B.K.S. (Bude konec světa)

Informativní text o organizaci, která má dokonce vlastní Podvýbor pro útlum publicity (P.P.Ú.P. B.K.S.), je vlastně jakýmsi protimluvem. Existují přesto fakta, která jsou o B.K.S. veřejně známá. Především to, že za písmeny v názvu záhadami opředeného uskupení se skrývají slova: Bude konec světa. Nepříliš optimisticky znějící věta však, zdá se, obsahuje i jistou naději – závěr nemusí být vždy smutný, rozhodně ne v případě tohoto spolku. Naopak to vypadá, že jde především o taškařici, byť seriózně pojatou.

Mezi potvrzenými členy tajné organizace se opakovaně vyskytuje jméno Františka Skály. Vzhledem k jeho roku narození (1956) a uváděnému datu vzniku skupiny (1974), lze víceméně s jistotou předpokládat, že se jedná o zakládající osobnost. Rovněž si je možné povšimnout, že tam, kde se v rámci nějakého společenstva tento umělec objeví, téměř jistě půjde o záležitost mystického charakteru s prvky absurdního humoru.

O existenci skupiny tak zdánlivě paradoxně víme z její vlastní veřejné činnosti. Především díky několika, byť ojedinělým, publikacím a výstavám, které se pokaždé staly vyhledávanou přehlídkou činnosti B.K.S. Jejich průběh, hlavně pak slavnostní zahájení, doprovázel úmyslný a nepřehlédnutelný rozruch. Při příležitosti otevření expozice v Galerii Václava Špály v lednu roku 2012 byli členové spolku do výstavních prostor dokonce doneseni v rakvi coby nebožtíci. Jejich příchod byl tedy inscenován jako smuteční pochod, u něhož nechyběli ani doprovázející hudebníci.

Téma smrtelnosti je zcela otevřeně ustanoveno jako hlavní motiv fungování B.K.S. Jejich poklidné institucionalizované „přitakávání životu a smrti“, jak svou činnost sami interpretují, je doprovázeno čilými tvůrčími aktivitami odehrávajícími se rovněž na zahraničních výjezdních zasedáních. Víme tak například z občasných odborných textů a časopiseckých článků, že skupina byla v Londýně a také v Japonsku. Přístupný je dokonce záznam o tom, že se v Tokiu věnovala veřejné prezentaci mobilní ikebany. Tradiční japonské umění aranžování květin je jedním z podtémat, jimiž se spolek zabývá. Samostatně pak bylo prezentováno v podobě výstavy, která probíhala téměř paralelně s již zmíněnou, větší expozicí uměleckých výstupů v roce 2012.

Veškeré veřejné počiny B.K.S. přitom podléhají pravidlům P.P.Ú.P. B.K.S. Zřízen byl při „…Dozorčí a posudkové komisi ústředí B.K.S. na závěr reformy archivní služby, urychlené po ukončení oficiální výstavy B.K.S. v roce 1991.” Tolik z oficiálního textu k výstavě ve Špálově galerii, v němž se dále poodhaluje, že existuje i takzvaný Úřad hlavního zpytatele při B.K.S. a že „[z] písemnictví B.K.S. se největší ochraně těší úřední agenda, naproti tomu příležitostná a obřadní poezie byla uvolněna dokonce pro knižní vydání v Kalotách. Shovívavější přístup zaujímá podkomise i k další z aktivit organizace, k ikebanářství.“ Jako autor těchto slov je uveden Pablo Augeblau. Dle několika zmínek a jistých vnějších podobností se předpokládá, že jde o umělce Pavla Prášila. Není však vyloučeno, jak se lze dočíst, že po roce 2006 přistoupili členové B.K.S. k rotačnímu střídání služebních jmen, takže tomu může být i jinak. Reálná osoba pisatele textů se nezdá být důležitá.

Onen záhadný modrooký Pablo je dále uváděn i jako autor katalogu zbraňových systémů s jednoduchým názvem „Zbraně B.K.S.“ (2012). Fotografie nejrůznějších bojových nástrojů jsou doplněny o básnické texty, které se k nim vztahují. Mezi další výstupy činnosti skupiny patří tajuplné artefakty od pomalovaných rakví přes zmíněné zbraně, popelníky až po předměty vytvořené z přírodních materiálů – živých, neživých i dříve žijících. Ty bývají doprovázeny úryvky z dokumentace skupiny a texty spíše matoucího, než tradičně vysvětlujícího charakteru.

Jediné, co tak můžeme o B.K.S. s opravdovou jistotou říci, je to, že jde o tajnou – a v Česku rozhodně nejznámější – uměleckou organizaci.

2012
Dvacet let úspěchů podkomise pro útlum publicity B.K.S, Galerie Václava Špály, 13. 1. 2012 – 26. 2. 2012, prodlouženo do 5. 3. 2012

Ikebana B.K.S. včera a dnes, Galerie České pojišťovny, Praha, 27. 1. – 11. 3. 2012

1991
17 let tajné organizace B.K.S., dokumenty, uniformy, zbraně, artefakty, Pi-Pi-Art, Praha

Anežka Bartlová, Podvýboru se práce evidentně daří, artalk.cz, 15. 2. 2012

Filip Jakš, B.K.S. jsou konspirátory úplně všeho, artalk.cz, 15. 2. 2012

Artmix ČT, B.K.S. ve Špálovce, 12. 2. 2012

Jan H. Vitvar, O krok blíž ke konci světa. Sdružení B.K.S. odtajnilo svou hřbitovní poezii, in. Respekt 18/2007, č. 6, s. 22

Lenka Vítková, Chladné, sečné, palné, in. Umělec 4/2004, s.92-93

Tomáš Pospiszyl, The B.K.S. Po stopách III. sjezdu B.K.S. v Londýně, in. Umělec 2/2001, s.36-45

Vladimír Hulec, Nazí lidé zpod Stalina aneb Oslava divadelního undergroundu v Čechách, Kavárna A.F.F.A. 1998, č. 4, s. 22-27

Pavel Pepperstein, Prohlídka některých nových pamětihodností českého umělec, in. Výtvarné umění 15/1990, č. 5, s. 23-47