Artlist - databáze současného umění: MINA

Členové/ky zařazení do databáze

Web: http://jan.nalevka.sweb.cz/mina.pdf

Existence od: 1995

Působiště: Brno, Praha

Klíčová slova

O skupině

Projekty skupiny MINA (Milan Mikuláštík a Jan Nálevka) aktivní od roku 1995 snad nejlépe charakterizuje princip vztahování se, ať už k dobovému kontextu výtvarného umění ve smyslu jeho aktuálních forem, instituce umění jako takové nebo reakce na momentální témata, prostředí či vše od počátku rámující princip spoluautorství. Markantní jsou dva aspekty v jednom – tento postup založený na vazbě na určité prostředí či téma je uchopen ironicky, akcentuje absurditu či paradox.

V prvním formativním období studií na Favu v Brně, kdy práci Miluláštíka a Nálevky ovlivnily konceptuální přístupy J.H. Kocmana a J. Valocha začaly vznikat projekty, které pracují s textem, kontexty nebo různým způsobem těží z principu ready-mades. Mezi nejpůvabnější práce tohoto období přiznávající tyto vlivy a současně ironizující jejich nespornou užitečnost, patří Kniha do vany – Pocta J.H.K. (1995) do úhledna svázaná z igelitů s různými potisky, prezentovaná v rámci jakéhosi „praktického“ toaletního setu. Stejně ironicky vyzní i knižní artefakt Šedé cihly ze stejné doby – (text je vymazán kromě písmen A, R, T). Mikuláštík a Nálevka na sebe brzy začali upozorňovat v Praze: a to úderně, nápis Televize je piča přes celou zeď vznikl jako doslovná odpověď na otázku v názvu skupinové výstavy Co neukáže obrazovka (Galerie U Řečických, 1995), svou spektakulární transparencí bez obalu demaskuje masmediální blamáž.

Velmi bohatý formální repertoár MINY je takřka názorným příkladem toho, jak intenzivně se v porevoluční dekádě experimentovalo. Od prvních objektů a instalací směřuje MINA čím dál víc k určité zkratce, tíhne k přivlastnění předmětů, fotografickému záznamu a videu či videoinstalaci. Vývoj a potvrzování vlastního stylu je ostatně zřetelný i v samostatné práci Jana Nálevky i Milana Mikuláštíka, aktivního již několik let v rámci skupiny Guma Guar.

V 90. letech se v ovzduší střetávání vlivů a reakcí na mezinárodní dění v českém aktuální umění vyzkoušelo téměř všechno, ale faktem je, že eldorádo mezinárodní scény zůstávalo nedosažitelným cílem - to si Mikuláštík a Nálevka uvědomovali. Bezprostřednost i zdravě nevázaný postoj k těmto klimatickým danostem byly v projektech MINY ve svém nadhledu průkopnické. Například instalace Identita & alterita (1996) z prefabrikovaných, nevycpaných látkových trpaslíků, jejichž uniformní kolektiv bezmocně uvízl v této nevyhraněné vývojové fázi, ironizuje jedno z velkých dobových témat uvedených na Benátském bienále (1995), ale v transpozici k lokálním danostem zdůrazňuje hlavně polaritu kolektivní - individuální. K instituci uměni se také vztahuje společný autoportrét Studenti v Louvru (1998) zachycující Mikuláštíka a Nálevku s fanatickým výrazem coby horlivé dědice tradice. Tímto groteskním gestem upozorňují na problematičnost zodpovědnosti vůči tradici, která v konzervativně naladěných Čechách postrádala svou adekvátnost.

Vedle toho na stáži realizované projekty Mystické zdraví a Tradice vertkality v Bretagni (1999) reagovaly na zprofanované atrakce prostředí keltské tradice – jde o jakýsi důkaz, potvrzení své přítomnosti v místě i s jeho specifiky, která jsou zde přehnaná do krajnosti. Přes zcela očividně přiznaný záměr téma banalizovat, jde ve skutečnosti o dost rafinované a mnohovrstevnaté uchopení vlastní situace v konkrétnímu prostředí - turistický styl fotografií přiznává přechodnou realitu stáže, která vlastně neumožňuje jiné než poněkud povrchní splynutí s prostředím, ale přesně o takový „na hlavu postavený“ pokus o asimilaci jde. Autoportréty s pečlivě aranžovaným motivem krabic od mléka na hlavách autorů a vedle toho rozmístěných podle místní tradice v prostoru coby připomínka menhir a vysokých čepců bretaňských žen, jsou přitom komickým využitím sériového produktu jakoby na hony vzdálené tajuplné minulosti, ale paradoxně ho současně potvrzují. Videozáznam jakéhosi „záhadného“ odchodu svědků zasvěcených do archaického mystéria ještě podtrhuje tento dobře využitý rozpor.

Na rozdíl od provokativního setu stylizovaných autoportrétů Koalice z období nejkoncentrovanější spolupráce, který v bezprostřední adresnosti divákovi lavíruje na pomezí lehce frivolního privátního fotoalba a záznamu performance, je pozdější známá série manipulovaných fotografií Popletená identita (2003) jakýmsi kombinatorickým cvičením na klíčové téma spolupráce a vzájemného ovlivňování. Autoři s prohozenýma očima nosem aj. pózují v různých prostředích. Slideshow tohoto velmi rozsáhlého souboru na pozadí dojímavé melodie, jehož součástí je i aktualizace portrétu z Louvre, ještě zvýrazňuje délku vzájemného spolupůsobení. Z téhož roku je i kompilovaná pornografická povídka Robert a René, která byla i ústředním motivem videoinstalace, prezentované na skupinové výstavě Za určitých okolností by tom mohla být pravda (Dům pánů z Kunštátu, 2003).

Jan Nálevka i Milan Mikuláštík jsou mimo společné projekty v rámci MINY velmi činorodí, což docela stačí jako vysvětlení pro to, že intervaly ve společné produkci se očividně prodlužují. Po tříleté přestávce mezi pracemi z roku 2003 vznikají prostředím kanceláře inspirované objekty Asap a Status (Office, C2C,2006) a následuje fotografický soubor Funke You (Funkeho Kolín, 2007). Místně specifická reakce MINY na téma „rodina“ spočívající v přivlastnění vygooglovaných portrétů nositelů příjmení Funke, zcela zřetelně potvrzuje to, jak MINA doposud fungovala – její projekty jsou reakce na momentální situaci v širším slova smyslu – na stav uměleckého provozu nebo na konkrétní téma výstav.

Zbývá zopakovat, že podstatou umění bezprostřední reakce skupiny MINA, jehož podstatou je efemérnost a neopakovatelnost, dokládá, že jejich produkce se řadí k tomu nejaktuálnějšímu z aktuálního umění počínajícího v 90. letech a že právě díky těmto svým kvalitám je důležitým svědectvím řady klíčových problémů českého umění přelomu tisíciletí.