Přirození

Skupina Přirození vznikla v roce 1989 jako generační protest proti kulturnímu marasmu a všeobecné rezignaci, jež byly v Ostravě snad ještě horší než v jiných částech republiky. Autoři sdružení ve skupině i ti, kteří jí byli blízcí názorově i výtvarně, byli odhodláni dělat umění po svém a jinak bez ohledu na to, zda jsou či nejsou výtvarně školeni, nebo zda budou či nebudou mít někdy možnost své umění oficiálně veřejně prezentovat. Možná právě proto jim byla blízká dobová tendence k syrovému, nehledanému, surovému a expresivnímu vyjádření, jež fakticky i symbolicky rezonovalo s ostravskými industriálními reáliemi.

Po řadě neoficiálních výstav konfrontačního charakteru, které se v druhé půlce osmdesátých let uskutečňovaly v ateliérech umělců, na chodbách, půdách, ale i na jedné z ostravských hald, se účastníci těchto akcí rozhodli pro první sebevědomější akci na veřejnosti. Jednodenní happening, v němž se mísila hudební, literární a výtvarná vystoupení, byl nazván „Ahoj Lidé“ a uskutečnil se 12. 5. 1989 v podchodu pod ostravskými Frýdlantskými mosty, jednom z míst, kterými dennodenně tam a zpět proudily davy obyvatel Ostravy. Šlo o největší veřejné předlistopadové vystoupení mladých ostravských nezávislých umělců. Smyslem happeningu nebyly ovšem žádné programové proklamace. 

Až poté, co „Ahoj lidé“ skončilo, byla v ostravské vinárně U sudu (možná i pod vlivem havířovské výstavy Tvrdohlavých z jara téhož roku) založena skupina Přirození. Jejími členy se stali Zdeněk Janošec Benda, Daniel Balabán, Jan Balabán, Pavel Šmíd, Helena Šmídová, Jiří Surůvka a Rostislav Šupčík. Hana Puchová, byť se skupinou velmi často vystavovala, se členkou dle vlastních slov nikdy nestala.

Manifest skupiny, v němž se kromě jiného mluví o přirozenosti jako odkrytí, poznání a očistě sebe sama, byl veřejně přečten na vernisáži při prvním oficiálním skupinovém vystoupení ve foyer divadla Zdeňka Nejedlého v Ostravě (dnes Ant. Dvořáka), jež se uskutečnila záhy po sametové revoluci. Změny, které po roce 1989 nastaly, musely nutně ovlivnit i další existenci skupiny. Někteří z jejích členů využili nově se naskýtajících možností a začali studovat na pražských uměleckých školách, další se realizovali v jiných projektech, často i neuměleckých. Dostředivé síly vytvářené a posilované sdílenými zážitky i společnými setkáváními v ostravských hospodách se začaly rychle rozvolňovat. Skupina proto v roce 1992 vyhlásila (na příkaz fiktivního švýcarského kurátora dr. Untajtytla, který skupinu od samého počátku údajně řídil) své rozpuštění.

Z výčtu osobností, které tvořily skupinové jádro, je zřejmé, že řada z nich sehrála zásadní iniciační roli pro formování toho, co je od výstavy „Ostrava, umjeni“ připravené manželi Ševčíkovými označováno souslovím „ostravská výtvarná scéna“.

1999
Přirození po X letech, Antikvariát Černý pavouk, Ostrava

1996
Minikinokavárna, Ostrava

1992
Nebezpečné známosti, Ostravské muzeum 

1990
Přirození, Divadlo Zdeňka Nejedlého, Ostrava

Jiří Surůvka: Skupina Přirození. In: Ateliér, 2006, č.1, s. 11
Přirození po X letech, Pondělí 29. 11. 1999
Jan Balabán: Sodoma umělců komora. Ostravští „Přirození po deseti letech. In: Respekt, 1999, č. 50, str. 21
Jan Balabán uvádí výstavu skupiny Přirození po X letech, klub Černý pavouk Ostrava, 1999: https://vimeo.com/34649949
Jiří Surůvka, Co nového v Ostravě výtvarné, in: Landek 3/1997, s. 67
Jan Balabán, Zpráva o spontánní výtvarné tvorbě v Ostravě v letech 1987-89, in: Situace 1970-1989 : české a slovenské výtvarné umění v 70. a 80. letech na Ostravsku. -- Frýdek-Místek : Muzeum Beskyd, 1991. -- nestr., příl. výstavy, 1991, nestr