Pragovka

Mezi první významnější kulturní akce, jimiž se areál v bývalé vysočanské průmyslové čtvrti začal zapisovat do povědomí širší veřejnosti, patřila Kolben Open. Tato událost byla poprvé iniciována v roce 2014 na popud místní umělecké komunity, která zde – v ateliérech Pragovky, v budově, jež původně sloužila jako ústřední skladiště Ministerstva pošt a telegrafů – sídlila zhruba od roku 2010. Výstavní platformu Pragovka Gallery lze proto vnímat jako vyústění několikaleté kulminace místní neformální skupiny výtvarníků a designérů, na jejichž aktivity na podzim roku 2017 navázal subjekt Pragovka for Art, z. s. Tento spolek, který spravuje pronajaté výstavní prostory Pragovka Gallery a The White Room, za počátek svého vlastního (nejen výstavního) programu považuje rok 2018. Výstavní program v prostorách Pragovky sice probíhal již v druhé polovině roku 2017, tehdy by ale ještě zřizován na neformálním základu (The White Room), ev. pod hlavičkou projektu Pragovka Art District,  tedy samotným pronajímatelem prostor. 

Historie prvorepublikového industriálního komplexu budov se datuje do období třicátých let minulého století. Ústřední skladiště Ministerstva pošt a telegrafů bylo realizováno v období let 1931 a 1932 podle návrhu architekta Josefa Kalouse, žáka Jana Kotěry, ve spolupráci s tehdejší úspěšnou stavební firmou Karla Skorkovského specializující se na betonové konstrukce. Druhé patro skladiště pak bylo nastaveno v 50. letech, kdy do areálu se svými závody přišla značka automobilů Praga, od jejíhož názvu se pojmenování místa dodnes odvozuje. Po druhé světové válce však byla společnost znárodněna a prostor se stal sídlem ČKD (tato zkratka původně, před znárodněním, odkazovala na jména Českomoravská-Kolben-Daněk) – jednoho z největších strojírenských podniků tehdejšího Československa. Hala E, ve které Pragovka Gallery, The White Room a umělecké ateliéry sídlí, jakož i komín strojíren a hala č. 19 jsou od roku 2003 památkově chráněny.

Pragovka Art District v době největšího rozmachu sdružoval přes dvanáct desítek uměleckých ateliérů; po rekonstrukci jich zde působí  okolo osmi desítek. Mezi rezidenty patří například Adam Štech, David Helán, Vladimír Merta, Pasta Oner, Anna Hulačová nebo Anežka Hošková. V důsledku rozrůstání umělecké komunity a současně i díky existenci rozsáhlých, nevyužitých prostor postupně vznikly dvě nekomerční galerie pro prezentaci (nejen) místně vznikající výtvarné tvorby: The White Room (2017) a Pragovka Gallery (2018). Pragovka for Art, z. s., provozovatel těchto výstavních platforem, který zajišťuje produkci a dramaturgii uměleckých akcí a jehož prezidentkou je Lucie Nováčková, si klade za cíl „vytvořit působiště, kreativní inkubátor, který bude po celou dobu výstavy živým místem poskytujícím bohaté kulturní vyžití pro širokou veřejnost“ (http://www.pragovka.com/cs/residence/pragovka-for-art, cit. 22. 12. 2020). Tento záměr je realizován pravidelným doprovodným programem k jednotlivým výstavám a výročními akcemi, kam patří již uvedená každoroční akce Kolben Open, v rámci níž se pořádají komentované prohlídky, přednášky, debaty, workshopy, kreativní dílny, koncerty, otevřené ateliéry za účasti umělců a umělkyň či edukační programy, anebo další akce jako například Letní ArtBazaar a Vánoční ArtBazaar. Vedle těchto akcí spjatých přímo s fungováním výstavních prostor nebo uměleckých ateliérů a pořádaných organizací Pragovka for Art, z. s., se v Pragovka Art District konají také koncerty, autorská čtení či letní kino, zároveň je zde ale i k dispozici poměrně velká část komerčních prostorů, jež si lze pronajmout za účelem široké škály jiných kulturních událostí. V komplexu se nachází také kavárna a krytý skatepark.

The White Room, prostor situovaný v prvním patře budovy E a historicky starší než Pragovka Gallery, slouží jako galerie krátkodobých a dlouhodobých rezidentů Pragovky a jejich hostů (vystavovali zde např. Kateřina Olivová, Anežka Hošková, Vladimír Merta, Kryštof Kaplan, Pavel Šimíček, Tomáš Ruller, Pavel Tichoň či Robert Palúch). Jedná se o čistě autorský prostor fungující na tzv. booking systému, tj. na základě žádostí jednotlivých zájemců. Zmíněný prostor navíc nevyžaduje kurátorské zastřešení a dodnes se zde uspořádalo přes třicet výstav. V minulosti tu také dočasně sídlila White Pearl Gallery (nyní přejmenovaná na Karpuchina Gallery se sídlem v centru Prahy).

