Tadeáš Kotrba

Tadeáš Kotrba absolvoval v roce 2012 pražskou Akademii výtvarných umění. V té době měl již zformován svůj osobní styl, který pak rozvíjel několik dalších let. Představoval originální paralelu k řadě aktuálních projevů tehdejší internacionální scény, zčásti náležejících k okruhu „školy z Kluže“ nebo tzv. Nové lipské školy; ty sice nevytvářely nějakou jasně definovanou tendenci, spojovaly je však určité rysy, jež najdeme právě i u Kotrby. Tou základní charakteristikou bylo zobrazování lidské figury, zpravidla civilně pojaté, v určitém výrazném prostředí a za použití postupů realistické iluzivní malby. Realismus však doplňovaly nejrůznější malířské efekty směřující k vytvoření emotivně silného obrazu s určitou atmosférou, často pochmurnou, znepokojující či přímo existenciální.

Kotrbův styl se však oproti nim vyznačoval výraznou úsporností v použití malířských prostředků. Tenké nánosy akvarelové barvy kombinoval s olejomalbou a zejména se zapojením podkladu, nejdříve v podobě bílého šepsu, později klíženého lněného plátna; to nechával z velké části nepomalované, a bohatá, zároveň však jemná a tlumená akvarelová barevnost tak zajímavým způsobem harmonizovala s jeho přírodní barvou. Kotrbův malířský jazyk tak v určitých polohách evokoval čínskou tušovou krajinomalbu. Jeho figurální náměty v precizní malířské zkratce pojaté téměř jako fotografická momentka zase „svým narativním charakterem připomínaly ilustrace z evropských cestovatelských nebo dobrodružných románů“ (Veronika Resslová), což svým způsobem korespondovalo i s obsahem obrazů, v nichž se autor inspiroval svými cestami do zahraničí. Později se v jeho obrazech začaly objevovat určité konceptuální prvky rozrušující jejich iluzivní charakter, například zcela prázdné nebo monochromní plochy, kde „v pásovém dělení horizontů spatříme nádech barevných polí ve stylu Marka Rothka“ (Emma Hanzlíková). Začal také přikládat význam instalaci, kterou pojímal jako svébytné dílo; figurální plátna například doplňoval svými monochromy nebo pracemi svého otce Maria Kotrby. Tento vynikající sochař a také, což už je známo méně, zajímavý malíř postmoderní generace a autor řady význačných realizací do veřejného prostoru v roce 2011 tragicky zemřel na vrcholu své dráhy.

Právě s reflexí díla M. Kotrby je spojena zatím poslední významná proměna, kterou malba Tadeáše Kotrby v roce 2019 prošla. Výše popsaný styl začal tehdy propojovat s figurálními scénami odvozenými z otcových kreseb, jež mají zcela odlišný charakter. Tyto kresby, pocházející především z posledního roku jeho života, jsou plné neklidu a zaplňují je postavy démonů i andělů. Tadeáš Kotrba z nich přebírá jednotlivé části i celé kompozice, snaží se je co nejvěrněji tlumočit a zachovat jejich původní lehkost. V obrazech se tak prolínají dva světy: jeden reálný a také realisticky zobrazený, v němž vystupuje i autor a jeho rodina včetně Maria Kotrby, druhý imaginární a groteskně stylizovaný, jehož kresebný charakter naznačuje, že pro prvně jmenované zůstává neviditelný. Kotrba si pro jejich transpozici vyvinul specifický postup: linie otcových kreseb nejdříve vyřeže do papírové lepicí pásky, na niž následně nanáší bílou akrylovou pastu. Ostrá kresba vystupuje v mírném reliéfu, a zřetelně se tak odděluje od jeho typické malby, která se vpíjí do podkladu. Malba přes šablonu jej však nakonec zaujala natolik, že svůj charakteristický styl začal pomocí ní doplňovat a v posledních obrazech už „jeho“ a „otcovy“ postavy odlišuje pouze jejich stylizace.

2021
Tadeáš Kotrba: Na hlavách obrů, katalog výstavy, text Marcel Fišer, GAVU Cheb

2017
Tadeáš Kotrba: Tři principy, katalog výstavy, text Jana Vránová, Dům umění města Brna

2015
Tadeáš Kotrba: Vzpomínky zpola porušené, katalog výstavy, text Richard Drury, Galerie Středočeského kraje

2012
Tadeáš Kotrba: Stopy, katalog výstavy, text Vlastislav Tokoš, Galerie výtvarného umění v Náchodě