Miroslav Polách praktikuje jiný přístup k malbě a obrazu, než na který je běžný divák zvyklý. Osamostaňuje jednotlivé formy a z nich buduje nové celky. Plocha se stává laboratoří, kde jsou zpracovávány a různě nově skládány odhmotněné a kontextu zbavené prvky. Vlastní malířský arzenál je použitý k tomu, aby setrvával ve své původnosti (materialitě) a nijak se nepodílel na tradiční umělecké ambici, totiž vytvořit obsahovou iluzi. Zdání prostoru, plasticity, imitace materiálového povrchu, to je to, co považuje Polách za zavádějící a pro sebe nevhodnou malířskou linii, protože na každou takto zformulovanou iluzi se přirozeně váže lidská zkušenost, hledající nějaké konkrétní narativní sdělení o subjektu či objektu. Autorovo úsilí jde proti tomuto ilustračnímu automatismu. Cílem je osvobodit objekty z totality prostorovosti a časovosti a učinit je opět živými a svobodnými, nezávislými na lidské egu. Proto je tu modelační potenciál založen na odstupu a ironii, ale i hravosti a zvědavosti.
1999-2005 Studium na Akademii výtvarných umění v Praze atelier prof. J. Sopka
GO-GO ON/ Malíř hravého bezčasí (katalog výstavy), text P. Vaňous, 196. výstava Galerie Caesar, Olomouc 2008
Vaňous, P.: malíř hravého bezčasí, A2 kulturní týdeník, 38/ 2008, s. 26-27