René Hábl patří do generace umělců, kteří zahajovali své studium na pražské Akademii výtvarných umění na sklonku komunistické totality a absolvovali školu v nové svobodné době, která si přes rychlost faktických politických změn teprve hledala za plného provozu „vlastní tvář“. Autor si během studia odžil transformační proces, kterým procházela nejen společnost, ale také nejstarší vysoká umělecká škola v ČR. Stopy a ohlasy těchto „velkých metamorfóz“ se staly základním motivem Háblovy malířské tvorby, pro niž je charakteristická procesuálnost, integrační a dezintegrační pohyb motivů, střídání malovaného a distančního rukopisu a především intuitivní zrušení hranice mezi tzv. abstraktním výrazem a figurací.
Nejstarší Háblovy práce z počátku 90. let mají východisko v krajině a prozrazují školení Františka Hodonského. Autor se v nich vyrovnával s modernistickou transpozicí krajinného prostoru do reduktivní polohy znaku a struktury (práce z let 1991-94). Rokem 1995 dochází u Hábla k zvnitřnění abstraktního výrazu a k postupnému odklonu od geometričnosti k organickému výrazu. Nastupuje také zvýšený zájem o barvu a její světelnost. Kompozice se nejprve stále více dramatizují a komplikují, aby posléze došlo k jejich barevnému projasnění a tvarovému zklidnění (práce z let 1996-99).
Druhým zásadním zlomem v malbě Reného Hábla je rok 2001, kdy se v jeho obrazech poprvé objevuje pro autora typický motiv figury, nebo lépe řečeno „motiv odkazu k figuře“, která se stává zástupným znakem pro jakoukoliv formu života, včetně „života technologie“. Figura je jakousi metaforou živosti a činorodosti operující napříč známým i neznámým světem. Hábl tu otevírá novou etapu tvorby, která intuitivně přemazává rozhraní mezi figurací a abstrakcí s tím, že se zaměřuje na hledání nových obrazových forem děje a dějovosti. Tvarosloví tohoto neustále probíhajícího pohybu má antropologické rysy, není však ve figuraci jednoznačně ukotveno. Vykazuje spíše blízkost s futurologickými vizemi a technickou imaginací.
Prostor obrazu je budován jako nestabilní a pulzující elastická rovina, která zlověstně mění barvu a deformuje antropologizující znaky – různě je stlačuje, natahuje, překrývá, přemazává, rozostřuje apod. Jako bychom se ocitli uprostřed umělého světa dat, který odkrývá a simuluje mechaniku dění v našem podvědomí a převádí ji do konstelací analogických vesmírným procesům (Micromegas). Velké v malém a malé ve velkém. Božstva a mýty přeložené do post-kybernetického jazyka, jehož syntaxe se teprve ustaluje.
1988–1994
AVU, Praha (Jiří Sopko, František Hodonský, Jan Kotík, Miloš Šejn)
1983–1987
SUPŠ, Uherské Hradiště
Sympozia:
2011 Sochařské sympozium, Milotice
2007 Sochařské sympozium (travertin), Třinec
2004 Sochařské sympozium, Milotice
2003 Sochařské sympozium, Milotice
Pedagogická činnost / Praxe:
Od 1994
Zlínská soukromá vyšší odborná škola umění – výuka malby
Od 2013
Creative Hill College, Střední škola filmová, multimediální a počítačových technologií - výuka kresby a malby
Od 2012
Univerzita Palackého v Olomouci - výuka malby
1998–2011
Vysoká uměleckoprůmyslová škola v Praze – výuka figurální kresby
1996–1997
Vyšší odborná škola filmová Zlín – výuka kresby a malby
1994–1995
Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti – výuka figurální kresby
Petišková, Terezie – Veselý, Petr: Zlatý věk. Reminiscence kubismu v současném výtvarném umění (výstavní katalog), Dům umění města Brna, Brno 2014, 4 s.
Koleček, Michal (ed.): Ze středu ven. Umění regionů 1985-2010 (výstavní katalog), UJEP Ústí n. Labem 2014, 93 s.
Koval, Miroslav: Meta-poloha malby (výstavní katalog), Galerie Jiřího Jílka, Šumperk 2013.
Vaňous, Petr: René Hábl/ MIKROMEGAS (katalog), Galerie Ars, Brno, 2012, 159 s.
Vaňous, Petr: Fundamenty & Sedimenty (výstavní katalog), Galerie hl. m. Prahy, Praha 2011, nestr.
Vaňous, Petr: INtroCITY Nukleární rodina (výstavní katalog), Topičův salon, Praha 2008, nestr.
Ševeček, Ludvík: René Hábl (heslo), in: Horová, Anděla (ed.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění – DODATKY, Praha 2006, s. 254.
Valoch, Jiří: První výstava (výstavní katalog), Studio 6.15, Zlín 2004.
Ševeček, Ludvík – Horňáková, Ladislava – Sedláček, Ivo: 50 let zlínské galerie/ 50 Years of the Zlín Gallery (výtavní katalog), Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 2004, 133 s.
Gabrielová, Bronislava: Třetí Nová zlínský salon jako zrcadlo doby, Ateliér 2002/9, s. 1 a 12.
Sedláček, Ivo: René Hábl: Obrazy (výstavní katalog), Státní galerie ve Zlíně – Dům umění, Zlín 1995, (12 s.).