Klub konkretistů

V rámci nefigurativní tvorby se již od konce let padesátých vedle informelní linie rozvíjela také forma geometrizující, vyznačující se snahou o systémovost a logiku zpracování.
V tomto smyslu lze za prvotní díla jistě považovat již práce Zdeňka Sýkory, Libora Fáry, Karla Malicha a dalších z konce padesátých let.

Konkretismus, v našem prostředí označovaný hlavně jako proud konstruktivních tendencí, se zde formoval přibližně od počátku šedesátých let.  Jednalo se především o prostředí autorů později sdružených ve skupině Křižovatka. Hlavními strategiemi bylo zejména vyčišťování prostředků a jasnější rozprostraňování ve smyslu redukce formy.typo3/ [viz Pohribný, A.: KK po dvaceti letech. Revue K, r. 1988-1989, č. 32-33, nestr.]

Důležitou roli při tom sehrály novinky v oboru vědy a techniky, s nimiž se autoři lačně seznamovali a všímali si i estetické hodnoty těchto výdobytků. Ne náhodou tak byl mezi českými i evropskými konstruktivisty zastoupen velký počet designérů [viz tamtéž]. Informace o obdobných uměleckých tendencích v zahraničí se sem dostávaly pouze sporadicky a zprostředkovaně. Mezi inspirační zdroje lze přesto nepochybně zařadit francouzské Nové realisty či skupinu Zero.

Autoři konstruktivistických tendencí našli univerzální řeč v geometrii, která se stala prostředkem pro nejdirektivnější a nejčistší formu výtvarného jazyka [viz tamtéž].

Samotný Klub konkretistů byl založen v květnu roku 1967 v Praze, členové z celé Československé republiky se však velmi rychle přidávali. K osobnostem Klubu patřili například Radoslav Kratina, Dalibor Chatrný, Jiří Valoch, Eduard Ovčáček, Juraj Bartusz, Mária Bartuszová, Miroslav Cicvárek, Jiří Hilmar a další.

Podobně jako u ostatních uměleckých uskupení té doby se i zde jednalo zejména o společnou názorovou platformu umožňující lepší prezentaci a širší možnosti vystavování – Klub konkretistů neusiloval o nastolení stylové jednoty, nýbrž spíše o průzkum emancipovaných výtvarných prostředků a možnosti intermediálních spojení, jež se daly uskutečňovat na několika procesuálních úrovních[z přednášky A. Pohribného Konkretismus – strukturování kosmických a energetických her, 14.4. 2000, Galerie Zbrojnice v Olomouci, citováno z Daňková, J.: České geometrické a konkrétní umění a Klub konkretistů 2 – Olomouc. Brno: Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, 2008, s. 63. Bakalářská práce].

První velké setkání Klubu se uskutečnilo v červnu 1967 v Ostravě a v Krnově; byl zde přednesen manifest, založena revue Arci 3,14 a nastíněny možnosti budoucí činnosti. Hlavním teoretikem a aktivním organizátorem se stal Arsén Pohribný (1928 – 2012).

V programovém textu katalogu druhé výstavy Klubu konkretistů charakterizuje Pohribný směr především jako nové pojetí světa s využitím principů a konstruktivních prvků technické přírody. Formuluje zde také pojem „konkrét“ propůjčující uskupení název: slovem konkrét označuje nově stvořený předmět estetické fascinace. Konkréty „mohou být chápány jako kladná parafráze ‚druhé přírody‘ industriální civilizace, přírody stvořené lidskou hromadností. Civilizaci a její předměty konkretisté nechápou jako nepřátelský protějšek.“ Svou tvorbou se podle Pohribného ztotožňují s jejími pozitivními silami a vedou k této harmonické jednotě i obecenstvo, které mimo jiné vyzývají k účasti na dotváření díla.

O konkrétním umění pak nehovoří jako o jednotném proudu, ale jako o nových cestách a dimenzích typo3/[viz Pohribný, Arsén. Klub konkrétistů a hosté, in: Ševčík, Jiří; Morganová, Pavlína; Dušková, Dagmar. České umění 1938-1989. Programy, kritické texty, dokumenty. Praha: Academia, 2001, s. 309-310].

První výstava Klubu konkretistů se uskutečnila v Rakousku při letní univerzitě Forum Alpbach a byly zde vystaveny grafiky patnácti členů a tří hostůtypo3/ [viz Rojková, Alžběta. Výtvarné uskupení a výtvarný kritik. Klub konkretistů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, 2009. Diplomová práce, s. 41.].

Snahy Arséna Pohribného ve spolupráci se zahraničím byly obecně velmi úspěšné a výstav Klubu konkretistů se jako hosté účastnila řada světových osobností, například Bridget Riley, Imre Bak, Jesus Rafael Soto ad.

