Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Sbírka Augusta Švagrovského a počátky roudnické galerie

Počátky roudnické galerie výtvarného umění jako specializované muzejní instituce sahají do druhé poloviny 50. let 20. století, tedy do doby, kdy v tehdejším Československu vznikala síť regionálních galerií – odborně vedených muzeí umění. Historie roudnické sbírky však sahá mnohem hlouběji do minulosti a je pevně spojena s místní kulturní tradicí. Zdejší Galerie moderního umění vznikla z popudu sběratele a mecenáše Augusta Švagrovského (1847–1931), čelní osobnosti obrozeneckého hnutí v Roudnici nad Labem. Ten v roce 1910 do základů budoucí galerie věnoval svou uměleckou sbírku čítající přes dvě stovky obrazů, především zástupců české moderní krajinomalby, a položil tak fundament třetí nejstarší veřejně přístupné umělecké sbírky na našem území. Její jádro tvořila kolekce šedesáti obrazů Antonína Slavíčka s prvotřídními plátny jako „Slunce v lese“ (1898) či „Vítr“ (1900) a práce Slavíčkových současníků – Miloše Jiránka, Antonína Hudečka, Františka Kavána aj. Zahrnovala ale také soubor romantické krajinomalby 19. století a několik maleb z období manýrismu a baroka.

Švagrovský doporučoval díla starých mistrů prodat, za získané peníze rozvíjet sbírku moderního umění, a podpořit tak mladé tvůrce v jejich práci. Vzhledem k překotným událostem první poloviny 20. století však jeho přání zůstalo nenaplněno. V první polovině 20. století se roudnická sbírka rozrůstala jen příležitostně. Nezbytnou péči o ni zajišťovalo kuratorium. První možnost seznámit se s ní měli obyvatelé Roudnice v roce 1913. Od té doby byla – vyjma válečných let, kdy byla svěšena a uložena na bezpečném místě – trvale přístupná veřejnosti. Dlouhá léta však hledala vhodné prostory pro trvalou prezentaci.

Počátky Galerie moderního umění jako muzejní instituce

V 50. letech přišel do Roudnice nad Labem historik umění Miloš Saxl (1921–1992) – jeden z iniciátorů vzniku roudnické galerie jakožto odborné muzejní instituce a od roku 1959 také její první ředitel. Společně s architektem Pavlem Mošťákem z památkového ústavu pro potřeby sbírky získal objekt barokní jízdárny v areálu roudnického zámku. V roce 1961 začala rozsáhlá adaptace budovy. Někdejší jízdárna byla přebudována na moderní výstavní síň. Objekt byl rozdělen na dvě části – vstupní foyer, využívané jako recepce a dnes také jako komorní výstavní prostor, a výstavní sál určený pro prezentaci stálé expozice a krátkodobých výstav.

Paralelně s adaptací budovy rozšiřoval Saxl stávající sbírkový fond o nové akvizice. Usiloval o to, aby sbírka reflektovala umělecké projevy dokládající dynamické dění v umění první poloviny 20. století i aktuální výtvarné projevy. Sbírka se do roku 1965 rozrostla na bezmála tisícovku uměleckých děl, k nejvýznamnějším ziskům patřila plátna Antonína Procházky, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Františka Muziky či Mikuláše Medka. Do stálé expozice Saxl vybral reprezentativní průřez mapující vývoj malířství první poloviny 20. století s důrazem na pluralitu názorů a uměleckých přístupů. Ten byl veřejnosti představen při slavnostním otevření instituce 13. června 1965 a dodnes tvoří v četných obměnách základ stálé expozice galerie. Provoz galerie byl zahájen spolu s výstavou obrazů roudnického rodáka Otakara Nejedlého.

Ředitel Miloš Saxl si uvědomoval, že rozšířit sbírku natolik, aby v celistvosti dokumentovala dění v českém výtvarném umění 20. století, potrvá mnoho let. Snažil se předejít stereotypu a prostřednictvím nových akvizic posilovat specifika, jimiž by se instituce mohla odlišit od ostatních. Tím daným byla kolekce obrazů Antonína Slavíčka a jeho současníků. Dalším pak úsilí v co možná nejširší míře zachytit aktuální výtvarné projevy.

