Galerie NIKA

NIKA, malá galerie UMPRUM, funguje stejně jako Galerie UM a Galerie 207 pod hlavičkou a z rozpočtu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Na rozdíl od svých sesterských galerií se ovšem nachází mimo půdu školy, a to na exponovaném místě v metru na Karlově náměstí (výstup Palackého náměstí). Jedná se konkrétně o vitrínu, jejíž původní účel není doposud zcela jasný. Jako výstavní prostor VŠUP představuje NIKA platformu pro experimentální součinnost studujících teoretiček, teoretiků, umělkyň a umělců a daří se jí tak naplňovat misi ve věci propojování oborů a myšlenek, které se na škole líhnou.

V roce 2012 zaujal kurátorku, tehdy ještě studentku Dějin a teorie umění na VŠUP, Terezu Jindrovou nezvyklý prostor ve vestibulu stanice metra Karlovo náměstí. Prázdná vitrína oválného tvaru, nacházející se na snadno přístupném a rušném místě, se zdála být pro vystavování studentských projektů ideální. Jindrová se tak s pomocí Rostislava Koryčánka, tehdejšího kurátora projektu Umění v metru, dopátrala ke společnosti spravující tento prostor, tedy k firmě JCDecaux, která provozuje reklamní městský mobiliář. Firma pak poskytla za nulový nájem klíče a pokryla i finanční náklady spojené s elektřinou, a to až do roku 2020. Tehdy vstoupila do soudního sporu s Dopravním podnikem hl. m. Prahy na základě okolností spojených se smlouvou, kterou mezi sebou obě strany uzavřely v roce 1997. Provoz Galerie NIKA tím však naštěstí nebyl omezen a i díky projektu Dopravního podniku zaměřeného na správu architektonické podoby metra se nájemní smlouvu podařilo prodloužit.

Primárním záměrem galerie bylo a zůstává představování tvorby studentů VŠUP mimo školní prostředí, přičemž specifický charakter prostoru a lokality umožňuje experimentovat a vytvářet (nejen) site-specific projekty. Galerie je financována výstavním oddělením VŠUP, její vlastní provoz však spadá výlučně pod studenty z Katedry teorie, kteří se zde v kurátorském tandemu po roce střídají. Rytmus galerie je tak určován především jednotlivými kurátorskými osobnostmi, jež pro daný rok fungují. Jejich výběr probíhá na půdě školy a je zcela otevřený – z Katedry se může přihlásit kdokoliv, zpravidla se však jedná o studenty a studentky druhého ročníku. Tvůrčí součástí provozu jsou pak také studující grafici/grafičky a fotografové/fotografky. Před zahájením každé nové kurátorské sezóny následuje selekce projektů z open callu určeného studentům a studentkám VŠUP.

Každá z výstav trvá přibližně jeden měsíc a kromě výstavních projektů studentů a studentek z domovské školy jsou do programu zařazeni (často během letních měsíců) i hostující studenti a studentky z jiných uměleckých škol, jako je například FAMU či AVU. Z výstavního programu lze vyčíst snahu o balanc mezi volným a užitým umění, kdy se v rámci jednotlivých výstav střídá design a různorodá média od malby po sochu. I přes značné limity výstavního prostoru – zahrnující například ztížené instalační podmínky zejména v zimních měsících – NIKA na druhou stranu zase umožňuje zapojení širší veřejnosti a živou interakci, což zůstává jednou z jejích nejhlavnějších výhod.

S komunikací s náhodnými kolemjdoucími, kteří se nevědomky stávají návštěvníky galerie, pracovala ve svém site-specific projektu například Marie Tučková v roce 2016, a to na „výstavě“ (která byla spíše performancí) „Koupí-li si záclony, skončí to, jako když zhasne. Drahokam byl ukraden, Venuše přemístěna, lední medvěd odešel žrát.“ Autorka byla bez přesně určeného začátku přítomna v prostoru Galerie NIKA a chovala se v něm jako ve svém pokoji, přičemž jako vlastní výstavní výstup pak posloužila fotografie dokumentující celou akci. „Vitrínu vnímám jako analogii k mému oknu, vedoucího z vnitřního intimního prostoru ven, do vnějšího prostoru a opačně. Okno jako mezník mezi vnějším prostorem a prostorem vnitřním. Zvu kolemjdoucího, aby nahlédl skrze okno galerie dovnitř, do útrob galerie, stal se tak sám pozorovatelem.“ (Marie Tučková, https://www.umprum.cz/web/cs/galerie-nika/pripravuje-se-3500, cit. 21. 6. 2021)

