Hana Rousová

1944
Praha

Historička umění a kurátorka Hana Rousová patří díky svému originálnímu přístupu k tématům, jimiž se zabývá, k nejvýznamnějším a nejinspirativnějším osobnostem oboru. Obdivuhodná šíře jejího zájmu pokrývá umění 19. století, meziválečnou avantgardu, padesátá léta nebo též k československé umělce z tzv. neoficiální sféry v období normalizace. Kurátorsky připravila několik desítek výstav a stala se iniciátorkou a spoluautorkou řady objevných publikací. Za svou odbornou činnost obdržela mnoho významných ocenění. Přestože pedagogicky nepůsobila na žádné z univerzit, lze Hanu Rousovou považovat za osobnost, která nepřímo – skrze své dílo a osobní konzultace – pozitivně ovlivňuje nejen adepty a adeptky dějin umění, ale i již etablované osobnosti historiků a historiček umění.

Rousová vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde mezi její pedagogy patřil Jaroslav Pešina, Jan Květ nebo Petr Wittlich a jejími spolužáky a spolužačkami byli Hana Hlaváčková nebo Karel Miller. Obdobně jako tomu bylo například u Jany Ševčíkové, i Rousové cesta k soudobému umění vedla skrze umění starší – v jejím případě z 19. století. Mezi její oblíbené umělce patřil Adolf Kosárek, k jehož dílu ovšem na konci padesátých let vyšla monografie. Pro svou diplomovou práci (uznanou jako dizertaci) si tedy vybrala příbuzné téma o krajinářské škole Kosárkova učitele: Max Haushofer, učitel krajinářství na Akademii výtvarných umění v Praze (Příspěvek k problematice českého krajinářství kolem poloviny 19. století).

Romantickému krajinářství a vedutám se následně věnovala až do poloviny sedmdesátých let. Pro Muzeum hlavního města Prahy, kde byla v té době zaměstnaná, kurátorovala několik výstav, v nichž se věnovala tématům jí blízkým. Představila v nich dílo Antonína Pucherny (1972), Ludvíka Kohla (1971) nebo Pražské střelecké terče (1975). V roce 1975 nastoupila jako kurátorka do Galerie hlavního města Prahy, kde působila následujících dvacet jedna let, přičemž její profesní zájem pod vlivem okolností během této doby nabral zcela jiný směr. Pro galerii připravila desítky výstav. Vedle režimem přijímaných umělců, jako byl grafik Ladislav Čepelák (1984), se jí podařilo v osmdesátých letech prosadit i výstavy umělců a umělkyň, s jejichž jmény se divák během tzv. normalizace neměl příležitost ve výstavních síních setkat. To byl případ výstavy Jitka Svobodová: Kresby, objekty (1982) nebo Olga Čechová: Kresby (1985). Kolektivní výstava Motiv okna v díle deseti současných českých výtvarných umělců (1983), kam rovněž zařadila „neoficiální“ autory a autorky, by se v Praze uskutečnit nemohla, a byla proto uvedena v Letohrádku Ostrov v Ostrově.

Rousové působení v GHMP bylo významné nejen co do počtu výstav, které pro galerii připravila, ale rovněž z hlediska tehdejší akviziční činnosti. Z vlastního zájmu začala od sedmdesátých let navštěvovat uzavřenou skupinu „neoficiálních“ umělců a umělkyň, přičemž od nich vybírala především kresby, které následně předkládala k posouzení nákupní komisi GHMP. Haně Rousové se tak – díky jejím vyjednávacím schopnostem a díky otevřenosti některých členů nákupní komise GHMP, kde zasedal Adolf Born, Oldřich Smutný, Jan Smetana, ale i obávaný ředitel Dobroslav Kotek – podařilo do sbírek galerie „propašovat“ díla Karla Malicha, Stanislava Kolíbala nebo již zmíněné Jitky Svobodové, což bylo oproti jiným pražským galeriím zcela bezprecedentní. Galerie tak nejenže získala za výhodné ceny cenné artefakty, ale podporovala tím současně i umělce a umělkyně, kteří svá díla nemohli vystavovat, ani oficiálními cestami prodávat.