Druhá výstava konkretistů v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě roku 1968 se stala klíčovou; představilo se zde 26 členů Klubu a desítky přizvaných hostů. V následujících letech členská základna Klubu konkretistů stále narůstala, čímž se zároveň logicky zvyšovala různorodost tvůrčích přístupů. Což ale společně s dobou normalizace a sílícím společenskopolitickým tlakem vedlo k jeho postupnému rozkladu.

V roce 1997, tedy třicet let po první výstavě Klubu v Jihlavě, vznikl Klub konkretistů 2 navazující na činnost původního spolku, a to zejména tvůrčí prací s geometrickým jazykem či vizuální poezií. V současné době má několik desítek členů.

1998–1999
Klub konkrétistů, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou

1998
Klub konkrétistů, Vila manželů Kontrbových, Klatovy/Klenová

Klub konkrétistů, Oblastní galerie v Liberci, Liberec

1987
Klub konkrétistů 1967-1987, Galerie Rafay, Kronberg, D

1973
3 Konkretisten aus Prag, Museum Bochum, Bochum, D

1971
Galerie Interior, Frankfurt n.M., D

1970
Galerie Bazuin, Herlingen, NL

Dům pánů z Kunštátu, Brno

1969
Klub konkrétistů a hosté, Kabinet grafiky, Olomouc

Galerie Mahlestrasse, Vídeň, A

Galleria Numero, Florencie, I

Galleria Numero, Řím, I

Galleria Numero, Benátky, I

Pavilon, ZSVU, Bratislava, SK

Galerie Pluijmen, Nijmegen, NL

Klub konkrétistů a hosté domácí i zahraniční, Galerie umění Karlovy Vary

Club van Konkretisten Praag, Tiffany´s Gallery, Den Haag, NL

Heineken Galerij, Amsterdam, NL

1968
Galerie in Hause Behr, Stuttgart, D

Klub konkrétistů, Dům kultury, Ústí nad Labem

Klub konkrétistů, Galerie Václava Špály, Praha

Výstava Klubu konkrétistů, Dom odborov a PKO Žilina, Žilina, SK

Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava

1967
Forum Alpbach, Alpbach, A

2015
Příkazská, Petra. Konkret/ism: Pocta i nová výzva, Ateliér, 2015, roč. 28, č. 16-17, s. 7.

2014
Štěpán, Petr. Klub konkretistů – 45 let poté, Ateliér, 2014, roč. 27, č. 2, s. 12.

2011
Sedláček, Zbyněk. Konkretisté v HK, Ateliér, 2011, roč. 24, č. 21, s. 1.

2009
Belohradská, Ľuba. Konstruktívne tendencie v zrkadle slovenskej umenovedy.
MADI art periodical, [online]. č. 4 [cit. 2009-04-01]. Dostupný z WWW:
http://mobil-madi.hu/?option=com_content&task=view&id=213&Itemid=63.

2002
Valoch, Jiří. Deset aktuálních podob konkrétního umění, Ateliér, 2002, roč. 15, č. 6.

Gavlíková, Tereza. Geometrie hledání vztahu k sobě v prostoru, MF Dnes, 2002, roč. 13, č. 6, s. D/3.

2001
Valoch, Jiří. Klub konkretistů dnes, Ateliér, 2001, roč. 14, č. 19, s. 16.

2000
Kuracinová, Viera. Neokonštruktivizmus v slovenskom výtvarnom umení, Ateliér, 2000, roč. 13, č. 7.

1999
Pohribný, Arsén. 30 let Klubu konkretistů, Bulletin Moravské galerie v Brně, 1999, sv. 55, s. 155 - 6.

Stachová, Lucia. Potvrdená správnosť abstraktného myslenia Klubu konkrétistov, Mosty: česko-slovenský týždenník, 1999, roč. 8, č. 16, s. 13.

1998
(fiš), Klub konkretistů na Klenové, Plzeňský deník, 1998, roč. 7, č. 193, s. 17.

Pohribný, Arsén. Konkretisté zažívají novou vlnu zájmu o své geometrické umění, Klatovský deník, 1998, roč. 7, č. 180, s. 10.

(lht), Znovuobjevení Klubu konkretistů, Karlovarské noviny, 1998, roč. 7, č. 59, s. 13.

1991
Pohribný, Arsén. Spod znamenia pricípu konštrukcie: Klub konkretistov po dvadsiatich rokoch, Výtvarný život, 1991, č. 3.

1982
Šmejkal, František. Český konstruktivismus, Umění XXX, 1982, s. 214-243.