Artlist - databáze současného umění: DSC Gallery (Dvorak Sec Contemporary)

Město: Praha

Ulice: Dlouhá 5

Web: www.dscgallery.com

E-mail: info@remove-this.dvoraksec.com

Telefon: +420 607 262 617

Existence od: 2009

O prostoru

DSC Gallery patří k výrazným soukromým komerčním subjektům působícím na české výtvarné scéně. Do povědomí se dostala nejen skrze svůj výstavní program, ale rovněž ve spojitosti s konkrétními umělci a kauzami. Svůj vznik datuje do roku 2009.

Název galerie se v průběhu let různě měnil, z dříve užívaného Dvorak Sec Contemporary se později ustálil na DSC Gallery, přičemž i ve zkrácené verzi odkazuje na příjmení jejích zakladatelů – galeristky Olgy Trčkové, dříve Dvořákové, a Petra Šece. Trčková se prezentuje především svojí mnohaletou pracovní zkušeností v oblasti obchodu s uměním a studiem daného oboru v zahraničí (Sotheby's Art market and Connoisseurship Program, New York City). Spojena je rovněž s opakujícím se festivalem soch v ulicích Prahy. Druhý z galeristů, Petr Šec, je prezentován jako úspěšný podnikatel s dlouholetým osobním vztahem k umění.

Galerie dle svých oficiálních stránek v současnosti zastupuje devět umělců. Mezi nimi jsou jména dobře známá i široké veřejnosti – ať již z důvodu diskutovaných instalací ve veřejném prostoru nebo proto, že byli aktéry kontroverzních kauz. K takovým umělcům patří David Černý či Roman Týc. Dále zde ale najdeme například i děkana brněnské Fakulty výtvarných umění VUT Michala Housera nebo v zahraničí žijícího Jiřího George Dokoupila.

Výstavní program se ale neomezuje pouze na prezentaci zastupovaných umělců. Galerie na svých webových stránkách zmiňuje spolupráci s několika dalšími autory, mezi nimiž se objevuje například Richard Stipl, Krištof Kintera, Vladimír Skrepl, Jiří David, Pasta Oner nebo Vladimir 518. V sekci hosté je pak jako jediné uvedeno jméno zahraničního fotografa Davida LaChapella.

V galerijním prostoru lze ovšem často zhlédnout i prezentace umělců mimo tento výčet. Jedná se o různorodý mix současných českých i zahraničních umělců doplněný o výstavy klasiků, jako byla například expozice s názvem Mikuláš Medek | ČSA Košice 1963-64 z roku 2012. Zastupovaní umělci jsou v galerii vystavováni opakovaně.

Určitá kontroverze neprovází jen některé z galerií zastoupených výtvarníků, nýbrž i její další projekty. Někdy je kýžená, jindy v ní zase nelze hledat úmysl. O záměrně dvojsmyslné prezentaci můžeme hovořit například v případě vzdělávacího kurzu pro milovníky umění. Název „Art Lovers Academy“ je doplněn podtitulkem „… zažijte konečně art-gasmus!“ V podobném duchu se pak odehrává i celý popis programu charakterizovaný jako edukativní („Už nebudete muset předstírat, že se Vám dílo v galerii líbí. Po absolvování této akademie budete zažívat v galerii opravdové vzrušení z toho, že věci pochopíte. Začnete si umění užívat.“).

Spíše nechtěné publicity se naopak dostávalo jinému projektu s majiteli galerie spjatému, a to Artbance Museum of Young Art. Název zkracovaný na AMoYA zastřešoval jak výstavní prostory v Colloredo-Mansfeldském paláci, tak i půjčovnu děl mladých umělců. Ačkoliv s výběrem do sbírky Artbanky pomáhali i vedoucí ateliérů z hlavních vysokých uměleckých škol, sporné bylo především užívání prostor paláce, který je ve vlastnictví Galerie hlavního města Prahy. Po nástupu nové ředitelky Magdaleny Juříkové do čela GHMP byla tato spolupráce na sklonku roku 2012 ukončena.

Vymezení DSC Gallery tak lze nejspíš spatřovat v její orientaci na umělce a projekty, u nichž lze předpokládat ohlas široké veřejnosti. Vzhledem k dlouholetému působení galerie v českém prostředí lze usuzovat, že tento model dokáží majitelé komunikovat a popularizovat, i když jsou metody k tomu užívané často předmětem diskuze.