Samuel Paučo

Samuel Paučo patří k nejvýraznějším malířům své generace s jasně rozpoznatelným rukopisem. Jeho převážně velkoformátová plátna, která vznikají v tematických cyklech, zcela samozřejmě překračují hranici mezi konkrétními náměty a abstrakcí. Horské masivy, tváře, masky či nahé ženské tělo představují na plátnech rozpoznatelné náměty, přesto se však zdají být zcela podřízené malbě a technické stránce zpracování. Malba je pro Pauča tím hlavním námětem, z něhož výstavba obrazu vychází. Dokonce i tehdy, když se z jeho pláten stávají trojrozměrné objekty, pozornost je vždy upřena k malbě jakožto základu vizuálního zobrazení. Prostým opřením několika pláten o sebe navzájem Paučo jejich vnímání někdy posouvá z tradičního dvojrozměrného rámce směrem k objektu, který s divákem v prostoru komunikuje ze všech stran. S obdobným umělcovým badatelským zájmem o malířství a jeho možnosti vznikají i další samostatné trojrozměrné objekty, které však stále zůstávají spojené s primárně malířským způsobem vyjádření.

Samuel Paučo bývá definován jako „bytostný malíř“. Tento až romantizující pojem, nezřídka spojovaný s malíři devatenáctého a dvacátého století, však v zásadě přesně charakterizuje přístup tohoto autora. O jeho jednoznačném zaměření na malbu ostatně vypovídá už jeho studium, které bylo až netypicky zacílené. Na brněnskou Fakultu výtvarných umění VUT nastoupil rovnou do Ateliéru malířství Martina Mainera, u kterého po ukončení svých studií pokračoval jako odborný asistent. Nejprve na FaVU, tedy v témže ateliéru, kde sám absolvoval (2011 – 2012), a následně na Akademii výtvarných umění v Praze (mezi lety 2012 a 2018), kam nastupoval již přímo s Mainerem.

Během svých vlastních studií Paučo absolvoval pouze stáž v ateliéru Václava Stratila, a to v roce 2009 na téže fakultě. Vliv a přístup silných uměleckých osobností se v jeho tvorbě nepopiratelně projevuje, nikoliv však v podobě jakýchsi obdivných referencí. Ukazuje se naopak jako zcela svébytný a sebevědomý projev, pro který je umělec řazen i mezi výrazné představitele středoevropské moderní malby, přičemž je srovnáván s drážďanskou a lipskou malířskou školou tzv. nové německé malby reagující na silný odkaz expresionismu.

Samuel Paučo se od počátku studií zabývá možnostmi zobrazení a malby jakožto média. Nejde mu tedy primárně o přenesení nějakého konkrétního výjevu na plátno a nesnaží se ani zachytit atmosféru, přesto skrze malbu navozuje silné pocity. V centru zájmu stojí  samotný malířský proces, který autor podrobuje zkoumání prostřednictvím zvolených principů. Například zapojením lepicích pásek vlepovaných do obrazu, jež pak odhalují či ukrývají různé části jednotlivých vrstev, nebo třeba když v určitý moment pracuje pouze s ustálenou barevnou škálou. Tak jako tomu bylo v případě jeho maleb po roce 2010, kdy v jeho obrazech převládaly pigmenty hnědé, černé a bílé barvy v různých variacích. Nejde tu přitom o nějaká uměle nastavená omezení, ale o přirozené vyústění opakujícího se postupu.

V poslední dekádě se autor také často věnuje tématu krajinomalby na pomezí abstrakce. Od motivů horských štítů a masivů, které se objevovaly v sériích Behind the Curtain a Before the Curtain (2011–2013) přešel k až biblickým výjevům potopou stižených scenérií. Zbytky neurčitých dřevěných chatrčí a konstrukcí v nich reflektují pozůstatky lidské činnosti v katastrofou zasažené přírodě (série Flood, 2015–2020). V nejnovějších dílech se pak umělec opět navrací k širší barevné škále, ve které převažuje červená barva a zájem o lidskou tvář a tělo. Do jejich zobrazení zapojuje síť, jakési pletivo vzniklé strháváním lepicí pásky, jenž překrývá antropomorfní náměty (výstava A Love Supreme v Galerii Pitevna (přelom 2022/20223).

Samuel Paučo často vystavuje i v zahraničí – krom rodného Slovenska především ve Vídni, v Londýně a v řadě německých měst. Což potvrzuje jak mezinárodní relevanci jeho tvorby, tak i umělcovu schopnost působit i mimo kontext lokální scény. Paučo tak opakovaně ukazuje, že zdánlivě fixní médium malby lze stále znovuobjevovat a posouvat jej blíže současnému divákovi, který o něj ostatně zájem nikdy neztratil.

2018
Samuel Paučo, Akademie výtvarných umění, 2018

2011
Samuel Paučo, Snoop dog, text Pavel Kubesa, The Chemistry Gallery, Praha 2011