Pavel Kopřiva

Pavel Kopřiva vytváří multimediální objekty a instalace, pracuje též s fotografií, videoartem. Jeho práce charakterizuje konceptuální přístup. Zajímá se o různé technologie a design, jejichž metody posouvá do kontextu výtvarného umění. Jeho objekty a instalace vycházejí ze zkušenosti s postindustriální a posttotalitní společnosti. Je glosátorem sociálních jevů a událostí, které ve svém díle zpracovává s ironickou distancí. Je mistrem fikce a mystifikace.

Sociální aspekty Kopřivovy tvorby se projevily již v jeho prvním díle – v land-artové akci z roku 1992, v níž, jak sám říká, se promítl vliv např. Richarda Longa nebo Miloše Šejna. V pozadí zájmu o přírodu však v případě Kopřivy stály jeho životní zkušenosti, vyvěrající ze života v severočeské uhelné oblasti – z regionu těžce zasaženého průmyslovou exploatací. Narušenost krajiny je původcem pocitu znejistěni, který prolíná celou autorovou tvorbou. Tento pocit je zřejmý již v následujících dílech – v jakýchsi relativizujících instalacích: Elektrická fikce (1993), Zahrádkářsko -pěstitelská fikce (1993), Logika jako fikce (1994). Sám název se slovem „fikce“ naznačuje, že jde o mystifikaci diváka: „Zkoumám systémy a pak je naruším a pozměním a naservíruji zpět divákovi a on to zkoumá podle svých běžných hledisek, ale něco mu v tom nehraje. A to je pro mě zajímavý bod, v němž mu sděluji, že ne všechny věci jsou geniální. Zejména tam, kde se věci tváří sofistikovaně, může být spousta chyb“, říká Kopřiva.

V díle Elektrická fikce předvedl Kopřiva instalaci ručně vyrobených elektrických obvodů, které byly zapojeny do falešných zásuvek. To divák ale nevěděl a instalace vyvolávala pocit ohrožení. Jen zasvěcený mohl poznat, že elektrické obvody „mají chyby“ a nemohou fungovat. V projektu UFO (1995) si zase pohrával s jiným typem mystifikace: vyrobil skleněný objekt evokující létající talíř. S pomocí autojeřábu tento objekt (vyznačující se vizualitou ze světa NASA) vyfotografoval a obrázek poslal do jednoho z deníku. Kopřiva tak ironizoval systém ufologie jako systém pseudovědy.

K mimozemským civilizacím se vrátil i později, například v roce 2000, kdy vznikl objekt Narozen 1947, který je podivně mysteriózním předmětem, parafrázujícím nalezený „mimozemský“ objekt v Nevadské poušti v roce 1947. Pocit znepokojení a mystifikace prostupuje také další Kopřivův projekt May Day (2001). Digitální fotografie nás zde staví do pozice diváků - návštěvníků technicky vybavené místnosti, v níž probíhá jakýsi záhadný, utajený výzkum.

Mnohé z Kopřivových projektů pracují s několika médii současně. Mezi jeho intermediální díla patří např. instalace Kůže chameleona (2004). V galerijním místnosti přenášel on-line filmovým záznamem na stěnu (složenou z fragmentů zrcadla) dění na ulici bezprostředně za zdí galerie, čímž vznikalo přímé propojení galerijního a uličního prostoru.

Jiné projekty zapojují do hry bezprostředně i diváka. V performančním projektu Everybody needs the podium (2006) Kopřiva nainstaloval v galerii věrnou kopii briefing roomu z Pentagonu (kterou známe z TV). Návštěvníky galerie vyzval, aby vstoupili na podium a nechali se fotografovat v situaci, jakou známe z médií. Pro Kopřivu je dále typické, že se zajímá o moderní technologie, o vědu a výzkum, jejichž poznatky buď přímo aplikuje do svého umění, nebo je parafrázuje. Posledním dílem, které využívá nejnovější objevy, je dílo High Voltage Image (2009). Spolupracoval na něm s Laboratoří nanovláken Technické univerzity v Lliberci. Je to cyklus, v němž využil nový vědecký postup pro uměleckou formu: „projekt, v němž je sledován fenomén skládání nanovláknové struktury v závislosti na vodivosti podkladového materiálu a na přicházející hodnotě vysokého napětí“, říká Kopřiva. Výsledkem jsou subtilní abstraktní „obrazy“, v nichž Kopřiva pracuje s mikroskopickými snímky, jež upravuje, a které estetizují nejnovější výzkumná snažení.

Fikce, mystifikace, dysfunkce, sarkastický humor, ironické demaskování společenských systémů … to jsou slova, která mohou charakterizovat tvorbu Pavla Kopřivy. Baví ho komentování, glosování a parafrázování „záhad“. Baví ho nové technologie a otázka estetizace a krásy. Mnohé objekty se tváří jako dokonalé, ba přímo „krásné“. Jde o design nebo o objekt určitého účelu? Těžko odpovědět. A to je právě ona výzva, kterou Pavel Kopřiva divákovi předkládá.

Pavel Kopřiva, Hand Book. Texty: Michal koleček, Jaroslav Polanecký. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Usti nad Labem, 2011.

www.ceskatelevize.cz/program/port/elektrotechnika/245-nanoportret