René Rohan

Jméno Reného Rohana je organicky spjato s uměleckou skupinou Kamera Skura. Ta vznikla spojením několika názorově spřízněných autorů setkávajících se v legendami opředené hospodě U černého pavouka a souběžně studujících u Petra Lysáčka a Daniela Balabána na Katedře Výtvarného umění v Ostravě. Členové skupiny se již v době jejího vzniku zavázali k tomu, že nikdo z nich nebude mimo skupinu prezentovat a vytvářet svou vlastní tvorbu. Z toho důvodu také spadá téměř veškerá samostatná Rohanova umělecká tvorba do školních let, kdy se musel prezentovat v rámci klauzur nebo diplomové práce.

V této fázi autor vytvářel převážně díla zaměřená na odkrývání vlastní rodinné historie jako např. ve fotografické instalaci Bratr Bratra, která byla jeho diplomovou prací z roku 1997. Rohan pomocí portrétních fotografií a jejich lapidárních, až technických názvů podrobuje své rodinné příslušníky zkoumání a klade si otázku, jaké citové vazby a pouta k sobě toto uskupení lidí má kromě těch neměně daných, tj. vrozených biologických a sociálních. Rodina je zde podána jako schéma teoreticky nejbližších lidí propojených traumaty, nevyjasněnými událostmi a disfunkčními vztahy. V jiném školním cyklu fotomontáží Rohan zase vědomě manipuloval a mystifikoval na hraně sarkasmu a ironie historické snímky z rodinného fotoalba tak, aby zhmotnil záhady, které ho jako dítě obestíraly a za nimiž stály právě nejasná rodinná pouta a události, které nemohl ve svém věku reálně chápat. Tato autentická část tvorby zaměřená na nejbližší okolí a na intimní mikrosvět rodinné jednotky autor postupně vystřídal zájmem o sociální témata rodného města a následně pak o samotné principy umění. Co je a co už není umění? Jaký je vztah umění a kýče? Témata, která se rovněž vepsala i do tvorby Kamery Skury. U Rohana nabývají podobu ironizující hříčky – tak jako v cyklu Romantické krajiny a umělé ráje, kde použil díla Milana Kunce a texty Mileny Slavické.

Kromě umělecké tvorby se na přelomu devadesátých a nultých let Rohan podílel na organizaci ostravského kulturního života. Porevoluční kulturní scéna v Ostravě vytvářela jakousi divokou alternativu vůči vzdálenému a nepřístupnému pražskému centru. Cílem hlavních představitelů – ať už šlo o členy Kamery Skury, Jiřího Surůvku, Petra Lysáčka nebo Michala Kalhouse – nebylo se vůči pražské umělecké scéně vymezovat, ale především dát o sobě vědět, určitým způsobem do ní proniknout anebo s ní navázat vzájemně prospěšný mezilidský a kulturní dialog. Za tímto účelem začaly v Ostravě v průběhu a na konci devadesátých let vznikat soukromé, nezávislé galerie, jejichž zakladatelé se v oblasti galerijní produkce teprve rozkoukávali.

Mezi novými výstavními prostory vynikala Galerie 761 založená v roce 1996 známou ostravskou postavou, sochařem a malířem Stanislavem Cigošem. Ta se vedle galerie Fiducia, Výstavní síně Sokolská 26 nebo Jámy 10 záhy stala důležitým místem setkávání a vystavování. Cigoš se kromě produkce ujal společně s Lysáčkem také kurátorování většiny výstav, přičemž jejich cílem bylo v Ostravě prezentovat nejprogresivnější soudobé umění. Program galerie byl postaven na vystavování kmenových autorů, k nimž patřil Rohan, Kalhous, Jaroslav Koléšek, Aleš Hudeček nebo David Jedlička, dále na expozicích zahraničních umělců a na výstavních prezentacích velkých jmen pražské výtvarné scény, často z okruhu galerie MXM. Z těch zde mezi prvními vystavoval Jiří David, který svou výstavou Galerii 761 dokonce otvíral, následovala prezentace děl Tvrdohlavých, Vladimíra Skrepla nebo Jiřího George Dokoupila. Z umělců starší generace to byli Adriena Šimotová, Jiří John nebo Karel Malich. V roce 1998 se zde uskutečnila skupinová výstava tematizující vztah centra a periferie Ostrava-umjeni…? kurátorovaná Janou a Jiřím Ševčíkovými a reprízovaná téhož roku v pražském Mánesu.