V druhé polovině osmdesátých let se Rousová začala stále více zajímat o meziválečné avantgardní proudy v Československu. Témata, jež byla po celou dobu normalizace v podstatě tabu, bylo možné otevírat až právě v době politického a kulturního uvolňování. Rousová v té době, někdy i ve spolupráci s dalšími historiky a historičkami umění, připravila mnoho výstav znovuobjevujících epochu rozmanitých výtvarných projevů a osobností. K takto zaměřeným výstavním počinům patřily Devětsil: Česká výtvarná avantgarda dvacátých let (1986), Tvrdošíjní a hosté (1987), Skupina Ra (1988) nebo Linie/barva/tvar v české malbě, kresbě a plastice třicátých let (1988), na které se mohla veřejnost po dlouhé odmlce seznámit s díly Zdeňka Pešánka, Toyen, Vincence Makovského nebo Hany Wichterlové. Po sametové revoluci se Rousová začala zabývat dříve opomíjeným uměním národnostních menšin na území Československa. Byla součástí kurátorského týmu při realizaci výstavního projektu Magia naturalis: Mnichovští umělci v Praze (1992) a následně také výstavy Mezery v historii 1890–1938: Polemický duch Střední Evropy – Němci, Židé, Češi (1994).

Mezi nejvýznačnější počiny Hany Rousové patří podíl na koncepci katalogu a výstavy Konec avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu (1938–1945) probíhající v Galerii hlavního města Prahy v roce 2011. V tomto badatelsky objevném projektu se společně s Vojtěchem Lahodou, Annou Pravdovou a dalšími kunsthistoriky snažila na tvorbě více jak padesáti umělců – od Františka Hudečka po Aléna Diviše nebo Jindřicha Štyrského – popsat dopady nacistické a následně komunistické ideologie na uměleckou tvorbou a osudy uvedených autorů.

Na toto téma navázala ve spolupráci s historičkou umění Marií Klimešovou, a to v rámci výstavy Tenkrát v Evropě: Čeští umělci v totalitních režimech 1938–1953 (Výstavní síň Masné krámy, Plzeň, 2017), která kladla důraz na spletité osudy jednotlivých autorů, jež byli v důsledku druhé světové války a následného komunistického převratu nuceni nedobrovolně se přesouvat napříč Evropou či po světě. Zatím posledním významným počinem Hany Rousové je kniha Tak blízko, tak daleko. České umění 1947–1960 v mezinárodních sociokulturních souvislostech (2023), jež opět vznikla v badatelském tandemu s Marií Klimešovou. Jedná se o vůbec první pokus nastínit provázanost československého umění s uměním vzniklým v daném časovém rámci v Evropě. Rousová v oceňované publikaci opět dokázala, že jejím hlavním přínosem pro dějiny umění je její schopnost nahlížet na události či umělce a umělkyně bez zažitých stereotypů. V posledně jmenované knize se tak konkrétně děje skrze demytizaci významných, kulturně historických mezníků či poukázáním na neznámá fakta, vazby a vztahy, jež československé umělce propojovaly s okolním světem. Práce na zmíněné publikaci získala hned několik významných ocenění, jako je Cena za publikaci roku 2023 udělovaná Českou akademií vizuálního umění nebo cena Ministerstva kultury.

 

Zdroj:
Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800 – 2008), 2. svazek N/Ž, Academia, Praha 2016, 1238–1239.
Tomáš Klička, Johana Lomová, Nejsme sluhové umění, ale jeho partneři, rozhovor s Hanou Rousovou, Art and Antiques 5, 2024, 54–64.
Rozhovor s Hanou Rousovou vedla Zuzana Krišková, 21. 11. 2024.

