Galerie Na bidýlku

Vznik a fungování galerie je neodmyslitelně spjato s osobností jejího zakladatele, galeristy, sběratele a podporovatele umění Karla Tutsche. Ten sice v Brně na Přírodovědecké fakultě vystudoval obor matematika a fyzika, avšak výtvarné umění se pro něj stalo hlavní životní náplní. Nejenže sám umělce podporoval a sbíral umění, ale důležité pro něj bylo především poskytnout umělcům prostor. Hlavně pak těm, kteří neměli za minulého režimu možnost se v rámci oficiální scény projevit. Takovým prostorem se stala Galerie Na bidýlku, jejímuž vedení se věnoval až do konce svého života. Tutsch zemřel poměrně nečekaně po krátké nemoci na počátku roku 2008 ve věku šestašedesáti let a s jeho smrtí bylo ukončeno i fungování galerie. Zvláštní souhrou je, že galerie by z důvodů stavebních úprav musela být v dubnu toho roku tak jako tak zavřena, což její provozovatel věděl.

Neoficiální výstavní síň získala svůj název podle netradičního umístění. Nacházela se ve dvou místnostech v podkroví pavlačového domu a i z tohoto důvodu nebylo zcela jednoduché ji najít. Přesto šlo o vyhlášené místo, které od poloviny osmdesátých let hrálo důležitou roli v rámci československé výtvarné scény. Ta byla v té době zásadně omezena vládnoucím režimem, který určoval, co může a nemůže být prezentováno. Tím byla scéna rozdělena na oficiální a neoficiální část, které se prolínaly jen výjimečně.

Karel Tutsch si vzal proto za své věnovat se především zavedeným neoficiálním autorům, ale i nejmladší generaci. Výstavami systematicky podporoval například Jiřího Kovandu, členy skupiny Tvrdohlaví, z mladších umělců zase Evu Koťátkovou, Jakuba Špaňhela, Jána Mančušku nebo Josefa Bolfa. První výstavu ve své vlasti tu měl Jiří Georg Dokoupil.

Tutsch do galerie později začal zvát i zahraniční umělce, které do výstavního programu pravidelně zařazoval od počátku devadesátých let. Jednalo se především o umělce rakouské a německé provenience (Karl-Heinz Adler, Mariës Hendriks), ale objevovala se zde například i jména italská (Claudio Parmiggian). Co se týče média, galerie nebyla nijak vyhraněna, prezentovala jak konceptuální umění, tak i zástupce tradičních technik. Po otevření galerie si Tutsch ke svým činnostem přidal i vydávání samizdatového periodika Výběr zajímavostí z domova i ciziny, který vycházel mezi lety 1987 až 1989. Kolem galerie, a jejího galeristy především, existovala velice silná síť vztahů. O jak osobní záležitost šlo, dokládá i to, že kdo se údajně několikrát v řadě nezúčastnil vernisáží, přestával dostávat pozvánky.

Galerie Na bidýlku se řadí mezi nejdůležitější neoficiální výstavní prostory minulého režimu a podobně významné postavení má i mezi soukromými galeriemi v Čechách. Jako jedna z mála vydržela i revoluční zvraty a nepřerušeně fungovala dál skoro dvě dekády. Přívlastek „legendární“, který často popis této galerie provází, je tak v tomto případě používán zcela po právu. Nepřímým následníkem a správcem odkazu galerie je Kabinet T., který se nachází ve Zlíně. Jeho provozovatelkou je Lenka Tutschová, neteř galeristy Karla Tutsche.

2005

Jan Nálevka: Ještě více hodin lásky, než je možné kdy splatit

Jiří Petrbok: Zimní zahrada

2004

Eva Koťátková

Josef Dabernig, Otto Zitko

2003

Astrid Sourkova: Gazelle huligen

2002

Jiří Kovanda, Ján Mančuška

2001

Svatopluk Klimeš: Setkání v Utahu

1999

Zorka Ságlová: Sladký život

Jeff Crane

Ulric Roldanus: Křížová cesta

Zorka Ságlová: Sladký život, setkání s autorkou, Galerie Na bidýlku, Brno (Brno-město)

1998

František Matoušek

Pavel Hayek, Jiří Šigut

Michla Nesázal, Václav Stratil: Nevymyslíš

1997

Desetkrát žena

Jiří Kovanda

1996

Vladimír Havlík: Kresby

Marian Palla: U konce s dechem

1995

Jan Merta, Marek Pokorný: Slasti

Jiří Petrbok

Vladimír Goralčík: Peak Twins

1994

Roman Buxbaum: Přikázání

Jiří David: Cuknutá realita

Christian Macketanz

1993

Claudio Parmiggian

Peter Friedl

Otto Zitko

Stefan Bohnenberger

Jiří Petrbok: Útržky skutečnosti

Cabot

1992

Jan Vaněk: Kresb

Jiří Petrbok: Paměti světla

Jiří David: V čase své odvrácené tváře

Harold Schouten: Malováno na vodě

1991

Peter Friedl

Karl-Heinz Adler

Mariës Hendriks: Na Skořepce

1990

Stanislav Diviš: Zbytky

Jiří David

Kateřina Štenclová: Obrazy

Jiří Georg Dokoupil: Kresby

Ladislav Daněk: Kresby, obrazy

Tamara Horáková, Ewald Maurer: Instalace

1989

Petr Kvíčala: Obrazy, kresby

Stano Bubán, Galerie

Simona Bubánová: Peep show

1988

Michal Gabriel: Sochařská tvorba

Roman Wenzel: Zlomky Satipatthány Sutty

Jiří David: Kresby

Vladimír Kokolia: Na bidýlku

Mirka Slámová: Kresby

Josef Hampl: Šité kresby

1987

Petr Baran: Komedianti

Jiří Sopko: Nová tvorba

Kurt Gebauer: Kresby / Drawings

1986

Jiří Načeradský