V průběhu 60. let shromáždil rozsáhlou kolekci reflektující celé spektrum tehdejších uměleckých tendencí, především informelu, lettrismu a gestické abstrakce, zastoupených díly autorů jako Jan Koblasa, Zbyšek Sion, Aleš Veselý, Jiří Balcar nebo Jan Kotík. Nechyběli ani autoři reprezentující proud nové figurace. Projevy geometrické abstrakce byly oproti tomu zastoupeny minimálně. Soubor vynikajících prací z 60. let tak postupem času vytvořil druhý pilíř roudnické sbírky.

Třetí specifikum Saxl shledával v přirozené orientaci galerie na výjimečné projevy výtvarné kultury regionu. Současně s tvorbou sbírky koncipoval bohatý výstavní a kulturní program doplněný řadou edukativních pořadů o umění, historii a památkách města. Výstavní dramaturgii stavěl na reflexi aktuálních uměleckých projevů, prezentaci výjimečných osobností a na vědomém návratu ke kořenům bohaté kulturní tradice města. V této souvislosti stojí za zmínku jeho vytrvalé úsilí navrátit do Roudnice slavnou Lobkowickou sbírku starého umění odvezenou z města po druhé světové válce. Jejím pandánem se měla stát právě sbírka moderního umění s mezinárodním přesahem.

S tímto vědomím Saxl založil v Roudnici tradici mezinárodních malířských setkání, která se zde měla konat v intervalu dvou let. „1. Mezinárodní malířské symposium Roudnice ´70“ se uskutečnilo na jaře roku 1970. Zúčastnil se jej např. Václav Boštík (také v roli spoluorganizátora), Otakar Slavík nebo Karel (Machálek) Zlín, ze zahraničních umělců pak Maďar Endre Bálint, Polák Marian Bogusz či Francouz Jacques Busse ad. Během symposia vzniklo 96 maleb, přičemž 26 z nich obohatilo sbírky galerie – mezi nimi plátna „Zakřivený prostor I“ Václava Boštíka či „Ležící“ Otakara Slavíka. Konání dalšího ročníku i budování mezinárodní sbírky však zhatil nástup normalizace.

Galerie v 70. a 80. letech 20. století

I přes nepříznivý politický vývoj v 70. letech se řediteli Saxlovi dařilo udržovat výstavní a kulturní program galerie na vysoké úrovni. Napomohla tomu také posila odborného oddělení galerie v osobě historičky umění Miroslavy Hlaváčkové, dlouholeté Saxlovy spolupracovnice a od roku 1990 nástupkyně ve vedení galerie. V průběhu 70. let se instituci dařilo doplňovat kolekci o nové, cenné akvizice – díla meziválečného, válečného a poválečného období.

Prostřednictvím výstav i nových zisků do sbírkového fondu galerie reflektovala aktuální dění na umělecké scéně, z hlediska dlouhodobého akvizičního zájmu pak upřednostňovala duchovně orientovanou uměleckou tvorbu. Cíleně budovala autorské kolekce prací Jiřího Johna, Františka Muziky a Václava Boštíka, v průběhu 70. let však do sbírky mimo jiné přibyly také vynikající malby Čestmíra Kafky, sester Jitky a Květy Válových, Ivana Ouhela či díla Jiřího Sozanského.

V roce 1981 se stal ředitelem roudnické galerie Jaroslav Černý. Příprava výstav a odborná práce v té době ale spočívala především na interním týmu expertů v čele s Miroslavou Hlaváčkovou a na přizvaných autoritách. V 80. letech instituce realizovala řadu výjimečných výstav, jimiž se zapsala do povědomí široké kulturní veřejnosti – okruh nové figurace představila výstavou „Načeradský, Sopko, Lamr, Němec“ (1982) připravenou Alenou Potůčkovou, uvedla objevnou výstavu sester Květy a Jitky Válových (1983) či skupinovou generační výstavu autorů z období nástupu postmoderny „Popis jednoho zápasu“ (1989) – obě v režii manželů Ševčíkových, především však jedinečnou přehlídku díla Mikuláše Medka (1988) připravenou Antonínem Hartmannem.

