Vitrínky

Galerie Vitrínky se nacházela v industriálním prostředí v areálu bývalé Severočeské armaturky v Ústí nad Labem v blízkosti kamenné Galerie Emila Filly (GEF). Umělkyně kurátorky Silvie Milková a Veronika Daňhelová jí vdechly život v rámci příprav výstavy Druhá směna, kterou pořádaly v místě, kde je nyní GEF. Potřebovaly jedno dílo nainstalovat ve veřejném prostoru. Pátraly po areálu a objevily sedm starých vitrín o rozměrech 105 cm x 150 cm, které v minulém režimu sloužily k propagačním a informačním účelům. Ihned se zrodil nápad, že místo propagandy zde budou prezentovat současné umění. V místní kantýně zjistily, komu vitríny patří, a kontaktovaly pana Vávru z místního autoservisu. Ten souhlasil a umělkyním vitríny přenechal k užívání za předpokladu jejich údržby.

Protože se prostor ukázal jako vhodný ke galerijním účelům, odstartovaly Silvie Milková a Veronika Daňhelová pravidelný výstavní plán, který se obměňoval zhruba jednou měsíčně s tím, že na vernisážích se odehrávalo vždy překvapení. Galerie Vitrínky měla diváckou základnu složenou především ze studentů a pedagogů z místní Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Silvie Milková na fakultě působí jako odborná asistentka v Ateliéru fotografie a Veronika Daňhelová zde studovala. Kurátorky-umělkyně výstavy nejprve propagovaly na sociální síti a později na vlastním blogu, kde lze nalézt dokumentaci výstav dodnes. Provoz galerie fungoval na principech DIY. Ústecké Vitrínky byly typickou nonstop galerií. Vytvářely prostor pro umělecké aktivity, které reflektovaly umělecký aktivismus ve veřejném prostoru, médium fotografie a site-specific art. Jediná pravidla, která kurátorky vystavujícím stanovily, vycházela z daného místa. Umělci tak nesměli vitríny demolovat či jinak narušovat a museli vytvářet nová díla přímo pro tento prostor. Výstavní plán vznikal spontánně především s napojením na studenty FUD UJEP.

Matěj Lipavský v Galerii Vitrínky uskutečnil poslední výstavu nazvanou Životní prostředí. Olejomalby s tématem civilizované krajiny se asi staly neodolatelným lákadlem, protože vitríny byly vyskleny a obrazy ukradeny. Silvie Milková se pak rozhodla činnost galerie odložit na neurčito.

Ohlasy:

www.rozhlas.cz/radiowave/kultura/_zprava/neobvykla-galerie-vitrinky--947084

Dokument Konečně spolu Vitrínky – od 23. minuty dále:

vimeo.com/34950732

2014

Tereza Bonaventurová a Adam Frk: Brutální vemena / Někdy prostě musíš vystavovat v Rudolfinu, i když tě to sere.

Matěj Lipavský: Životní prostředí

2013

Festival Kruh ve Vitrínkách

Tomáš Lumpe: Paralelní reality

2012

Jan Kacar: Mr. Optikum

Veronika Svobodová: MILADA

Radek Jandera: Reality Předlice

2011

Jiří Bartůněk: Tvrdý sparty, měkký malbora

Petr Košárek: DTP is OK

2010

Ĺubomír Lukčo a Tomáš Lumpe: Poznámky k poznámkám

Daniela Deutelbaum: Panorama

Luděk Prošek, Jan Hrubeš: Jonášovy exotické objevy

Tereza Kabůrková: Cesta zpět

2009

Veronika Daňhelová: Pracující

Dominik Žižka, Stanislava Karbušická, Antonín Jirát: DOMSTATON, kurátor: Jiří Maha

pozn. L. S.: Galerii Vitrínky nechápejme jako klasickou galerijní instituci, ale jako experimentální prostor s omezenou výstavní plochou vitrín. Prezentovaly se zde většinou samostatné výstavy s napojením na studenty z FUD UJEP v Ústí nad Labem. Jejich úroveň byla vyrovnaná, a proto je vhodné galerii vnímat v intencích umělecko-kurátorské laboratoře. Následující výběr je tedy subjektivní z pozice autorky hesla.