Martin Mainer

Martin Mainer je jednou z nejvýznamnějších osobností současné české malby, s kořeny v generaci 80.let. Nejprve se představil na řadě neoficiálních výstav, nazvaných Konfrontace, jež v polovině 80.let organizovali studenti AVU. Jimi vešla ve známost jména malířů „nové vlny“, vyznačující se smyslovým, emocionálním, expresívním malířským rukopisem. Mainerova první plátna byla nabitá fantazií a imaginací, příbuznou tradici české barokní malby. Když byl v roce 1991 vybrán holandskými kunsthistoriky na výstavu Wanderlieder ve Stedelijk muzeu v Amsterdamu, (z ostatních Gilbert and Georg, Clemente, Kunc, Faber, Kabakov), Mainer tam na překližku, kterou nechal pokrýt jedenáctimetrovou zeď, namaloval namaloval barokní oltář z města Cadaques. V roce 1993 získal prestižní Cenu Jindřicha Chalupeckého, s níž byl spojen studijní pobyt v Headlands v Kalifornii v roce 1994. Setkal se tam s Richardem Alpertem alias Ram Dass (sluha boží), americkým filosofem, inspirovaným indickou a východní filosofií. Ram Dassův vliv ho doprovází dodnes. Následná výstava v Nové síni v roce 1996 Výlet do Indie západní cestou se nesla na vlně amerického pobytu a leitmotivem obrazového cyklu se stal „rám“, vmalovaný do obrazů. Ram, hlavní indický bůh je základem pro slovo rám ve všech evropských jazycích a vytváří „obrazový“ prostor našich životů i malovaných obrazů. Výstava uvolněnou gestickou malbou vypráví o zážitcích z Kalifornie, řece Albion, architektuře hauseboatu, ohni a o Buddhovi. Nejen práce se štětcem, barvami, světlem a symboly však určily malířovo dílo, citlivý je i jeho přístup k materiálu. Používá často materiálu, který jej ve vztahu k prostředí vzniku obrazu inspiruje – například při stáži ve Švýcarsku v roce 1993 v bývalém sanatoriu to byly papírové desky pro anamnézi pacientů, elektrikářský voskový papír, barva vyrobená z alpských skal či toner do kopírky. Jindy zase molitanové matrace (1994), jež „vyštipoval“, aby se podobaly zvětralým pískovcům stěn italských kostelů a jejich prošlapaným dlažbám. V důsledku studií designu textilií na VŠUP i pozdějšího zájmu o namalovaný ornament reálných koberců, inspirovaný Eyckovou Madonou na trůnu vzniká série koberců. Ornament je čitelný i v Mainerově raném díle 30 obrazů na kopírovacím papíře Noc krokodýlů (1985).

V roce 1999 Mainer překvapil, když v Galerii Rudolfinum realizoval namísto očekávaného shrnutí dosavadního vývoje své malby naprosto nový přístup, zakládající se na studiu magie a automatické kresby. Pod názvem Vlek lesa lesů vystavil 200 pastelů na černém papíře, deníkové kresebné i textové záznamy, sérii Noc krokodýlů i sérii České hrady a zámky (1986-90) dvaceti přemalovaných reprodukcích fotografií historicky naaranžovaných pokojů. Svým způsobem šlo o vrcholnou ukázku jeho tvorby, jež zakládá své úsilí na průzkumu proměn vědomí a nikoli náhodou nabývá kosmologických forem. V poslední době se malíř opět vrátil k práci v plenéru a inspirací živou přírodou, neustává budovat vyšší řád obrazu ve spojení ducha a přirozenosti, ve světě plném mnohoznačných metafor. Souběžně pracuje na velkých plátnech (250x330) „Vize pro tebe“, tři představuje nyní v DOXu a celé vystaví ve Waňkovce v dubnu 2011. Pokračuje tak v sérii „Plachty z plazmy“, započaté v roce 2001. Jeho malířská dovednost se i zde pojí s rozměrem působivé zkušenosti a duchovní kultivovanosti, téměř magické podoby.

