Markéta Korečková

Markéta Korečková patří mezi výrazné sochařky generace nastupující na českou uměleckou scénu v druhé polovině 90. let. Nosné téma pro vytváření soch a sochařských instalací nachází autorka v archetypálně vnímané polaritě dané ženským a mužským principem. S určitou dávkou ironie sleduje aktuální proměny a nová „hranění“ obou polarit v měnící se společnosti. Pro Korečkovou je charakteristické používání atypických materiálů při budování sochařského tvaru stejně jako využívání a transformace již existujících jazykových forem do vznikajícího prostorového díla (inspirací jsou jí např. pohádky, historická naučná literatura, folklór, komiks, scifi žánr apod.). Leitmotivem je heterogenní dvojice postav-figur, které nabývají symbolického významu. Jsou to hybatelé veškerého dění, vznikání, trvání, zanikání a obnovování životních koloběhů. „Princ“ a „princezna“ jsou ideálními atribučními prototypy spojujícími v sobě ideál tělesný s duchovním. V nepopisné geometrické formě je to potom centrála (většinou kruh) a vertikála (sloup, dřík), jako znakový přepis ženské a mužské sexuality. Dosavadní penzum realizací Markéty Korečkové naznačuje dynamický pohyb, ke kterému dochází uvnitř sochařského konceptu oscilujícího mezi ženským a mužským principem, případně pracující s jejich vzájemným vyhraňováním či naopak fúzováním. To se odráží v příležitostně hybridních organických formách, které v sobě sdružují heterogenní materiálové prvky a technologie. Prvotní atakující humor a ironie, které pociťuje divák při bezprostředním kontaktu s autorčinými díly, se posléze zpomalují a mění se v jakousi zraňující závažnost dotýkající se základních otázek po skutečné podobě a smyslu samotného bytí (v buberovském vztahu TY a JÁ i mimo něj). Jako bychom se skrze povrch sochy analogicky dostávali dovnitř nějakého problému, do pasti tvořené spletí spirál a protipohybů, živoucích tkání, pohlcujících orgánů a proudící mízy, do konkretizované podoby něčeho, na co se rozpomínáme, ale nikdy si již nebudeme patrně schopni zcela rozvzpomenout. Korečková mistrně využívá strategie kontrastu. Něco na způsob okamžitého zchlazení, rychlé smrti, restartu apod. Za první mnohde odlehčenou ironickou rovinou čekají další netušené významy a asociační hlubiny.

INtroCITY/ Nukleární rodina (katalog), P. Vaňous, 2008

Revue art 4/2007,Ironický výkřik a úzkostné echo, P. Vaňous

ČT2,Artmix 6 a7.10. Talent měsíce 2007

A2,rubrika Galerie,P.Vaňous,2007

Dívčí sen,(katalog).B.Lungová,2006

Krvavé romance (recenze),Atelier, 2006

Kvalitní řešení,(recenze), M.Vítková, Atelier,2006

Krvavé romance (recenze),R. Janás, Art Antiques, 2006

Kvalitní řešení,(katalog), M.Vítková, 2006

Růžovka,(recenze),P.Fimfrlová, Ateliér 2005

Sedmioké veverky a romantický horor,(recenze),J.Duhajský, Ateliér,2005

Lesbická škola Karla Nepraše,(recenze),J. Vomáčka, Ateliér,2005

Dole Bez,(recenze),M.Seranová,Ateliér 2004

Klasika 2000,(katalog),Š.Bieleszová,2000

Diplomanti AVU,(katalog),1999,J. David, T. Kotalík, 1999