Robert Šalanda

Lidskou přirozeností, nebo přinejmenším zvyklostí, kterou jsme si za staletí vypěstovali, je tak či onak se vztahovat nejen k oficiální historii, ale také k osobním vzpomínkám zhmotněným skrze suvenýry z cesty životem. Snad každý má pár takových kousků rozestavěných na knihovně, nebo uložených v krabici pod postelí. Kam ale skladovat životní moudra, která cestou nasbíráme? Deníky a památníky možná ještě zažijí svůj comeback, ale doba tabletů jim již toliko neholduje, leda že se zrovna nacházíme příliš daleko od civilizace a zdrojů napájení. Novou studnicí pro babskou moudrost i životní filozofie všech hloubek a rozsahů se stává internet, kde lze na rozdíl od předávání rad u draní peří nebo balení sena své výplody sdílet s anonymními příjemci. Je všeobecně známo, že velká část digitální komunikace pramálo dbá na diakritiku a celkově úroveň svého jazyka a co se týče obsahu, stejně jako na digitální fotoaparát přirozeně pořídíme mnohem více snímků, než na film, do virtuální reality jsme schopni vypustit mnohem více slov, než na skutečný list papíru. Každý druhý je dnes Facebookovým filozofem a kdekdo zakládá webové stránky, kam vlastní nebo převzatá moudra shromažďuje. Vzhledem ke snadné reprodukovatelnosti a pozměnitelnosti těchto sdělení a snad i nekonkrétnosti jejich adresátů vznikají spojení, která mnohdy vyznějí úsměvně i žalostně, ale v druhém plánu až dojemně ztvárňují přetrvávající lidskou touhu překonávat všednost a dokonce i skrze tak efemérní médium, jako je internet, sdílet něco, co by mohlo být věčné, nebo univerzálně platné.

Robert Šalanda ve svém díle pracuje s pomyslnou databází složenou z abstrahovaných vizuálních či jazykových znaků. Zdrojem inspirace je mu celý arzenál digitálních obrazů i každodenních výjevů, od dopravních značek či oblíbených návrhů na tetování až po sémiotické analýzy písma. Příznačnou pro jeho práci je citace – jednou nalezený motiv se zpravidla znovu objevuje v dalších dílech v řadě nečekaných spojení a kontextů. Šalandův přístup charakterizují dvě polohy: jedna z nich je převážně intelektuální, založená na takřka vědecké práci se znakovým materiálem. Intuitivní složka se zde uplatňuje především v rámci zacházení se samotným médiem malby (a jejích občasných přesahů do třetího rozměru) a skrze často překvapivé či zdánlivě iracionální kombinace vizuálně-obsahových elementů, které ale v posledku budí dojem, že „náhodnost“ vznikla za pomoci matematického algoritmu. Druhou polohou je odlehčená stylizace založená na autorově obsesi pokleslou slovní i obrazovou kulturou, světem sportu, životních vtípků. Oba směry se ve výsledných realizacích organicky prolínají, přestože jeden zpravidla mírně převažuje. Šalandova minimalizovaná abstrakce se v duchu směje, její inteligence obdivuje (lidskou) jednoduchost. Otřepané vizuální prvky jsou poskládány do promyšlené, rytmizované kompozice, i pro ten nejbanálnější z nich je nalezeno správné místo.

Robert Šalanda (1976) patří do silné malířské generace nastupující na uměleckou scénu v období přelomu tisíciletí. Od počátku své tvorby vnímá malířské médium jako otevřenou platformu, kterou lze svobodně analyzovat, podrobovat strukturovanému průzkumu i překračovat různými směry. Zásadní teze autorova výrazového experimentu spočívá v důsledném oprošťování obrazu od nánosů a zátěže individuální sdělnosti a zároveň v neustálém poukazování na jinakost a proměnlivost forem a vnímání. Důraz je kladen na svébytnost vizuálních složek vytvářejících integritu nebo dezintegritu obrazové plochy, která tak zpětně reviduje konvenční vnímání a zpochybňuje ustálená schémata lidské percepce.

Šalanda se pohybuje v rovině fundamentálního-základního malířství. Z pocitu vnitřní naléhavé nutnosti prověřuje samotné výrazové tvarosloví, jeho oproštěnou vizuální podobu, to, jak se toto „tvarosloví“ jeví a jak se může jevit lidskému oku i mysli. Zároveň ho zkoumá ve vztahu k ploše i k formátu (vymezení plochy). V relativně krátkém časovém úseku mezi okem, které obraz zaznamená, a jeho následnou myšlenkovou reflexí nalézá autor meziprostor pro své vizuální ekvilibristiky. Z formy se interpretací stává motiv. V Šalandově pojetí není ale motiv nositelem jediného závazného významu. Naopak, motiv je osvobozován z totality jednoznačnosti postupným rozkrýváním a čtením, které umožňují předem promyšlené vizuální asociační řetězce aplikované na obrazové ploše. Nakonec i s touto plochou je manipulováno. Jinde dochází k množení formátu uvnitř vymezené plochy nebo používání protismyslné, alogické iluzivnosti.

