurální kompozice vztahující se k tíživým aktuálním politickým tématům, které však z kolektivní paměti časem mizí (Být či nebýt, Morituri te salutant, …).

Figurální sochy se v jeho tvorbě objevují buď jako zmíněné karikatury nebo jako realisticky pojaté oblečené postavy. Oděv je zde opět důležitým vypovídajícím prvkem, Hyperrealita (2009) například zobrazuje bezdomovce hledajícího v popelnici, tedy metaforicky: vyhozeného člověka. V práci Rodina na pochodu (2012) nebo Noční můra souseda Vomáčky (2017) se autor zase kriticky a  charakteristickým, tragikomickým způsobem opírá do narůstající xenofobie, rasismu a nesnášenlivosti v naší společnosti.

Mario Chromý je také dlouhodobým sběratelem katastrofických bulvárních zpráv a titulků, které se objevují na internetu. Tyto absurdní a někdy až fantastické příběhy se pak stávají předlohou pro kresby, komiksy, koláže nebo malby, které byly k vidění například na výstavě s názvem Mrtvý přišel na vlastní pohřeb v Galerii Final v Praze (2010). Sám autor k tomu pak uvádí: „Průběžně si vybírám zprávy, které buď vytváří dojem nevysvětlitelných jevů a velkých znamení („Na nejstrašidelnější anglickou vesnici zaútočily milióny záhadných much“; „V Austrálii z nebe pršely ryby“), anebo bizarní situace, které usvědčují z lidské malomyslnosti („Žena ve vzteku zabila manžela tak, že jej zasedla“; „Chtěl se pomstít pichlavému keři, způsobil miliardový požár“).“

ASIO, hudební projekt založený 2009 (společně s manželkou Helenou), https://asio1.bandcamp.com/

Grafický design pro česko-bosenské vydavatelství SAMIZDAT (spolupráce s bosenským spisovatelem a překladatelem Adinem Ljucou, od roku 2016, https://www.samizdat.nu/