2025
Vzdělání, granty a stipendia

Studium: 
1992
stipendium Goethe Institutu v Praze – navázání odborných kontaktů s německými muzei umění
1991
stáž na Miami University, Oxford, Ohio, USA
1961–1966
Dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; 1966 dizertační práce Max Haushofer, učitel krajinářství na Akademii výtvarných umění v Praze (Příspěvek k problematice českého krajinářství kolem poloviny 19. století)

Ocenění:
2024
Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění „za průkopnický interdisciplinární přístup, otevírající problematická témata a otázky, a za inspirativní neformální vliv na mladou generaci“
Česká akademie vizuálního umění, Cena Vizium – Publikace roku 2023, za spoluautorství (s M. Klimešovou) publikace Tak blízko, tak daleko. České umění 1947–1960 v mezinárodních sociokulturních souvislostech
2012
Cena F. X. Šaldy za rok 2011 – za koncepci projektu Konec avantgardy? „s přihlédnutím k dosavadní kritické, uměnovědné a kurátorské práci, která otevřeně a objevně pojmenovává problémy českého výtvarného umění a české kulturní orientace vůbec.“
2011
cena za výstavní projekt Konec avantgardy? v rámci ceny Umělec má cenu
2010
cena České uměleckohistorické společnosti za dosavadní dílo
1996
cena České akademie věd za spolupráci na Nové encyklopedii českého výtvarného umění

Praxe

Zaměstnání:
2013–2015
GAČR
od 2000
externí spolupráce s galeriemi, nakladatelstvími a odbornými časopisy (od 2004 stálý spolupracovník časopisu Art & Antiques);
1997–2000
Národní galerie v Praze, odborná náměstkyně ředitele Sbírky moderního a současného umění a hlavní kurátorka
1969–1975
Muzeum hlavního města Prahy, kurátorka; 1975–1996 Galerie hlavního města Prahy, kurátorka
1966–1974
Památník národního písemnictví (Muzeum A. Jiráska a M. Alše), kurátorka

Členství v grémiích profesních organizací apod.:
od 2014
členka odborných rad Galerie hl. města Prahy a Sbírky moderního a současného umění Národní Galerie v Praze
2011–2013
člen poroty ceny Osobnost roku
od 2010
člen výboru Collegium Bohemicum
2009–2012
akademik designu – cena Czech Grand Design
od 2008
členka nákupní komise Moravské galerie v Brně
2005–2008
členka grémia Nadačního fondu F. X. Šaldy
od 2004
členka nákupní komise Ústavu národní památkové péče
od 2000
členka nákupní komise Oblastní galerie v Liberci, předseda

Monografie, katalogy, publikace

2023
(s Marií Klimešovou) Tak blízko, tak daleko. České výtvarné umění 50. let v mezinárodních sociokulturních souvislostech, Arbor vitae 2023.
Život Galerie hlavního města Prahy 50.
(Publikace ke stejnojmenné výstavě v Galerii hlavního města Prahy.)

2015
A(bs)trakce, Čechy mezi centry modernity, Nejen o vztazích volného a užitého umění
, UMPRUM a Arbor vitae 2015.

2011
(Koncepce, spolupráce, ed.) Konec avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu (1938– 1945). (Publikace ke stejnojmenné výstavě v Galerii hlavního města Prahy 2011.)

2013
Zdeněk Dvořák (1897–1943) – sochař abstrakcionista
, monografie, Arbor vitae 2013.

2016
Art deco, In: České instituce moderního designu ve 20. století, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze (kapitola napsána 2010, kniha vyšla 2016).

2007
(Koncepce, spolupráxce a ed.), František Foltýn, Praha – Paříž –Brno, Moravská galerie v Brně 2007.

2006
Dortová abstrakce. Stříkaný geometrický dekor na keramice 1927-1932, Ateliér, duben 2006, s. 106–115.

2005
Živý pes Pavel Kropáček. Sborník k sympoziu o Alenu Divišovi. Akademie výtvarných umění, Praha 2005.
Český příběh. Malíř Eugen von Kahler a jeho rodina, Art & Antiques, únor 2005, s. 106–115.