Robert Šalanda otevírá pro současnou malbu živý prostor svobodných nekonvenčních vazeb v ironickém balení. Deriváty účelové vizuality ze světa časopisů, reklamy, designu nebo průmyslu, znovu a po svém výrazově recykluje, aby je překódoval do asociačních jinotajů a vizuálních point. „Nic není nikdy uzavřené ani hotové. Poměr dokončenosti a jistoty je pouhá iluze“ (R. Š.). A to je obraz konec konců také.

2014

katalog k výstavě VII Nový zlínský salon

katalog k výstavě Trafačka: Temple of Freedom

Proto. Grafický design a současné umění, Petr Bosák a Robert Jansa

2013

katalog k výstavě Slovo dalo slovo, text K. Kottová, J. Sokolovská, T. Voskovec

2012

katalog k výstavě Mladé hvězdy

Malba v kontextu, J. Geržová

Vybrané post-konceptuální přístupy v současné české malbě, P. Dub

2011

katalog k výstavě Fundamenty a sedimenty

katalog k výstavě HangART 7

2009

katalog k výstavě “Věříme v krizi” 

katalog k výstavě“ Zkus to znova, možná jsi se spletl”, P. Vaňous

katalog k výstavě Černo/Bílé zlaté město 09, text P. Vaňous

katalog k výstavě “Po sametu” 

2008

katalog galerie Vernon

katalog k výstavě Resetting

katalog k výstavě Transfer

2007

katalog Ga2alerie, text P. Vaňous

katalog k festivalu současného umění Tina-B, Praha

2006

katalog k výstavě Robert Šalanda/KW, text D.Brozman

katalog k otevření sbírky Richarda Adama, Wannieck gallery, Brno

2005

katalog k výstavě Prague/Berlin Intercity, text P.Vaňous

katalog k výstavě Visualization in Science and Art, Drážďany

2003

katalog k výstavě 6.5, NoD, text P.Vaňous

1999

katalog k výstavě Cargo, Drážďany

2013

Lidové noviny, výstava Slovo dalo slovo, text J. Machalický

Respekt, výstava Slovo dalo slovo, text J.H.Vitvar

2009

Dolce vita, text D. Kovářová 

Mf Dnes, výstava Prague Biennale 4, text J. Machalický 

2008

Time-in, výstava Resetting, text J.Vomáčka

Atelier, výstava Resetting, text E. Jeřábková

MF Dnes, text L. Protivánská

2007

Art and Antigues, výstava Robert Šalanda/KW, text P.Vaňous

Literarní noviny, „výstava Autor R“ , text K.Tučková

A2, text P.Vaňous

2006

Revue art, text P. Vaňous

Atelier, výstava Akné, text P.Vaňous

Flash Art, výstava Akné, text E. Jeřábková

2005

Atelier, výstava MINI

Atelier, výstava LUX, text M. Pesch

2004

Atelier, výstava v OUKY DOUKY kafe, text P.Vaňous

Art and Antiques – Artproject

2003

Atelier, výstava 6.5, text P. Vaňous

MF DNES, výstava 6.5., text J.H.Vitvar

MF DNES, výstva Medový vřes

in.ihned.cz/2-37397160-n00000_d-b4
www.artfacts.net/en/artist/robert-salanda-99361/profile.html.

http://www.artalk.cz/2013/10/23/znaky-a-naznaky/

http://kulturissimo.cz/index.php?slovo-dalo-slovo-meetfactory-recenze&detail=1563/

http://www.galeriepavilon.cz/robert-salanda/1676/

http://www.galerie207.blogspot.cz/2012/03/robert-salanda-cerny-pasazer.html

http://www.iscp-nyc.org/artists/alumni-profiles/2011/robert-salanda.html/

http://www.hangar-7.com/en/art/hangart-7-edition-18-czech-republic

http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/robert-salanda-a-q-hirouz--829545

http://www.rozhlas.cz/radiowave/kultura/_zprava/hirouz-kdo-je-hrdina--828905

http://denikreferendum.cz/clanek/8079-kazda-doba-potrebuje-sve-hrdiny

http://www.rozhlas.cz/radiowave/session/_zprava/687752

http://www.nekultura.cz/vytvarne-umeni-recenze/robert-salanda-radi-zkus-to-znovu-treba-jsi-se-spletl.html

http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/malir-robert-salanda-vystavuje-sve-obrazy-a-prace-na-papire-v-prazske-galerii-vernon-city-pod-nazvemmysli-si-co-chci--687612