Richard Konvička

Richard Konvička absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze ve škole profesora Jana Smetany v roce 1983, tedy v době, kdy se začala zřetelně ohlašovat další proměna české výtvarné scény.

Profesorovo jméno bývá často uváděno v souvislosti s jeho výtvarnou prací, stejně tak jako podíl tvorby celé Skupiny 42 na formování umělcova výtvarného naturelu. To je nepochybně pravda, nicméně záhy se těmto iniciačním zážitkům Konvička vzdaloval. Nezastřeně ovšem stále setrvává zájem o civilizaci nejspíše se projevující v prostředí města, prostoru velkého soustředění lidí, jejich technologií, produktů, odpadů a pokleslých projevů. Civilizační projevy však nezůstávají ústředním tématem Konvičkovy tvorby, ale představují stále zřetelnější pozadí hlubších otázek. Záhy tu není ani stopy po civilizačním optimismu některých členů Skupiny 42. Jejich lineární, vlastně statický pohled na svět obhlédnutelný z jediného místa v čase i prostoru však nebyl Konvičkovi vlastní ani na samém počátku jeho samostatné tvorby, kdy snad ještě mohly být formální spoje s českou malířskou tradicí odvolávající se na projevy 40. let patrné. Ani tehdy se mu svět nejevil jen jako pevný, přehlédnutelný a nutně pokrokem stále přátelštější. Pokud bychom shledávali nějakou spřízněnost či blízkost, pak v tvorbě Františka Hudečka a Františka Grosse.

Co silně prostupuje tvorbou Richarda Konvičky, je také odkaz českého umění 60. let, toho, co je označováno jako česká groteska. Fenomén české grotesky, i když různými osobními interpretacemi proměňovaný, byl dlouho na naší umělecké scéně přítomný např. v tvorbě tak významných autorů jako Nepraš, Načeradský nebo Sopko.

Konvičkův osobitý, nezaměnitelný svět vyrostl z těchto pramenů velmi záhy. Určuje ho důrazná kresba konstruující tvar a planoucí, sálavá barevnost naprosto neiluzívní povahy. Jeho obrazová řeč se až dosud rozvíjí ve znacích a symbolech jakési individuální mytologie, která má svůj původ - mnohem spíše než v evropské kulturní tradici - v každodennosti městského prostředí, v banalitě současné všední vizuální komunikace a v sériové fabrikaci všeho myslitelného, od předmětů až po sny a touhy. V tomto neutříděném víru současnosti nedefinuje Richard Konvička dějiště obrazu jako trojrozměrný prostor. Ten ustoupil jakémusi mnohorozměrovému časoprostorovému kontinuu, které vylučuje možnost statického pozorování. V tomto postnovověkém prostoru, v tomto vlastním vesmíru, se Konvička pohybuje a vyznačuje ho malířskými gesty a symboly své vlastní verze o jeho vzniku, fungování a možnosti jeho udržování. Je to kosmos stále neobsáhnutelný, neodhalitelný, uhýbající vlastnickému uchopení a stále hlučící, sršící, a ironicky se šklebící. Je cele vnější i cele vnitřní, zcela bez patrných ohraničení.

Pro tvorbu Richarda Konvičky byl významný půlroční pobyt ve Spojených státech v roce 1990. Ani ne tak pro setkání s velkými jmény minulého i soudobého umění, ani ne proto, že by život ve Spojených státech zcela zpřevracel jeho uvažování o umění a malířství zvláště, ale proto, že se tu setkal s ještě ostřejšími rysy ukvapené všednosti než znal z domova. Setkal se s pokročilou civilizací i její odvrácenou tváří, s projevy mnoha-etnického společenství i se vším tím, co může Evropan považovat ze naprostou pokleslost. Tato srážka s americkou postindustriální společností mu paradoxně rozzářila svět jako při velkém třesku. Podstatná americká zkušenost už provždy uvolnila Konvičkovo výrazné malířské gesto postavené na smyslu pro důraznou linii a sálavou lokální barvu. Jako by tu prostupovaly zážitky všudypřítomných graffiti newyorského metra a zdí periferie i okouzlení tvorbou amerických umělců, která z tohoto prostředí vzešla. Ostatně, Konvičkova tvorba byla vnitřně na setkání s tímto druhem výtvarného projevu připravena. Již před pobytem v Americe pracovala s osobitou znakovostí vyrůstající ze zkušenosti s banalitou všedního dne zaplněného opakovaným stykem s indiferentními fabrikáty industrializované společnosti.

Často geometrizovaná, jakoby ostrá konstrukce obrazového prostoru Richarda Konvičky nebyla nikdy jen novověkou kukátkovou scénou tří rozměrů pro děje ve vymezeném čase, ale spíše vteřinovým zachycením kontinuální události expandující všemi směry. Konvičkovy racionálně působící konstrukce prostoru matou svou zdánlivou přesností a stabilitou, ve skutečnosti jsou však - díky živému, nervnímu způsobu malby - spíše fluidní. Jsou to, obzvláště v recentní tvorbě, plynoucí, zakřivené časoprostory, vtahující do hry čtvrtou dimenzi, čas. Bytosti, věci i prostor, který se dnes stává v Konvičkově tvorbě sám zřetelně dějem, jsou nezastavitelné a tedy neuchopitelné, nikdo nemůže být jejich držitelem. V té zřetelné neuchopitelnosti je skryto i jejich tajemství. Vždy však znovu tříbícími se výrazovými prostředky se Richard Konvička pokouší prostoru a událostem v něm rozumět právě v této neuchopitelnosti.

