Martins Kohout

Dříve pracoval pod pseudonymem *pash a od poměrně nízkého věku se začal pohybovat v umění. Patří do generace, od které se čekalo, že nebude zatížená totalitou, alespoň ne přímo. Na rozdíl od některých svých vrstevníků je na jeho přístupu k věcem tato skutečnost viditelná. Ve 22 letech (2006) založil výběrový kulturní diář jlbjlt.net [čti jelibojelito] na zcela nekomerční bázi. Dodnes jlbjlt.net funguje bez reklam a slouží převážně neziskovým galeriím, divadelním souborům nebo hudebním skupinám jako otevřený informační server. Jeho podtitul je výmluvný: Pomáháme propagovat kulturu okrajového zájmu, ale nezanedbatelného významu. Souběžně se studiem na FAMU navštěvoval v letech 2008–2010 ateliér Gregora Schneidera na UdK v Berlíně a od letošního roku studuje na Städelschule ve Frankfurtu ateliér Simona Starlinga. Přes své zahraniční působení se z české výtvarné scény nevyčlenil a stále vystavuje i v ČR.

Ve své práci v poměrných dávkách kombinuje intuici s racionalitou. Na všedních instalacích demonstruje základní principy, které se v dnešním přeinformovaném světě často ztrácí pod nánosy zbytečností. V projevu uplatňuje převážně minimalistický přístup a často využívá nová média. Jedním z příkladů jeho práce, kde se tento zobecňující popis objevuje v konkrétní podobě, je Ombea z roku 2006. Připravil místnost, v níž měl návštěvník strávit osm minut. Prostředí místnosti odpovídalo chování návštěvníka: pohyb = hluk a tma, klid = ticho a světlo. Reakce byly převedeny do kódu ve stupních šedi a jako protokol chování byl na požádání výsledek zaslán majiteli. Technická spolupráce Mash64 a Viktor Soukal. Jiným příkladem analogie elementárních situací je The Skipping-rope / Švihadlo (2007) vytvořené z elektrokabelů. U vstupu do galerie se otáčí mezi dvěma zásuvkami kabel směrem dovnitř, čili je snadné vstoupit, ale dostat se ven už je obtížné.

Zvednutý prst / Threatening (2008) patří mezi site specific projekty uskutečněné při workshopu Cargo v Sofii. Tato performance ve veřejném prostoru, kdy Martin Kohout stojí za cihlovou zdí a jediné, co je z něj vidět, je hrozící prst, obsahuje první gestickou ukázku rukou. Aniž by to předem mohl tušit, propisují se ruce, jako základní komunikát, i do jeho dalších prací. Vzdáleně se ruce objevují při prezentaci Script Pad (2010). Série skicáků, obsahující vždy kresbu z titulní strany, je předváděna prostřednictvím instruktora v rukavicích. Instruktor se později objevuje u Sticks (2011) nebo lépe v publikaci Linear Manual (2012) a samotné rukavice u Skinsmooth (2012). Vedle konceptu High and Low funguje Script Pad jako výuková relativizace vztahu mezi prezentací a samotnou hodnotou umění. Obdobnou otázkou se opět zlehka zabývá v objektu Heroes (2008). Do třímetrového reproduktoru, se stříbrnou výšivkou HEROES vytvořené podle původní grafické předlohy LP desky Davida Bowieho, umístil Martin Kohout sedm malých reproduktorů, ze kterých zní sedm různých coververzí právě písně Heroes.