 Z důvodu neutěšeného finančního stavu Galerie 761 se do jejího chodu v roce 1999 zapojil její dosavadní kurátor a Cigošův přítel René Rohan, který ji tímto zachránil od zániku. Společně se změnou ve vedení změnila galerie i místo působení a přesunula se z okraje Ostravy blíže k centru, kde sídlila v suterénu kulturního centra Fiducia. Zahajovací výstavy se v nových prostorách a pod Rohanovým kurátorským vedením ujal Milan Knížák. Rohan zde v témže roce uspořádal také svou výstavu s názvem Made for you, v níž sázel na postmoderní hru s reklamní symbolikou. Místo produktů tu Rohan prezentoval sebe sama, a to formou vlastních portrétů nebo eroticky laděných fotografií svých osobních věcí. Reklamou „na sebe“ reagoval na nově objevený svět konzumu devadesátých let. Rohan Galerii 761 vedl až do svého odchodu z Ostravy v roce 2002, kdy post předal Petrovi Pavlánovi. Během Rohanova působení se v Galerii 761 kromě pokračování započaté linie autorských výstav zároveň rozvíjela tematika umění z periferie. V roce 1999 uspořádal výstavu Ostrava-Ústí propojující dvě svébytná, ale stranou stojící kulturní centra, každé s vlastní výtvarnou fakultou. V roce 2000 se pak diváci v Ostravě mohli díky Galerii 761 a Výstavní síni Sokolská 26 seznámit s mladými slovenskými umělci, jako byl například Dušan Záhoranský nebo Boris Ondreička.

René Rohan se podobně, jako když převzal vedení galerie, ujal i organizování dvou posledních ročníků festivalu Malamut, a to v roce 1998 a 1999. Festival akčních forem umění založil Stanislav Cigoš s Petrem Lysáčkem v roce 1994, kdy se konal první a co do počtu vystavujících také nejnabitější ročník rozesetý po celé Ostravě. V úvodních letech se program soustředil primárně na ostravskou uměleckou scénu doplněnou o slovenské a další středoevropské umělce. Následující ročníky kurátorsky zaštítěné Rohanem v započaté dramaturgii pokračovaly, pouze ve skromnějším měřítku a s větším důrazem na účast nejmladší generace, kam tehdy patřil např. Tomáš Vaněk nebo Petr Nikl. Kromě autorů zabývajících se akčním uměním se zde představili i umělci věnující se public art nebo site-specific projektům.

V současné době se René Rohan věnuje podnikání v oblasti transportu, uskladnění, ale i prodeje uměleckých děl. Jeho schopnost obchodního myšlení v oblasti umění se ovšem projevila již v době, kdy provozoval Galerii 761. Právě tehdy Rohan v rámci shánění financí na provoz galerie klientům nabízel pronájem obrazů nebo plastik za účelem reprezentace, ev. i vytvoření limitované edice serigrafií jednotlivých umělců. Nyní vlastní kvalitní depozitáře pro uskladnění uměleckých artefaktů, které si může pronajmout každý – od soukromé galerie po jednotlivé umělce –, kdo shání vyhovující podmínky pro úschovu. Rohan tak současně vytvořil i rozsáhlý prostor umožňující obchod s uměním. Zájemce sem totiž může přijít, vybraný artefakt si naživo prohlédnout a rovnou jej i zakoupit.

1997
Kamera Skura, Hay cosas que parecen increibles, katalog skupiny

1999
Bratr Bratra, Múzeum V. Löfflera Košice – Staré město, Košice