Galerie moderního umění po roce 1989

Po změně politických poměrů v listopadu 1989 se stala ředitelkou instituce Miroslava Hlaváčková. Během svého působení v galerii připravila několik vysoce ceněných tematických výstav. Náročnými, duchovně orientovanými výstavními projekty (např. „Prostor a čas“, 2005; „Příští stanice Arkádia“, 2006 aj.) dokázala publiku zprostředkovat práci celé řady výrazných osobností tehdejší umělecké scény. Vedle koncipování výstav a péče o sbírky se Hlaváčková soustavně věnovala kulturní historii a památkám Roudnice, ať již prostřednictvím výstav nebo publikací. Na hlubokých znalostech roudnické sbírky postavila reprezentativní přehlídky „August Švagrovský a jeho sbírka“ (2000, 2010) – připravené při příležitosti významných jubileí instituce – i stejnojmennou doprovodnou publikaci.

V roce 2008 převzala vedení galerie Alena Potůčková, která svým působením vědomě navázala na odkaz svých předchůdců. Počínaje rokem 2009 nově koncipovala výstavní program, a to na základě několika pravidelně se obměňujících výstavních cyklů: „Pohledy do sbírek“, „Nová jména“, „Osobnosti“, „Severní okruh“, „Styly, směry, tendence“, „Regionální galerie“, „Fotografie“, „Architektura“, „Jiné světy“, „Počátky moderny“ aj. Specifické postavení mezi nimi zastává cyklus „Instalace“, který představuje monumentální umělecké počiny připravené speciálně pro prostor roudnické galerie.

K výjimečným osobnostem a událostem spjatým s vlastní historií se instituce navrací cyklem Genius loci. Pod jeho hlavičkou si připomněla významná jubilea, v roce 2010 například uplynulých sto let existence galerie výstavou „August Švagrovský a jeho sbírka“ a současně také čtyřicet let od konání „1. Mezinárodního malířského symposia“, v roce 2015 zase padesát let od otevření galerie reprezentativní přehlídkou „Schránka pro ducha“, která představila výjimečnou kolekci umění 60. let z vlastní sbírky obohacenou o intervence současných autorů.

V obsáhlých publikacích doprovázejících tyto výstavní počiny zrekapituloval odborný tým historii galerie a zhodnotil značnou část sbírkového fondu, neboť shromažďování děl výtvarného umění a odborná péče o ně představuje i nadále hlavní poslání instituce. Aktuálně roudnická sbírka čítá více než 3500 uměleckých předmětů. Instituce postupně realizuje dlouhodobý akviziční plán, jehož cílem je umocňovat specifický charakter sbírky a rozvíjet její potenciál nákupem vynikajících prací, které reflektují různorodé projevy současného umění.

Ředitelce Aleně Potůčkové se podařilo v mnoha ohledech posílit zázemí pro odbornou práci. Tým specializovaných pracovníků jí napomáhá naplňovat poslání moderní muzejní instituce, tj. náležitě pečovat o umělecká díla dle současných standardů, ale také zprostředkovávat moderní a současné umění veřejnosti prostřednictvím výstavních projektů, doprovodných programů a dalších kulturních aktivit. Na pozici kurátora galerie se v uplynulých letech vystřídala řada osobností, z nichž každá zanechala ve výstavním programu specifickou stopu. Nepostradatelnou se stala nově zřízená pozice edukátora napomáhající realizovat celé spektrum doprovodných kulturních akcí.

