Hana Buddeus (rozená Kratochvílová) svůj profesní zájem soustředí na fotografii, a to zejména na její dokumentační aspekty. Sledovala ji ve vztahu k živému umění (happeningu, akčnímu umění nebo umění performance), ale zabývá se i fotografií coby nástrojem dokumentace uměleckých děl. Metodologické východisko Hany Buddeus tkví přitom v propojování současných tzv. Photography Studies (tj. důrazu na materialitu fotografie či na široké společenské využití média) s přístupy dějin umění.
V prvním ročníku dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se Buddeus orientovala na středověk a baroko, semináře Vojtěcha Lahody ji však záhy přitáhly k umění 20. století. A zájem o dějiny a teorii fotografie ji posléze přivedl na semináře Karla Císaře, pod jehož vedením pak napsala a obhájila dizertační práci na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Krátce také studovala na opavském Institutu tvůrčí fotografie.
Ve své dizertační práci se zabývala vztahem fotografie a uměním performance (terminologicky také otázkou performance artu či akčního umění) v sedmdesátých letech. Soustředila se zde na možnosti fotografického uchopení performance stejně jako na performativní aspekty fotografie, zamýšlela se nad podmínkami vzniku těchto fotografií a jejich úlohou ve specifickém normalizačním kontextu. V základu jejího uvažování stál předpoklad, že fotografie má nezanedbatelný podíl na vytváření dějin umění. Jak popisuje v závěru, tyto paralelní dějiny fotografie „se nezabývají fotografií jako prostředkem k estetizaci reality, ale jako nástrojem využitelným k reprodukci uměleckých děl, dokumentaci apod.“[1] K důležitým výchozím bodům její práce patřil i předpoklad, „že performance je dokumentací ustavována, nikoli popírána“ a že v daném historickém kontextu byla fotografie jedním z důležitých prostředků distribuce tohoto typu živého umění k širšímu publiku.[2] Dizertace Hany Buddeus v roce 2017 vyšla pod názvem Zobrazení bez reprodukce? Fotografie a performance v českém umění 70. let 20. století a v následujícím roce za ni autorka získala cenu Josefa Krásy, již uděluje Uměleckohistorická společnost.
Buddeus svou odbornou pozornost poté upřela k osobnosti Josefa Sudka, přičemž se soustředila na rozsáhlý soubor Sudkových fotografií uměleckých děl, u nichž problematizovala tradiční rozdělení fotografie na dokumentační a uměleckou. Šlo o pětiletý výzkumný projekt Ústavu dějin umění AV ČR, který inicioval Vojtěch Lahoda. Cílem tohoto multidisciplinárního týmového projektu bylo tyto fotografie prostudovat, utřídit, zdigitalizovat a následně i zprostředkovat v podobě on-line databáze (sudekproject.cz). Celý projekt byl v roce 2020 završen obsáhlou publikací Sudek a sochy, věnovanou Vojtěchu Lahodovi in memoriam, na níž se kromě Hany Buddeus textově podílela i Katarína Mašterová, a kratšími texty přispěli také Kateřina Doležalová, Zuzana Krišková, Mariana Kubištová, Martin Pavlis a Fedora Parkmann. Buddeus v jedné ze studií popsala, jakou roli mohlo Sudkovo fotografování sochařských uměleckých děl sehrát v jeho pozdějším zacházení s médiem fotografie: „[…] Sudek při pohledu na tyto sochy nacházel obrazy a od reprodukce významů se dostával k obrazové produkci. […] Sudkovo vědomé odhlédnutí od užitnosti a využitelnosti fotografií uměleckých děl jako reprodukcí v dobových publikacích a jeho záliba v pitoreskním jsou předobrazem jeho pozdější uvědomělé reflexe média fotografie.“[3] V témže roce se v Galerii hlavního města Prahy uskutečnila výstava Fešandy ze šuplíků. Sudek a sochy, kterou Buddeus společně s Katarínou Mašterovou kurátorovala.
Od roku 2016 Hana Buddeus působí na Ústavu dějin umění Akademie věd ČR coby vědecká pracovnice Oddělení umění 19.–21. století a členka Centra pro výzkum fotografie. Od roku 2023 je jednou z odborných řešitelek výzkumného projektu The Matrix of Photomechanical Reproductions: Histories of Remote Access to Art. V letech 2013–2022 byla členkou redakční rady časopisu Fotograf, v letech 2013–2015 se kurátorsky a produkčně spolupodílela na Fotograf Festivalu, v letech 2021–2022 byla členkou kurátorského týmu Fotograf Gallery. Mimo to produkčně participovala na řadě odborných aktivit, workshopů, sympozií apod. Od roku 2019 je členkou výboru Uměleckohistorické společnosti. Podílela se na projektech Confrontations: Sessions in East European Art History (2019–2022) a Resonances: Regional and Transregional Cultural Transfer in the Art of the 1970s (2021–2023).
[1] BUDDEUS, Hana. Zobrazení bez reprodukce? Fotografie a performance v českém umění sedmdesátých let 20. století. Praha: UMPRUM, 2017, s. 216.
[2] Tamtéž.
[3] BUDDEUS, Hana. Zmizelé sochy: od nacházení obrazů k obrazové produkci. In: Sudek a sochy. BUDDEUS, Hana (ed.). Praha: Artefactum – Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, 2020, s. 220.