V celém dosavadním Konvičkově výtvarném projevu hraje mimořádnou roli kresba, vlastně lépe řečeno práce na papíře. Ta mu skýtá naprostou volnost, dovoluje projevit se autorově imaginaci bezprostředně a přímočaře. Pro tvorbu Richarda Konvičky to vždy znamená, že se právě v ní objevují první znaky proměňujícího se výtvarného výrazu.

Díky nejnovější Konvičkově tvorbě, a to jak malířské, tak kreslířské, je možné si zřetelněji uvědomit, že svět se v jeho výtvarném projevu vždy jevil spíše jako proces, jako nepředvídatelné proudění a vyvstávání, jako kontinuální, proplétající se příběhy člověka ocitnuvšího se ve světě technikou prostoupené civilizace.

Vlastimil Tetiva: text v katalogu výstavy Richard Konvička, obrazy, kresby. AJG v Hluboké nad Vlt., Galerie umění Karlovy Vary, 2010-2011

Richard Drury, Jan Štíbr: texty v katalogu výstavy Maso a kost/dvě podoby figurace. Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 2010

Ludvík Ševeček, Richard Drury, Ivan Neumann: texty v katalogu výstavy Richard Konvička, malba a kresba. Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Západočeská galerie v Plzni, 2005

Jiří Machalický: text v knize České ateliéry, s. 290-295. Art CZ, Praha, 2005

Richard Drury: Richard Konvička Do noci. Galerie České pojišťovny. Praha, 2005

Eva Neumannová: text v katalogu výstavy Kresba, kresba …, Západočeská galerie v Plzni, Masné krámy, Plzeň, 2004

Eva Petrová: text v katalogu výstavy Umělecká beseda 1963-2003. GHM Prahy, Praha, 2003

Jiří Machalický: text v katalogu výstavy Česká grafika. Výstavní síň Mánes, Praha, 2002

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2001, sv. IV., s. 34. Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 2001

Richard Drury: text v katalogu Projekt továrna. Společnost Techo, a.s., Praha, 2001

Richard Drury: Richard Konvička, Cesta naostro. ČMVU v Praze, Praha, 2001

Jan Kříž: text v katalogu výstavy Dva konce století (1900-2000). ČMVU v Praze, Praha, 2001

Vlastimil Tetiva: text v katalogu výstavy Současná minulost. AJG v Hluboké nad Vlt., 2000

Richard Drury: Nová tvorba Richard Konvičky aneb Svět (stále) na ostří břitvy. Katalog výstavy, Galerie Magna, Ostrava, 2000

Jiří Machalický: Richard Konvička, Všeobecná encyklopedie Diderot, sv.IV., s.175. Nakl. Diderot, Praha, 1999

Jiří Machalický: Richard Konvička obrazy. Výstavní síň Synagoga, Hranice na Moravě, 1998

Vlastimil Tetiva: Richard Konvička, obrazy a kresby 1990-1996. Katalog výstavy AJG v Hluboké nad Vlt. V Domě u Černé věže a ve výstavní síni v Domě umění města České Budějovice a Galerie Gema art ‚Praha, 1996

Ivan Neumann: Richard Konvička. Nová encyklopedie českého výtvarného umění, svazek I., s. 379. Academia, Praha, 1995

Jiří Machalický: text v katalogu Konstanty, Vyšehrad´95. Praha 1995

Jana A. Brabcová: text v katalogu výstavy Česká a slovenská kresba 1892-1992. Povážská galéria umení, Žilina, 1992

Zuzana Rybičková: Richard Konvička, obrazy a kresby. Katalog výstavy v Galerii moderního umění v Hradci Králové, Hradec Králové, 1992

Jiří Machalický: Nach Mitternacht. Katalog výstavy v galerii Goethe trifft Nina, Weimar, 1992

Ivan Neumann: Jakub Kalousek, Richard Konvička. Katalog výstavy v Canessa Gallery, San Francisko, 1991

Ivan Neumann: text Konvičkova katalogového listu k výstavě obrazů, kreseb a plastik I. Komárka, R. Konvičky a V. Vejražky, Galerie R, Praha, 1990

Radmila Trojanová: text v katalogu výstavy Člověk v obraze. SČG v Praze, 1990

Jana Brabcová: text v katalogu Z nových zisků Národní galerie v Praze. Praha, 1990

Ladislav Hrnčirik: text ve sborníku Mezinárodné maliarské sympózium. Moravany nad Váhom, 1989

Jana Šálková: Richard Konvička, kresby a obrazy. Katalog výstavy v Galerii mladých (U Řečických), Praha, 1989

Jana Šálková: text v katalogu Malba a plastika mladých. Praha, 1989

Roman Prahl, Šárka Rambossková: text v katalogu výstavy Krok´89. Praha, 1989

Ivan Neumann: text v katalogu výstavy Setkání-kresba mladých NDR a ČSSR. Berlín, Praha, Bratislava, 1988

Jana a Jiří Ševčíkovi: text v katalogu výstavy Česká malba generace 80. let. Moskva, 1988

Vlastimil Tetiva: text v katalogu České zátiší 20. Století. AJG Hluboká nad Vlt., 1988

Ivona Raimanová: text v katalogu Výstava patnácti. GHM Prahy, Praha, 1988

Mária Horváthová: Text v katalogu Mezinárodní trienále kresby. Norimberk, 1988

Vlastimil Tetiva: text v katalogu výstavy České umění 20. Století. AJG Hluboká nad Vlt., 1987

Ivan Neumann: Richard Konvička. Katalog výstavy kreseb, Galerie mladých, Brno, 1987

Vlastimil Tetiva: Richard Konvička kresby. Katalog výstavy v Malé scéně, České Budějovice, AJG Hluboká nad Vlt., 1985