Michael Bielicky se narodil roku 1954 v Praze židovským rodičům. Považuje se za umělce-iluzionistu, tvořícího v tradici českých předchůdců interaktivního umění (projekt Kinoautomat) a 3D (Maroldovo panorama); milovník filmů Karla Zemana. Zabývá se tvorbou prostorových iluzí a propojováním fyzického a virtuálního světa. Autor videoskulptur (od roku 1987), videopásek či "videobásní" (1994-1991), později projektů využívajících navigačních systémů a telekomunikační technologie, které se zabývají překračováním hranic a propojují různá místa na světě. Inspiruje se židovskou historií a filozofií, často využívá základní židovské symboly a inspiruje se příběhy z židovské historie, které znovuzpřítomňuje s využitím současné technologie.
Roku 1968 emigroval s rodiči a bratrem do Düsseldorfu. Po krátkém studiu medicíny byl roku 1984 byl přijat na düsseldorfskou akademii, kde studoval nejprve fotografii u Bernda Bechera (jeho spolužáky byli např. Andreas Gursky, Thomas Struth a Thomas Ruth), po roce přešel k "otci videoartu" Nam June Paikovi. Na přlomu 70. a 80. let pobýval zejména v USA, kde se zabýval fotografií. Po vystudování působil krátce jako Paikův asistent. Právě Paik ovlivnil jeho "sochařské" pojetí videoartu; jeho rané dílo ovlivnila také videoinstalace Nude Descending a Staircase (Akt sestupující po schodech) Shigeko Kuboty. Autorův otevřený přístup k médiím inspiroval také příklad Josepha Beuyse, který v Düsseldorfu založil Freie Internationale Universität (FIU) jako alternativu k akademické struktuře.
Bielický je autorem experimentálních videodokumentů o Nam June Paikovi a Vilému Flusserovi (Paik, 1986, Vilém Flussers Fluss, 1994), video instalace o Josephu Beuysovi Die Fettecke, 1987, videoskulptur (mimo jiné Menora, 1987, Der Name, 1990), virtuální tele-performance Exodus (1995), či instalace Tento rok v Jeruzalémě, která roku 2006 v reálném čase propojila Prahu a Jeruzalém. Internetová instalaci Falling Times, přetvářející v reálném čase zpravodajské titulky do podoby všeobecně srozumitelných piktogramů, vzniká jako kolektivní dílo internetových uživatelů.
Roku 1991 přijal nabídku vybudovat na pražské AVU Školu nových médií, který vedl do roku 2007. V současnosti je profesorem mediálního umění na Staatliche Hochschule für Gestaltung v Karlsruhe.
Vzdělání:
1984-1987 studium na Kunstakademie Düsseldorf, rok studuje fotografii u Bernda Bechera, poté přechází do ateliéru Nam June Paika
1975-1978 studium medicíny na Heinrich Heine Universität, Düsseldorf
Stipendia:
1999-2000 stipendium na ZKM Institute for Visual Media, Karlsruhe
1988 stipendium na Cité Internationale des Arts de Paris, Paris
Zaměstnání:
2005-dnes Profesor mediálního umění (digitálních médií) na Staatliche Hochschule für Gestaltung v Karlsruhe
2002 poradce pro založení Katedry nových médií na Univerzitě v Chiang Mai v severním Thajsku
1999-2000 hostující umělec v Centru pro umění a mediální technologie (ZKM) v Karlsruhe, práce na realizaci projektu "virtuálního studia" (Virtual Set Project)
1991 zakládá Školu nových médií na pražské AVU
poradce Sorosova Centra pro současné umění Praha
1981-84 externí fotograf v časopise Monochrom v Düsseldorfu
1969 emigral z Československa do Düsseldorfu
Bielicky (text Michaela Hájková), výstavní katalog, Praha : Židovské muzeum v Praze, 2005
K. Gerbel – P. Weibel (ed.), Intelligenge Ambiente. Ars electronica 94, Linz 1994
K. Gerber-P. Weibel (ed.), Endo und Nano. Ars electronica 92, Linz 1992
Moving image, electronic art (výst. Katalog). Fundacio Joan Miró, Barcelona 1992
K. Nicodemus, Flimmernde Kupfe, Tip 1993, č. 12
D. Golloway, M. B. Artnews, N.Y.C., duben 1991