Sbírkové předměty našly zázemí v modernizovaném depozitáři zbudovaném podle aktuálních standardů péče o sbírky. S digitalizací sbírek galerie začala v roce 2000 a dnes jsou již kompletně zanesené do databáze Demus, která slouží k evidenci a odbornému zpracování fondu. Širší veřejnost se může se sbírkou seznámit prostřednictvím on-line katalogu na internetových stránkách galerie, jenž je součástí Registru sbírek Rady galerií ČR. Webové stránky galerie samy o sobě představují bohatý zdroj informací o historii instituce, povaze sbírky a realizovaných výstavách. Všechny tyto aspekty tak utvářejí podobu roudnické galerie jako moderní muzejní instituce, která svou činností uvnitř i navenek utváří standardy současné muzejní praxe.

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem je příspěvkovou organizací Ústeckého kraje.

Použitá literatura:

Miroslava Hlaváčková, „Galerie Roudnice“. Roudnice nad Labem 1986.

Alena Potůčková (ed.), „100 uměleckých děl ze sbírek Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem ke stému výročí založení“. Roudnice nad Labem 2011.

Alena Potůčková – Nina Michlovská (eds.), „50 uměleckých děl ze sbírek Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem“. Roudnice nad Labem 2014.

„August Švagrovský a jeho sbírka“. (Text katalogu Miroslava Hlaváčková.) Roudnice nad Labem 2008, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem.

„Schránka pro ducha“. (Text katalogu Alena Potůčková a Nina Michlovská.) Roudnice nad Labem 2015, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem.

www.galerieroudnice.cz

2017

Jan Štursa / Dar nebes a země

Otakar Slavík / Těla

Jiří Černický a Pavel Kopřiva / War Zone

2016

Cesty imaginace. Meziválečná avantgarda ze sbírek Alšovy jihočeské galerie

Pole rezonance / Václav Boštík – Petr Dub - Vladimír Škoda

Antonín Hudeček a Okoř

Pavel Mrkus /Another Time

2015

Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu

Schránka pro ducha. Výstava k 50. výročí otevření Galerie moderního umění

Vzdálení pozorovatelé

Petr Pavlík / Poutnice kráčí dál

2014

Otto Placht / Brány vnímání

V. K. N.

Baladické světy Jaroslava Panušky

Stanislav Diviš / Z nových cyklů

Romantismus na severu Čech

2013

Rýsovaný svět. Konstruktivní tendence šedesátých let

Otakar Nejedlý / Z Čech na Cejlon, do Indie a zase zpátky

Esther Stocker – Prostor bez hranic / Unlimited Space

Ivan Ouhel / Tutti colori

František Kobliha / Básně noci

2012

Jan Křížek / Síla znaku

Miloš Jiránek (1875–1911) / Zápas o moderní malbu

Dagmar Šubrtová / Ve vrstvách

Ivan Kafka / Míra snesitelnosti

Tři z Trafačky / Cimala, Kaláb, Nepraš

2011

Šperky vyprávějí příběhy

František Kaván / Hvězda Mařákovy školy

Jiří Sopko, Pavel Šmíd / Učitel a žák

Kamil Lhoták ve sbírkách Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Miloš Alexander Bazovský / Lidé, země, věci

2010

August Švagrovský a jeho sbírka

Antonín Slavíček 1870–1910

Otakar Slavík / Barvou o život

Vzpomínka na 1. mezinárodní malířské symposium Roudnice ´70

Hans Hesse / Pašijový cyklus z kostela Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem

Mariana Alasseur / Říp

2009

František Ronovský /Vzpomínky 1965–1970

Barbora Šlapetová, Lukáš Rittstein / Přemístění

Jitka Válová / Hudba. Lité kresby na hudební motivy

Josef Čapek / Země a lidé

Pavel Kopřiva / Vše je tak pomalé

2008

Adriena Šimotová / perforace, kresby (1975–85)

