Pavla Gajdošíková

Pavla Gajdošíková, absolventka ateliéru Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy na pražské AVU, se řadí mezi ty umělce, jejichž východiska spočívají ve zdánlivě nejtradičnějších pozicích – tedy v médiích kresby a malby. Vývoj její tvorby v posledních letech ovšem ukazuje zajímavé posuny. Výrazným moment, který je předurčuje, je přitom její zájem o architekturu jako socio-kulturní jev i jako otázku prostoru a jeho percepce. Již ve svém cyklu maleb vil v kolonii Baba z roku 2002 řešila otázku rovnováhy mezi senzuálními a expresivními hodnotami malířského média a racionální geometrickou abstrakcí hmot funkcionalistické architektury.

Na tuto problematiku navázala i v sérii maleb z roku 2010, v nichž zachytila modernistickou architekturu v okolí svého bydliště. I zde je cítit ono napětí vyvěrající z kontrastu měkkosti malířova štětce s racionálními prostorovými kompozicemi architektury. Tyto cykly odhalují jak je pro autorku zásadní fenomenologická otázka vnímání architektonických forem kolem nás. Podobně důležitý je pro autorku ale i prostor vnitřní, jenž tvoří interiér domova a soukromí. Ten zúročila nejen ve svém cyklu maleb Ve dvě v noci (2008), ale především ve svých kresbách, které tvoří výraznou část jejího díla. Cyklus kreseb I am staring at the corner (2006-2010) zachytil prostřednictvím autorčiny soukromé optiky momenty z jejího bezprostředního domácího okolí. Kresba, sama o sobě křehké a intimní médium, se stala prostředníkem k elegantně vizuálně zjednodušenému přiblížení předmětů definujících intimitu jakožto předmětnou realitu. Od tohoto cyklu lze sledovat tvůrčí vývoj, v němž se právě linka kresby stala pro autorku základním nástrojem v její práci, balancující mezi dvojrozměrnou rovinou papíru a prostorovou rozprostřeností architektury.

Posun k uchopení prostoru vnějšího na sebe nedal dlouho čekat, jak to můžeme vidět u animovaného videa XYZ (2009), v němž propojila kresbu s modulární hrou s papírovými kostkami. V rozvinutí tohoto projektu se autorka záhy vrátila k svému zájmu o funkcionalistickou kolonii Baba (2010). Využití animovaných papírových modelů kombinovaných často s kolážovitým využitím kresby a fotografií architektury, pak vyvrcholilo v dalším animovaném videu 1147 adres (2010), znovu oživujícím autorčin zájem o architektonickou podobu okolí jejího bydliště v pražském Podolí. Odtuď již vedl logický krok k novějším realizacím, v nichž pracuje s papírovými modely v instalačních realizacích. Ať již ve světelně-kinetické instalaci Habitat (2011), či v instalaci 60 procent naší kriminality je vymyšleno gádži (2014), v níž v podobě „modelářských“ maket architektury naznačila socio-kulturní rovinu architektury romské ústecké čtvrtě Předlic.

Jiný aspekt osobního vnímání architektonického a urbanistického prostoru zastupuje v její tvorbě např. video Ranní procházká (2013), v němž spojila, obdobně jako ve starší práci pro výstavu Poslední prostor pro člověka (2012) lineární zachycení pohybu po dané ploše s výrazovými možnosti kresby. Již zmiňované spojení kresby, zájmu o architektonický prostor a jeho osobních i širších kulturních vazeb zajišťuje Pavle Gajdošíkové zajímavou individuální tvůrčí pozici v českém uměleckém kontextu.

Jan Zálešák: text k výstvavě X Y Z, 2009

Marie Haškovcová: X Y Z, ateliér, 2009

Lenka Vítková: Hlava, katalog k výstavě, 2009

Milan Salák: katalog sympozium Ústeckého kraje, 2009

Josef Ledvina: Hlava, Atelier, 10/09

Kateřina Tučková: katalog Normální malba, 2009

Tomáš Kůs: Normální malba je štětec a barva, Český rozhlas, 2009

Marie Haškovcová: Ve dvě v noci, Atelier, 20/08

Jiří Kovanda: text k výstavě Ve dvě v noci, 2008

Lenka Lindaurová: Pavla Gajdošíková, Art and Antique, 2008

Helena Kontová a Giancarlo Politi: Pavla Gajdošíková, katalog Prague Biennale III. 2007

Viktor Čech: text k výstavě Melbourne street–Crown-Ježura–Klokan–Pes–Emu-Voda -Přístav–Pohřeb, 2007

Markéta Bendová: Pětiletá, Petra – Pavla Gajdošíková, Peep Show, Ateliér, 2007

Jiří Kovanda: Absolventi AVU, 2005

Petr Vaňous: Double Look, Ex, 2005

L. Šimůnková: Mladá malířka, Staré Sudety: Ne druhý ale dvojitý pohled, Literární noviny, 2005

Osamu Okumara: Rozhovor, Éra, 2002