Pavel Jasanský

Kdyby Pavel Jasanský (1938) své stěžejní práce vytvořil nyní, dostalo by se mu označení multimediální umělec. V povědomí veřejnosti je díky svému prvotnímu zaměření zapsaný jako fotograf. Přitom se část jeho prací rozpíná směrem k jiným výtvarným disciplínám: ke grafice, objektům, k přemalbě fotografií, k projekcím nebo instalacím. Čistě dokumentární fotografii se věnuje nepřetržitě od šedesátých let. Jasanského náměty korespondují s dobovým zájmem o bolest, menšiny a exotiku, avšak s poválečným obecně zakořeněným fotografickým humanismem často polemizují. V souborech „Fotografie“ a především „Nová krajina, noví obyvatelé“ sehrává silnější úlohu okolní prostředí, zahlcené kulturními a civilizačními produkty a v náznacích v nich autor předjímá zájem o samotný fenomén fotografického zobrazování, které se stalo hlavním tématem autorské dvojici Martinu Polákovi a synovi Lukáši Jasanskému.

Od 80. let Pavel Jasanský vytvářel obří inscenované fotografie nahých těl, které doplňoval gestickou přemalbou a sestavoval do celků, které divákovi upíraly prostor. Nepřehlédnutelné jsou v jeho díle neustálé zásahy do lidského těla prostřednictvím nejrůznějších prostředků. Tělesnost, expresivní vyjádření, zraňování a problematika omezování prostoru byla jedním ze stěžejních témat umění posledních čtyř dekád. Pavel Jasanský k nim dodává další neméně aktuální: napětí mezi člověkem a technologií.