Lettrismus. Předchůdci a následovníci

2007

Průzračný svět

Václav Cigler / kresby

2006

Příští stanice Arkádia

Štěpán Grygar / fotografie

2005

Marie Blabolilová / obrazy, grafika

Prostor a čas

Jitka Svobodová / Obrácený pohled

2004

Jaroslava Severová / Vrstvy - grafika a světelné objekty

František Tichý / Pařížské období

2002

Rudolf Volráb (1933–1969) / Životní dílo

Kamil Lhoták

2001

Josef Drapell / Obrazy z Čech 1996–1999

František Dvořák /obrazy

2000

Eva Brodská / tapiserie, Jiří Brodský / obrazy, Jan Brodský / fotografie, Václav Cigler / objekty

August Švagrovský a jeho sbírka

1999

Zdeněk Burian / Pravěk a jiné obrázky

František Bílek / grafika, kresba

Jan Křížek (1919–1985)/ kresby, sochy, keramika

Prozařování

1998

Alén Diviš

Květa Pacovská

1997

Jan Koblasa / Apokalypsa

1996

Novozákonní motivy v českém umění 20. století

1995

Rudolf Adámek

Stanislav Podhrázský

Starozákonní motivy v českém moderním umění

1994

UB – 12

1993

Václav Boštík / 80 kreseb

Zbyšek Sion / Obrazy 1958–1993

1992

Vojtěch Preissig

Milan Grygar

Václav Tikal

1991

V dimenzích prázdna

Bohuslav Reynek a Daniel Reynek

Jiří Sopko a Vladimír Kokolia

1990

Jiří Černický – Martin Raudenský

Sbírka Zdeňka Hůly. České malířství ze začátku 20. století

František Kobliha

Olga Karlíková

1989

Skupina RA

Josef Sudek - sběratel českého moderního umění

Karel Malich

Popis jednoho zápasu. Česká výtvarná avantgarda 80. let

1988

Jan Angelo Zeyer (1878–1945)

Mikuláš Medek (1926–1974)

Jaroslav Šerých

1987

Eva Brodská / tapiserie a kresby

Vojtěch Tittelbach / obrazy

1985 – 1986

Rekonstrukce galerie

1984

Vlastislav Hofman (1884–1964) / Scénografické dílo

Josef Váchal / Dílo

1983

Josef Sudek a Jan Svoboda / fotografie

Adriena Šimotová / grafika

Vojtěch Preissig / obrazy, grafika

Jitka Válová, Květa Válová / obrazy

1982

Zdeněk Sklenář

Otakar Nejedlý

1981

František Jiroudek / obrazy, Jiří Bradáček / sochy

Josef Šíma

Ladislav Čepelák / grafika

1980

František Tichý / grafika

1979

František Muzika

1978

Jan Smetana / Výběr obrazů z let 1958–1978

Italští mistři z bývalé obrazárny roudnického zámku

1977

Otakar Lebeda 1877–1901

Skupina Osma

1976

Karel Souček

Josef Sudek / fotografie

Jan Zrzavý

1975

E. A. Pittermann – Longen

Renesanční portrét II. z bývalé roudnické zámecké obrazárny

1974

Miloš Alexandr Bazovský

Jiří John /Poslední obrazy

1973

Kamil Lhoták

Vilém Nowak

1972

Současný japonský plakát

Renesanční portrét I. z bývalé roudnické zámecké obrazárny

1971

Současná česká tapiserie

1970

Jubilejní výstava k 60. výročí založení galerie A. Švagrovským

František Tröster / scénografie

Výstava prací vytvořených na 1. Mezinárodním malířském symposiu v Roudnici nad Labem

Antonín Slavíček

1969

Jindřich Prucha

Jiří John / Obrazy z let 1962–69

1968

Nizozemští mistři z bývalé roudnické zámecké obrazárny

Miloš Jiránek

1967

Evropská grafika. Od Dürera po Picassa

Jan Preisler

Václav Boštík / obrazy, Marcel Mazy / sochy

Bertil Berg / obrazy a kresby

1966

Portrétní umění španělských mistrů z bývalé roudnické zámecké obrazárny

Konstruktivní tendence

Antonín Hudeček / Průřez celoživotní tvorbou

1965

Otakar Nejedlý

Slavnostní otevření nové výstavní síně v jízdárně zámku v Roudnici nad Labem (13. června 1965)