Dalším projektem zaměřeným na komunikaci s okolním světem může být výstava Regulované utrpení (2019) Matúše Buranovského, který ve své site-specific instalaci pracoval s propojením dvou neslučitelných světů: street artu a na druhé straně pak prostředí, kde se na tuto záležitost obecně hledí jako na výtržnost. V rámci Galerie NIKA tak Buranovský společně s writerem Honzou Hrnčířem posprejoval její výstavní sklo a poté ho „před zraky návštěvníků reguloval na galerijní záležitost“ (kurátorka Alice Vítková, https://www.umprum.cz/web/cs/galerie-nika/matus-buranovsky-regulovane-utrpeni-8826, cit. 21. 6. 2021).

U obou zmíněných výstav je patrný přesah do veřejného prostoru, mimo vitrínu NIKY, což galerii umožňuje právě její experimentální charakter. Výstavy tohoto typu také odhalují značnou svobodu tohoto projektu, která nemusí být na první pohled zcela zřejmá.

Od začátku provozu galerie se v roli kurátora či kurátorky vystřídalo přes 15 studentů a studentek Teorie. Kurátory pro akademický rok 2012/2013 byli Adéla Procházková a Tomáš Klička, pro rok 2013/2014 Jana Pavlová, během ak. roku 2014/2015 Markéta Jonášová a Tereza Hrušková, pro rok 2015/2016 pak individuálně pokračovala Tereza Hrušková, v období 2016/2017 to byli Lenore Jurkyová a Michal Vaníček, 2017/2018 Klára Hudáková a Tereza Škvárová, pro rok 2019 Kamila Huptychová a Alice Vítková, v ak. roce 2020/2021 Zuzana Dusilová, Mariana Pecháčková a Eva Slabá a od března roku 2021 galerii kurátorsky spravují Anna Crhová a Anna Roubalová.

2021

Viktor Eichler a Martin Eichler – my life be like

Leevi Toija – Free Man / Restricted Man

Karolína Matušková & Lucie Zelmanová – Sugar Be My Caramel: Forever

2020

David Válovič – Magneto

Jiří Macků, Vítek Jebavý, Luciana Kvapilová – Feedback Loops

Marie Holá – Power Yoga

2019

Minami Nishinaga – Krmítko

Matúš Buranovský – Regulované utrpení

Darja Lukjanenko – Symptoms of the World

2018

Adam Tippl, Tamara Salajová, David Fořt – EVA SPACE

Ihor Sabadosh – Brand New Trash

Lenka Glisníková – Heyy, I am here!!

2017

Matyáš Machat – Neodešel

Vendulka Prchalová – Vere imo

Ateliér skla VŠUP – Okno

2016

Marie Tučková – Koupí - li si záclony, skončí to, jako když zhasne. Drahokam byl ukraden, Venuše přemístěna, lední medvěd odešel žrát.

Petr Dub – Domovní znamení

Kateřina Palešníková – Sui generis

2015

Lucie Lučanská, Jakub Plachý – Minimarket: cigarety balené pivo domácí zvířecí alcohol

Ted Whitaker – Miss Scarlet in the Lounge / Slečna Scarlet v salónku

Martin Jakobsen, Kristýna Venturová – Za sklem

2014

Alžběta Bačíková, Barbora Švehláková – Jednou budem dál

Josefína B. Jíšová – Infuze

Dimitri Nikitin – Tinctures

2013

Martina Nosková – Žrebovanie

Vojtěch Rada – Amnestie

Pavel Jestřáb – Nejasnosti kolem jestřábího oka

2012

Adéla Doušová, Anna Leschingerová, Petra Pavelková, Lenka Šindelová – Růst za sklem

Filip Dvořák, Lucie Patáková – HULK

Matěj Hanauer – Pilulka