Katalogy, publikace:

Martin Mainer - Nina Hedwic, Kalendář, text Vlasta Čiháková-Noshiro, Galerie kritiků, Praha 2010.

Martin Mainer. Text Dušan Brozman, Týnec 2007.

Martin Mainer – Vlek lesa lesů. Texty Ludvík Hlaváček, Martin Mainer, Praha 1999.

Peter Rónai, Tomáš Ruller, Petr Kvíčala, Jiří David, Martin Mainer, Vladimír Kokolia. Brno 1999.

Martin Mainer – Práce na papíře, hrady, zámky a zvířata. Text Aleš Rezler, Kutná Hora 1997.

Martin Mainer – Výlet aneb do Indie západní cestou. Text Martin Mainer, Praha 1996.

Martin Mainer – Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého. Texty Mahulena Nešlehová, Věra Jirousová, Praha 1994.

Martin Mainer – Obrazy. Text Jiří Hůla, Olomouc 1994.

Martin Mainer. Texty Viktor Pivovarov, Jiří Olič, Cheb/Ostrava 1993.

Dušan Brozman, Galerie, in. A2 13/2006, s. 27.

Ludmila Škrabáková, Malířství, psychotronika a pečená kachna, in. Regenerace 1/2005, s. 18–19.

Veronika Bromová, Martin Mainer, in. Art & antiques 12/2004, s. 48–59.

Petr Volf, Někdy je to euforie, in. Reflex, 1/1999, s. 18–21.

Josef Holeček, Mainer v Rudolfinu, in. Detail 8/1999, s. 15.

Lenka Lindaurová, Kudy vláčí Martina Mainera jeho vlastní les, MF Dnes 8. 10. 1999.

Petr Volf, Vlek lesa lesů. Pozoruhodné výlety Martina Mainera, in. Reflex, 43/1999, s. 63.

Karel Císař, Topografie obrazu Martina Mainera, in. Host 1/1997, s. 104–105.

Věra Jirousová, Martin Mainer, in. Detail 4/1996, s. 23.

Lenka Lindaurová, Výlet aneb Do Indie západní cestou, in. Týden 4/1996, s. 61.

Marek Pokorný, Mainerovy obrazy se nyní vzdouvají, in. MF Dnes, 27. 1. 1996, s. 11.

Jiří Hůla, Svatý Mainer, in. Ateliér, 14–15/1994, s. 4.

Robert Novák, K Martinovi Mainerovi, in. Ateliér, 14–15/1994, s. 4.

Marek Pokorný, Eroticko-romantická maximaineriáda, in. MF Dnes 25. 5. 1994, s. 11.

kronikář města Havířova: Martin Mainer, Kronika města Havířova, 1994.

Josef Hlaváček, Cena Jindřicha Chalupeckého udělena, in. Ateliér 22/1993.

Mahulena Nešlehová, Iluze slasti, in. Výtvarné umění 2/1992, s. 48-57

Mahulena Nešlehová, Iluze slasti. K malířské tvorbě Martina Mainera, in. Výtvarné umění, 2/1992, s. 48–57.

Tomáš Motl, Porod. Netradiční výlet pražského malíře, in. Reflex 18/1992, s. 54–57.

Petr Volf, Mainer ve Stedelijk museum!, in. MF Dnes 3. 2. 1992, s. 6.

Blanka Jiráčková, Wanderlieder, in. Ateliér 7/1992, s. 8.

Věra Jirousová, Magický kruh Martina Mainera, in. Ateliér 2/1991, s. 5.

Lenka Lindaurová, Mainer Udivého muže, in. Lidové noviny 17. 12. 1990.

Lenka Lindaurová, Seznamte se: Martin Mainer, malíř, in. Mladý svět, 20/1988.