Sam Sráč

„Nic není zcela téměř zaniklé.“ (Sam, 2011)

Hlavním motivem jeho práce je odstraňování 'umělých kulturních rámců'. Pro jejich zničení využívá všechny prostředky, racionální analýzy, nadsázku i silné emotivní zásahy. Téma konkretizuje v malbě, textech a v konceptu Vize pro novou kulturu a její místo, na kterém pracuje od roku 1989. Souběžně se svou uměleckou činností vede galerii Sam83 včetně kurátorského působení, publikační činnosti (katalogy k výstavám, limitované edice, časopis PIŽMO) a organizace rezidenčních pobytů.

Příkladem překračování umělých rámců kultury, v tomto případě jazyka, je Babrdón. Původně vznikl jako parodie na teoretické texty bez obsahu. Sam v textu narušuje strukturu slov, posouvá jejich význam a vkládá homonyma. Přestože výpovědní hodnota je zdánlivě nesmyslná, obsah je srozumitelný. Odkazuje k nedostatečnosti jazyka artikulovat skutečnost. The summer Pucking (Letní blití) (2010) - objekty nazvětšované zeleně se žlutými květy zavěšené z oken do ulice – je trojrozměrná komiksová parafráze květníků zdobící letní parapety. Staví proti sobě dva umělé rámce, osobní iniciativu žen 'zasáhnout do urbanismu' a architektovu ignoraci vůči 'florálním stereotypům'. Postup, kdy pro vyslovení nějakého problému – latentního hraničního bodu – vybírá nenápadné situace je pro Samovu práci charakteristický. Záměrně do zorného pole vkládá nepřeexponované běžné situace, v jejichž šedi se ztrácejí kontury odpovědnosti, původu, příčin a následků. U obrazů n.p.(národní podnik) KT (Šumavan) (2010) použil téměř monochromní zobrazení košil s drobnými odchylkami ve velikosti 1:1. Jednota košil asociuje serialitu produktů a mírné odlišnosti jejich následný osud, kdy se vrací zpět k člověku do intimního 'tělesného' vztahu.

Sam obvykle pro zobrazování používá šablonu, kterou i v tomto případě dále modifikuje. Šablony a vytváření variabilních vzorů je u něj spojeno s tématem intersubjektivity a individuality. Tento motiv se objevuje i ve videích Šičky (2008), Jes' why me (2009), TAK DOBROU! (2012). Jeho první práce se šablonou odkazovaly k paměti, asociovaly tvary zachycené na sítnici. V pozdějších pracích rozvíjí téma zobrazování, jako hlavní prostředek utváření západní křesťanské kultury. Od roku 1986 opakovaně zobrazuje jednu konkrétní cypřiš. V množství fotografií, objektů a obrazů vytváří její kult. Mimo šablony pracuje s kresbou. V Propisce na plátně (2010) zvětšoval na velké formáty automatické kresby vzniklé při telefonování. Při víceméně neopodstatnělé transformaci do obrazu dochází k soustředěnému ohledání vlastního nevědomého aktu - detekci iracionality, jako přirozené součásti vědomí. Ve výstavě Particular Damaged – 15:25 Původně jsme měli pracovat (2012) je tepelná kresba ve smyčkovém koberci odrazem přímé odpovědnosti za výslednou podobu věcí. Podstatnou součástí jeho tvorby je i práce s keramikou (od začátku devadesátých let). Věnuje se především výrobě fetišistických předmětů. V poslední sérii zdobeného hotelového nádobí se přibližuje ke svému obvyklému tématu skrytých zlomových momentů, kdy tvůrci designu opovrhované užitkové předměty 'povyšuje' zdobením zlatem, listry a autorskými obtisky.

Veškeré jeho postupy – formální i obsahové- se vztahují k Vizi pro novou kulturu a její místo. Jde o koncepci, kterou Sam vytvořil na základě úvahy o povaze české kultury na přelomu 80. a 90. let. Transformaci provádí prostřednictvím podprojektů, které 'vizi' uskutečňují. Je rozdělena na sociální projekty, socio-kulturní projekty, eko-sociální ekonomiku a volnou tvorbu. Tyto projekty lze hodnotit z hlediska sociální intervence.