Pragovka Gallery v přízemí je koncipována především jako platforma pro prezentaci externích projektů tuzemských i zahraničních studentů a absolventů uměleckých škol, uměleckých skupin, ateliérů a kurátorských projektů. Během jejího fungování došlo ke koncepčnímu rozdělení 562 m² na prostory Entry, Rear a Pop-up. Vstupní prostor Entry je drobnějšího rázu a bývají do něj z toho důvodu situovány projekty vyžadující komornější řešení, sólové prezentace či výstavy konceptuálního charakteru. Zadní část výrobní sloupové haly Rear (největší výstavní prostor v komplexu) oproti tomu hostí projekty většího rozsahu, kurátory často tematicky zpracované a zohledňující negalerijní vlastnosti daného místa. Zdejší výstavy trvají v průměru pět týdnů, což je výrazně delší doba, než kterou mají k dispozici výstavy ve zbylých lokacích. Pop-up, třetí a poslední prostor se vzhledem ke svému centrálnímu prostorovému řešení a světelným podmínkám využívá k prezentaci médií, jako je malba, kresba, grafika a socha. Výstavní plán Pragovka Gallery je sestavován devítičlennou komisí z řad rezidentů a přizvaných odborníků na základě dvoukolového open callu. Veřejnosti zde bylo doposud představeno přes šedesát projektů.

Historicky první výstavy Vzpružná nehybnost, Bez tváře a Teritorium v Pragovka Gallery pracovaly s tradičním konceptem pověšených pláten na zdech bílé kostky. Poté následovaly prostorově komplikovanější instalace jako Silné a slabé karty, Burn My Tent till the Rent, Corporate Bodies či Last Aid. K vidění byly i výstavy ateliérové povahy jako Vezme to ruka (VŠVU Bratislava), Avšak když nastane noc, změnil se zármutek v radost (FUD UJEP), Darujte mi prosím jednu vaši vizi (KVKTT UHK), Liquid Lingea (AVU), Zverimex (UMPRUM) nebo třeba Labyrinth (FUD UJEP). Pravidelně se zde pořádají také skupinové výstavy, např. Nikdy to nebylo, pořád to je zabývající se tématem utopie, Penetrace prezentující současné malířské tendence a kurátorovaná Jiřím Černickým, Nostalgie jako avantgarda anebo Beuys Don't Cry vycházející z internetového prostředí. Galerie do svého výstavního plánu zařazuje i výstavy fotografií (Young American Marie Tomanové, Deset moří absolventů Ateliéru fotografie FUD UJEP či Chiméra Vladimíry Kotry) a pracuje rovněž i s prezentací nových médií jako tomu bylo u Transfer, V jiném světě, What Is Ours, A Girl Named Sandoz, V pořádku, asi určitě, Choreografie zápasu a Basic Instinct Special Feat. Z projektů pracujících s tradičními médii lze zmínit Muzeum zítřejšího počasí, Superpozice, Postbarokní folklór, Wonderlust, Kosmos Open Hours, Nová gravitace II,+50°C, Age of No Heroes Part 2, Elf Slashed with a Sword. Pravidelná přehlídka v podobě rezidentské výstavy zahájené společně s akcí Kolben Open pak každé dva roky představuje díla rezidentů místních uměleckých ateliérů – zatím naposledy tomu bylo v roce 2019, kdy se přehlídky s názvem Flying Inn zúčastnilo padesát tři umělců a umělkyň pod vedením kurátora Karla Srpa. Výstavy pod hlavičkou Pragovka Gallery výjimečně probíhají také v prostorech areálu Pražská továrna a Jídelna. V roce 2020, během období pandemie, Pragovka Gallery podobně jako další kulturní instituce připravila on-line program, jehož rozhraní umožňuje alespoň virtuálně skrze 3D model navštívit výstavy Looking Through, Everlasting či Korporealita aj.