Odlišným příkladem jeho práce, přestože také vychází z hudební interpretace, je Solo Show (2010). Martin Kohout vyzval Tomáše Kopáčka, aby složil skladby inspirované jeho dílem. Ve dnech 25. - 27. června, ho pozval do Future gallery v Berlíně, aby od pátku do neděle podle časového rozvrhu (od 18 do 22h, s desetiminutovými pauzami po padesáti minutách) vytvářel přímou hudební produkci. Tomáš Kopáček a časový rozvrh, připomínající tabulku o provedení úklidu na veřejných toaletách, byli jedinými předměty expozice. Grafickou úpravu rozvrhu provedl Rasmus Svensson. Podobné téma, které obsahuje přehodnocování časové kontinuity a autenticity, se objevuje také v Opening Hours / Otevírací době z roku 2008, která omezuje dostupnost Kohoutových stránek. Naprogramovaná zelená kruhová cedule s nápisem OPEN se v klouzavém rytmu podle své svislé osy otáčí jako samostatná záložka na jeho stránkách od pondělí do pátku od sedmi do jedenácti hodin večer a od soboty do neděle od osmi do půlnoci. Jakmile je po otevírací době, stránky jsou nedostupné a ve stejném rytmu se na nich otáčí červená cedule CLOSED. Nastavil umělý limit a formálně omezil neomezené možnosti internetu. Naprogramoval Martin Baar.

Křížení limitů nebo předdefinovaného řádu a přirozeného plynutí použil i u projektu The Script Involving a Language Teacher (2010). Učitel cizího jazyka byl vyzván, aby zapsal první slovo, které mu přijde na mysl ráno po probuzení. Takto by měl pokračovat pět pracovních dní bez bližšího vysvětlení umělcova záměru. Po uplynutí doby je vyzván, zda by jednotlivá slova zapojil do vět ve svých hodinách ve stejném pořádku, jako je zapsal. Je na učiteli, jestli projekt studentům vysvětlí a jak slova začlení do svých hodin. Nejzřetelnější význam komunikačního prvku zmíněných rukou je Six Days in Life of Sandra Lolax (2010). Požádal přítelkyni o vyprávění běžných událostí dne pomocí prstů. Výpověď rukou zaznamenal na video. Poslední dvě popisovaná díla jsou svým charakterem procesuální a týkají se jazyka. Watching Matin Kohout je rozsáhlý netartový projekt, kde procesuálnost a možnosti jazyka (v tomto případě jemná mimická gesta) minimalisticky umocnil. Od dubna 2010 do března 2011 se při každém sledování videa na YouTube natočil webkamerou a vypublikoval na kanálu Watching Martin Kohout, který nyní obsahuje 821 videí. Podrobný rozbor díla provedla Marie Meixnerová.

Mnoho z jeho prací vykazuje znaky kolaborativního umění, ale spolupráce je v jeho tvorbě pouze přirozeným důsledkem potřeb formy. V roce 2009 založil malonákladové vydavatelství TLTRPress.

(výběr)

2013 

Wandering Magazine #2

2012 

User-Friendly, Essay by Jakob Schillinger featuring Watching Martin Kohout. Artforum, November issue 

Martin Kohout, Essay by Marie Meixnerova, Fotograf magazine

What a summertime causes, Denisa Bytelová, PIŽMO 11

Die U-30-Party, Der Tagesspiegel, 11.8. 2012

Martin Kohout, Arts & Antique magazine (Cz)

2011

The Prosumer Version, essay by Jakob Shillinger, FlashArt international, October issue

2010

Vernacular Video, essay by Domenico Quaranta for Flash Art Italy n. 285

Watching Martin Kohout, essay by Gene McHugh

Poučeni uměním spolupracují, an article by Lenka Lindaurova for Lidove Noviny

7a bienal do mercosul, exhibition catalog

14. Marler Video-Kunst-Preis, exhibition catalog

Berlin Athina, exhibition catalogue

2009

Objekt animace. Třetí smysl (Object Animation. Third Sense), exhibition catalogue, ed. Cenek, Filip and Martin Mazanec

2008

A2 #40 (01/10/2008), Kazalky in an article „Nové umění z kráteru“ by Pavel Sedlák

Lidové Noviny (09/08/2008), column Galerie curated by Katherine Kastner

Nový Prostor #306, p. 21, text by Jiří Ptáček

2007

Umelec Inernational, text by Jiří Ptáček

IdN Magazine #5

Sticker City book (Thames & Hudson)

Hype magazine #23

2006

Lidové Noviny, Za barevnější svět (Jan Kovalík)

Wooster Comix #1