Grafik Michal Cihlář tvoří stanou české výtvarné komunity a sám sebe považuje především za užitého výtvarníka se skeptickým vztahem k současné umělecké avantgardě. Jeho význam ale nelze zredukovat do jeho subjektivního sebehodnocení. Jeho vyhraněný a maximalistický postoj k umělecké tvorbě a jejím hodnotám má charakter konceptuálně vyhraněného tvůrčího gesta.
Michal Cihlář patřil v osmdesátých letech k postmoderní generaci studentů VŠUP. Už na škole zaujal svou hravostí a především pílí (jeho diplomovou prací byla kresba slona v životní velikosti). Již v roce 1981 vynalezl originální techniku barevného linorytu, kterou pak dále rozvíjel. Jeho grafické listy fascinovaly rozměry a s ní spojenou pracností. Výjimkou nebyly grafické listy velikosti postavy v životní velikosti nebo dvaadvacetibarevný linoryt (V roce 1997 vytvořil i 42barevný linoryt). Mezi jeho námětové okruhy patřily portréty přátel, ale také linorytová reprodukce různých elementů užité grafiky, obalů od žvýkaček, tramvajových jízdenek, obalů potravin nebo dokonce celých stránek novin. Projevoval se tu nejen obdiv k tzv. nízkým projevům grafického umění a vášeň k drobným sběratelským předmětům, ale i zásadní ovlivnění osobou a dílem Andy Warhola. Michal Cihlář, spolu s Rudo Prekopem a Michalem Byckem, založili a v život uvedli Muzeum Andy Warhola v Medzilaborcích a shromáždil rozsáhlý archiv warholovským materiálů. Andy Warhol, respektive reprodukce jeho fotografií a článků o něm se mu staly i podkladem pro autorské grafiky.
Vedle linorytu Michal Cihlář vytváří koláže, občasné plastiky z barevného papíru či aranžované, ručně kolorované fotografie mrtvých ptáčků (1989). V devadesátých letech se ve zvýšené míře věnoval užité grafice, vytvářel plakáty, vstupenky, poštovní známky, knižní a časopisecké ilustrace. Je tvůrcem vizuálního stylu Zoo Praha (vše od vstupenek či drobných suvenýrů až po billboardy). Mezi vyzrálé pozdní volné práce Michala Cihláře patří cyklus inspirovaný fotografiemi dcery Kiki. Výsledné dílo vedle sebe konfrontuje zdrojovou fotografii a její reprodukování formou linorytu. Od devadesátých let se také s přestávkami věnuje tvorbě linorytových zátiší.
Vzdělání:
1981-1987 Vysoká škola uměleckoprůmyslová , Praha
ateliér knižní kultury a písma, prof. Milan Hegar, Jan Solpera
1976-1980 Střední odborná škola výtvarná, Praha
Zaměstnání:
1980-1981 Studio kresleného filmu Bratři v triku
1992 redaktorem časopisu Raut
1994 spolupráce s AB Barrandov (grafický design edice videokazet ze Zlatého fondu české kinematografie, celkem 190 titulů)
Ceny:
1992: Cena ministerstva kultury
1989 Výroční cena hudebního nakladatelství Panton
1990 spolu s R. Prekopem výtvarné řešení interiérů Muzea moderního umenia rodiny Warholovcov v Medzilaborcích
( www.vesmir.cz/clanekPDF.php3?CID=1857&YID=1879 )
( www.designportal.cz/nazory-komentare/michal-cihlar-zoo-praha-souboj.html )
( www.lidovky.cz/jak-prisla-moja-o-portretistu-dk1-/ln_noviny.asp )
www.lidovky.cz/napodobeniny-mi-kazi-dobre-jmeno-dom-/ln_noviny.asp )
( www.lidovky.cz/cihlar-si-uz-spojovani-se-zoo-nezaslouzi-fp5-/ln_noviny.asp )