Petr Malina

Malířský projev Petra Maliny bývá často označován za idylický. Převažují tu klidné náměty a jednoduché formy. Obrazy jsou přehledné, jasné a čisté. Autor je pozorovatelem, který za svými náměty cestuje. Mezi námět a obraz vstupuje prvek času, který v důsledku funguje jako prostředek distance od zobrazovaného. Cizí prostředí se Malinovi otevírá, zdá se, v kompaktnějších kompozicích, nežli místa, která dobře zná, a od kterých nemá patřičný odstup. Autor rád volí motivy, kde se uplatňují velké čisté barevné plochy – moře, park. Podobně ve figurálních scénách, je směrodatný vztah barevných ploch mezi figurou a jejím rámcem. Volba kompozic je vázána na fotografické snímky pořízené „in situ“.

Malina se vyjadřuje v obrazových souborech, jejichž rozsah bývá různý. Sám hovoří o „dlouhodobějším ponoru do tématu“. U starších prací převažuje autorova koncentrace na lidskou figuru a její prostředí, v dílech mladších je možné sledovat příklon k volné krajině. Lidská postava je zde buď obsahově rovnocenná krajině, nebo je omezena na pouhou stafáž, případně je úplně vypuštěna. Časté jsou také variace motivu či krajinného rámce (měřítkové, barevné apod.). Malinovy obrazy charakterizuje důsledná formální stylizace. U finálních obrazů hraje důležitou roli měřítko. Expresivnější menší malby více odpovídají sdělované emoci, zatímco u větších formátů nabývá na důrazu distanc a smysl pro precizně pojatou malířskou formu.

Velkým tématem jsou pro Malinu „hraniční oblasti“. Vedle mořských motivů, kde je zachycován předěl země a souvislé vodní hladiny, je to především obrazový soubor z londýnského předměstí. Sledován je tu pozvolný přechod mezi organismem velkoměsta a jeho okolní příměstskou krajinou. Symbolicky je tento předěl sledován i v malbě použitými dopravními prostředky, které propojují dva zdánlivě „oddělené“ světy – například letadlo, automobil. V jiné rovině je „předěl“ sledován na samotné ploše oblohy, kde dochází k postupnému světelnému přechodu dne v noc a naopak.

Poslední práce naznačují jistou sebereflexi. Objevují se tu stylizované autoportréty, pro jejichž čtení je důležitý rámec, do kterého jsou zasazeny. Dochází k obrácení pohledu. Už to není pouze záznam vzdáleného krajinného výseku někde v zahraničí, ale je tu přiznána samotná přítomnost autora. Jsou to jakási stvrzení navštívených míst. Do kontextu malby vstupuje autorovo „já“. Toto sebepotvrzení se odehrává jak ve volném prostoru, tak také v prostorech uzavřených. Výběr je cílený. Jedná se o navštívené světově proslulé galerijní a muzejní instituce. Malina je zde zobrazen jako kulturní turista, který přijel obdivovat své oblíbené umělce. Jmenují se Alex Katz, Edward Hopper nebo Luc Tymans.

Vitvar Jan H., Petr Malina, katalog Černého Petra má Zbyněk - Galerie Brno, 21. 10. - 4. 12. 2005, s. 30

Vaňous Petr, Petr Malina, katalog Černý Petr - AJG Wortnerův dům, České Budějovice, 13. 7. - 10. 9. 2006, s. 23

P. Vaňous, Resetting/ Jiné cesty k věcnosti/ Alternative Ways To Objektivity (katalog výstavy), GHMP - Městská knihovna, 21. 12. 2007 - 23. 3. 2008, nestr., Praha 2008

P. Vaňous, Dark Show (katalog výstavy), Česká pojišťovna, Praha, květen 2010

Vaňous Petr, Petr Malina malující a snící, Ateliér, roč. 16, č. 2, 2003, s. 4

Hůla Jiří, Artnow.cz, Ateliér, roč. 16, č. 16-17, 2003, s. 4

Lahoda Vojtěch, Jak se propírá malba, Tvar 17/2004, s. 13

Pesch Miroslav, Intercity: Berlin - Praha, Ateliér, roč. 17, č. 20, 2004, s. 5

Srp Karel, Zlomky léta,Ateliér, roč. 16, č. 25-26, s. 5

Malá Olga, Čistá krása, Ateliér, roč. 18, č. 4, 2005, s. 12

Vaňous Petr, Petr Malina: Vzpomínky a paměť, Revue art 4/2005, s. 56-59

Vaňous Petr: Malířská škola Jiřího Sopka, A2 kulturní týdeník 17/ 2006, s. 8

Petr Malina (1976), anketa Malující umělci, A2 kulturní týdeník 30/ 2007, s.10

www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/734479

www.denikreferendum.cz/clanek/3601-obrazy-petra-maliny-ukazuji-temna-predstaveni