2004
Podivný osud dvou obrazů Aristarcha Lentulova, Art & Antiques, leden 2004, s. 107–115.

2002
Moderní realismus podle Antonína Procházky; Šťastný svět výkladní skříně – k interpretaci Procházkovy malby dvacátých let. In: M. Macharáčková, L. Slavíček, A. Krkošková (ed.), Antonín Procházka 1882-1945. Publikace ke stejnojmenné výstavě, Muzeum města Brna, Moravská galerie v Brně 2002, s. 101–116, 117–127.

2002
(Koncepce, spolupráce – 40 monografických textů  a ed.), Vademecum. Moderní umění v Čechách a na Moravě 1890–1938. Praha 2002.
Dekorace dekorativního umění. In: L. Bydžovská, R. Prahl (ed.), V mužském mozku, Praha 2002, s. 89-95.

1997
Alois Bílek, Mélodie Chopin, 1913. In: E. Starcky, J. Anděl (ed.), Prague 1900-1938. Capitale secréte des avant-gardes. Publikace ke stejnojmenné výstavě, Musée des Beaux-Arts, Dijon 1997, s. 72.

1998
Alois Bílek – abstrakce 1913–1914.
Katalog stejnojmenné výstavy, Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze, Praha 1998.
Abstrakce třicátých let. In: V. Lahoda a kol. (ed.), Dějiny českého výtvarného umění 1890–1938, IV/2. Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, Praha 1998, s. 301–322.

1996
V prostoru 20. století.
Katalog stejnojmenné výstavy, Galerie hlavního města Prahy 1996.

1665
Deviace kubismu v Čechách. Katalog stejnojmenné výstavy, Státní galerie výtvarného umění v Chebu 1995.

1994
Josef Šíma – Zwischen Banalität und Geheimnis des Universum, Milan Grygar, Josef Šíma In: R. Stanislawski, Ch. Brockhaus (ed), Europa, Europa, Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel-und Osteuropa. Publikace ke stejnojmenné výstavě, Kunst und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschlan, Bonn 1994, s. 249–253 (1. díl), 46, 121 (4. díl)
(Koncepce, spolupráxce a ed.), Mezery v historii 1890-1938 (Polemický duch Střední Evropy – Němci, Židé, Češi). Katalog stejnojmenné výstavy, Galerie hl. m. Prahy, reprízy Eisenstadt, Regensburg 1994–1995.

1993
Ein anderer Grund für die Abstraktion. In: J. Schilling (ed.), Wille zur Form, Ungegenständliche Kunst 1910-1938 in Österreich, Polen, Tschechoslowakei ung Ungarn, Messepalast. Publikace ke stejnojmenné výstavě, Vídeň 1993, s. 122–155.

1992
Skupina Kvart.
In.: R. Švácha, Obrtel. Katalog stejnojmenné výstavy, Galerie hlavního města Prahy 1992, s. 31–33.

1991
Arne Hošek – muzikalistická tvorba třicátých let.
Katalog stejnojmenné výstavy, Galerie hlavního města Prahy 1991.

1990
Karel Šourek 1909–1950
. Katalog stejnojmenné výstavy, Galerie hlavního města Prahy 1990.

1989
Mezi klasickým řádem a selankou. Katalog stejnojmenné výstavy, druhá část, Galerie hlavního města Prahy 1989.

1988
Linie / barva / tvar v české malbě, kresbě a plastice třicátých let. Katalog stejnojmenné výstavy, Galerie hlavního města Prahy 1988.

1985
Český neoklasicismus dvacátých let. Katalog stejnojmenné výstavy, první část. Galerie hlavního města Prahy 1985.

1975
Pražské střelecké terče, katalog stejnojmenné výstavy, Muzeum hlavního města Prahy 1975.

1972
Antonín Pucherna, katalog stejnojmenné výstavy, Muzeum hlavního města Prahy 1972.