V  roce 2020 rovněž dochází k rekonstrukci jedné z architektonicky nejcennějších budov celého komplexu, totiž budovy E, v níž se Pragovka Gallery i The White Room nacházejí a ve které mají nově vzniknout obchodní jednotky, kavárny a restaurace, sportovní a výcviková zařízení a sdílená pracovní místa i kanceláře. V samotném areálu by pak měly být vybudovány bytové jednotky pro pět tisíc lidí. Za projektem stojí britský investor Mount Capital, zatímco budovu E vlastní Pragovka s.r.o. Tento plán na rozsáhlou rekonstrukci Pragovka Art District byl českou delegací a soudobou primátorkou hl. m. Prahy Adrianou Krnáčovou představen na významném realitním veletrhu MIPIM v Cannes v roce 2017. Dle vyjádření Lucie Nováčkové je tento rekonstrukční plán dědictvím externí organizační platformy, jež v minulosti Pragovka Art District spravovala, a tehdy ještě neexistující spolek Pragovka for Art, z. s. se na této vizi, ani na rekonstrukci budovy coby nájemce prostor  Pragovka Gallery a The White Room tedy nijak nepodílel. 

Možnosti budoucího využití areálu se několikrát změnily, dle původní vize studia Jakub Cígler Architekti mělo v areálu vzniknout také automobilové muzeum Praga či koncertní sál.  Budova V19 pak – dle slov tehdejší primátorky Krnáčové – měla sloužit jako Kunsthalle Národní galerie, NG se však od tohoto projektu distancovala (https://www.artantiques.cz/vysocanska-la-defense, cit. 22. 12. 2020). Od roku 2015, kdy se do opozice vůči vizím rekonstrukce i komerčnímu zaměření tehdy zde působící galerie postavila část nájemníků Pragovky, se proměnil i architekt areálu (nyní společnost TaK Architects s.r.o.). S ohledem na zachování uměleckých ateliérů i přes plánovanou rekonstrukci byla tato rekonstrukce rozdělena na několik fází, avšak část nájemníků ateliérů přeměnu areálu v hojně navštěvované místo přirozeně ne zcela vítá a obává se zvýšení nájmů, ztráty soukromí a klidu potřebného k práci a v neposlední řadě i rozšiřující se gentrifikace. 

Pragovka Art District nabízí široké veřejnosti i rezidentům Prahy 9 bohatý kulturní program a je zároveň i místem, kde se lze přímo setkávat se současnou uměleckou scénou. Otázkou však zůstává, zda se zástupcům spolku Pragovka for Art z. s. podaří se zástupci majitelů domluvit na podmínkách dalšího působení umělců v areálu a zda nebude zdejší genius loci v budoucnosti pod vlivem rekonstrukce do značné míry ztracen.

2020

Kryštof Kaplan – Korporealita (The White Room)

Last Aid (Pragovka Gallery Rear)

Corporate Bodies (Pragovka Gallery Rear)

Sofie Švejdová – +50 °C (Pragovka Gallery Pop-up)

Radim Langer – Bafana Bafana (Pragovka Gallery Entry)

Martin Lacko ¬– Elf Slashed with a Sword (Pragovka Gallery Pop-up)

What Is Ours (Pragovka Gallery Entry)

2019

Anežka Hošková – Lucifer's The Light Of The World IV (The White Room)

Mimořádné vstupy IV (Pragovka Gallery Rear)

Marie Tomanová – Young American (Pragovka Gallery Pop-up)

Labyrinth (Pragovka Gallery Rear)

Tomáš Ruller: Whitewashing (The White Room)

Tomáš Bryscejn, Tania Nikulina – Burn My Tent till the Rent (Pragovka Gallery Entry)

Flying Inn

Monika Žáková: Nová gravitace I (Pragovka Gallery Pop-up)

Penetrace (Pragovka Gallery Rear)

Lea Petříková – A Girl Named Sandoz (Pragovka Gallery Entry)

Andrea Mikysková, Ivana Pavlíčková, Patrik Kriššák: Beuys Don ́t Cry (Pragovka Gallery Entry)

2018

Aleš Zapletal – Muzeum zítřejšího počasí (Pragovka Gallery Pop-up)

Liquid Lingea (Pragovka Gallery Rear)

Marika Volfová – Temporary Paradises (Pragovka Gallery Entry)

Petra Hudcová, Hinda Weiss – Going Places (Pragovka Gallery Entry)

Avšak když nastala noc, změnil se zármutek v radost (Pragovka Gallery Rear)

Chiasmus

David Pešat, Ondřej Maleček – Doma na výletě (The White Room)

Jana Vojnárová, Nikola Brabcová – Oblek, kterému nic nevadilo (Pragovka Gallery Entry)

Jan Boháč a Jonáš Richter – Silné a slabé karty (Pragovka Gallery Rear)

Adrian Altmann, Olga Krykun – Basic Instinct Special Feat (Pragovka Gallery Entry)

2017

Petra Švecová, Radka Bodzevič Doubravová – Teritorium

Jakub Janovský, Pavel Tichoň – Bez tváře

Peter Cábocký – Vzpružná nehybnost