Matyáš Chochola

Dosavadní práci Matyáše Chocholy je možné charakterizovat na časové ose zhruba deseti let. Popis znaků dosavadní práce by neměl předjímat jeho další vývoj.

Krátké šamanské večírky měly svou sílu. Silné ego je částečně devízou v práci sensitivního tanečníka, jenž postřehl dobovou absenci duchovnosti. Slouží jako vícezážehový motor poháněný zpětnou energií okouzleného publika. Převlékl se a začal alespoň chvilkově hasit potřeby technokratické společnosti lačnící po záblesku nespoutaného života. Důsledkem pohybu však bylo i „serata“ dětského šamana opustit a nasměrovat energii jinam. V poslední době to byly objekty, v nichž kombinuje tradiční řemeslné zpracování s postinternetovou estetikou a znaky devadesátých let. Další pohyb nelze předvídat.

Jeden z prvních projektů, v němž začal komunikovat s veřejností, byl Houmlesprojekt (2007). Jednalo se o spontánní protireakci na Sculpture Grande, artificiální sochařské sympozium na Václavském náměstí. S několika bezdomovci vytvořili sochy z odpadního materiálu a k sympoziu se společně připojili. Fotodokumentace subverzivní události byla vystavena v galerii Makráč v Ústavu makromolekulární chemie AV ČR v Praze.

Posléze se objevoval v galeriích, jejichž vznik je zpětně vnímán jako projev vlny institucionální kritiky, byť někdy jen i nepřímé. Jelení, Benzinka, Galerie m.odla, galerie sam83, Altán Klamovka, Trafačka ad. Jednu z dočasných galerií také sám také založil. Po dobu svého studia v Brně kurátorsky vedl galerii Potraviny (2008–2010) ve výloze místního tradičního koloniálu.

Při revizi jeho práce lze shledat, že objekt a performance jsou dva hlavní prostředky, jimiž svá témata komunikuje. Objekt se v jeho případě pojí se specifickou vizualitou nasycenou symbolickým a výrazně sebeironickým nábojem. Vytrhává předměty z běžných souvislostí, staví je do nových kompozic. Podstatná je u něj celistvost instalace jako poleva v podobě osobní integrity, kterou „dílo“ stvrzuje. Stejně tak je pro něj charakteristické úplné obsazení prostoru.

Performance spojuje se sociální interakcí ve formě probouzení smyslů ospalého publika. Mají iniciační atmosféru a schopnost pro danou chvíli vytvořit značně chimérickou dočasnou autonomní zónu. „Easy going“ tendence a určitá formální nezatíženost určuje jeho pozitivní vztah k široké škále prostředků, s nimiž pracuje.

Od útlého věku se podvědomě přimyká k Bourriaudem popsaným principům dnešního umění, ať už je to altermoderna, vztahová estetika nebo postprodukce.

kurátorství:

2014
Questionmarks in Blurred Grid

curatorial cooperation with Alexandr Puškin, Czech Centre berlin (DE)

2013
Metaphysik der Disciplin

curatorial cooperation with Karina Kottova and Alexandr Puškin, Czech Centre Berlin (DE)

Breath of Tradition, Jelení Gallery, Prague

2011
Happiness – Asian Cruelty, Festival 4/4 Days in Motion, Prague

2008–2010
curatorial project Grocery Gallery, Brno