Pavel Piekar patří k výrazným představitelům současné grafiky, spolu s Michalem Cihlářem a dalšími generačními souputníky překonali vnímání linorytu jako lapidární expresivní techniky. Jako samouk a zejména pod vedením manželů Hladíkových, se věnoval a stále věnuje realistické kresbě, která je základem jeho výtvarného výrazu. Od roku 1983 se zaměřil na linoryt a našel vlastní metodu, jak linoryt přiblížit iluzivnímu malířství. Námět rozkresluje na matrice pro jednotlivé barvy (30-50), jejichž soutiskem vzniká mnohabarevný linoryt. Pro zachycení valéru používá různě hustý rastr. Od soudobé výtvarné praxe se odlišuje snahou o pravdivý citový prožitek a vystižení atmosféry místa. Vytváří cykly krajin, městských zátiší, imaginárních portrétů, skupinových scén, posvátných prostorů, inspiruje se osobnostmi kulturní historie. Emocionální sdělení a kryptoautoportréty (L. Šiklová) jsou hlavní sférou výtvarné mluvy Pavla Piekara.
Od 1990 zaměstnán v Národní galerii v Praze
Soukromé výtvarné školení u prof. Bohuslava Kutila, Jana a Jenny Hladíkových
1979-1983 Studia na stavebni fakultě ČVUT v Praze
Pavel Piekar, Linoryt, Muzeum umění města Brna, 1995, text Tereza Petišková
Pavel Piekar, Linoryt 1983-1999, Arbor vitae 2000, text Radek Wohlmuth
Pavel Piekar, La Venezia, Galerie Caesar 2003, text P.P.
Být výtvarníkem, rozhovor s Viktorem Karlíkem, Revolver revue, č. 60, 2005, s. 42-55.
Lucie Šiklová, Pláč Orfeův, Zlín-Prostor, 2008
Můj sklon k melancholii souzní s vodním živlem, rozhovor s P. Maděrou, Weles, 35-36,2009
Imaginární portréty, Revolver revue, č. 76, 2009, s.182-190, text Jiří Pelán
Pavel Piekar, Z cest, Galerie Havelka, Praha, 2010, text Anita Pelánová
Pavel Piekar, Incidit, Galerie Havelka, Praha, 2010, texty Anita Pelánová, Lucie Šiklová, Vilma Hubáčková, Jiří Pelán, Radek Wohlmuth
Současný český linoryt (Cihlář,Kovářík, Křen, Piekar, Vičar), Východočeská galerie v Pardubicích, 2012